Javorový sirup

a co na to javory?

Pořád o něm slyším, otevřu-li jakoukoliv knihu amerického či kanadského autora, skoro v každé si ho tam dávají k snídani a já pořád nic. Dokonce i můj milý Dustin Hoffman jako Dešťový mužíček si ho dával na lívance a to už byl poslední impuls k tomu, abych se po něm začala dívat po obchodech.
Jenže velmi rychle mi sklaplo. Samozřejmě, že ho v Tescu mají, ale za cenu takovou, že ho klidně oželím do konce  života, i když nejsem žádný šetřílek.
A navíc je v litrové flašce a to je riziko, co když mi nebude chutnat a já pak vyliju pětikilo do kanálu? Nechala jsem to být a v duchu si říkala, že by to mohl být pro mě dobrý dárek k narozeninám nebo Vánocům, k tomu jsou takovéhle situace jako stvořené.
Jen malý zádrhel byl v tom, že to nikdo nevěděl. A říkat to Alex, to je blbost, když jí dávám peníze na dárky já...
Nezbývalo, než se na javorový sirup vykašlat, ale ony mi takovéhle věci obvykle pak ležívají někdy na dně mozku v přihrádce se zbytečnostmi a občas se tam zavrtí a já o nich vím a číhám na vhodnou příležitost.
Ta se naskytla letos kolem Vánoc, když jsem prolézala prodejnu Marks & Spencer.
Nejen, že tam měli spoustu neobvyklých dobrot, ale i ten javorový sirup tam na mě čekal v příjemně dvoudecové skleničce za vlídnou cenu kolem sta korun. No, vlídnou... alespoň podle Tesca ano.
Neváhala jsem ani minutu, už ležel v košíku, hned vedle anglického vánočního pudingu, který byl též mojí touhou už hodně dlouho.
Přijely jsme s Alex domů a nevím koho to napadlo, ale najednou tady ta otázka byla:
Z čeho se ten sirup vlastně dělá?
Padaly tak absurdní možnosti, že se musím smát a stydět ještě teď. Ne, opravdu se nemačká ze žádných javorových plodů, ani z kořenů, dokonce ani z rozdrcené kůry...
Je to míza z javoru, nasbíraná v období leden až duben, způsobem, který mi tenhle přírodní produkt docela znechutil.
Podrobný popis je zde
Nemám už chuť.
Vrtání do stromů je prý neškodné, ale proč tedy autorka návodu radí, pro jistotu, nevrtat do svého oblíbeného javoru, pod kterým rodina ráda sedává?
Ach jo, jak říká přítel nejmilejší:"Nemusím vědět všechno."
Tak já to teď vím, a moc hej mi z toho není, mám stromy ráda a javory nejsou žádnou výjimkou, ba naopak.
Od Vánoc stojí koupená sklenička na poličce a já nemám vůbec náladu ji otevřít, i když lívanečky k snídani byly již několikrát.
Teď si to po sobě čtu a to vůbec nemělo být smutné povídání!
To chce nutně něco pozitivního.
Vím co.
Každý den chodím kolem krásného jinanu dvojlaločného, zdravíme se spolu už mnoho let. Nejprve byl takový zanedbaný, ani trávu kolem něj nikdo nesesekl.
Poslední dobou je to jiné.
Bude mít totiž narozeniny a parta nadšenců se zasloužila o to, že bude jmenován "pamětním stromem", okolí kolem něj je krásně upravené a bude tam i pamětní deska se vzpomínkou na významného rodáka, který ho před osmdesáti lety zasadil.
Určitě to bude i v novinách a já si to pak vystřihnu a schovám, protože to nebývá každý den, aby se o nějakém mém kamarádovi psalo v denním tisku.