Nekulaté výročí

a jak se nám ten dáreček pomalu vybarvuje.

$$OBR324565$$
Včera měl tenhle ušatý jednozub osm měsíců.

Za tu dobu, co mě zase začaly zajímat mimina a věci kolem nich jsem zjistila, že existují zhruba dvě kategorie matek (vybíráno z množiny maminkek, které se  o své děti starají).
Jedny, co jedou podle přísného denního rozvrhu a vše má ve skládance dne pevné místo a pak ty druhé, mezi které patřím já, co nechávají věcem volný průběh, krmení, spaní, hrátky a jiné kratochvíle se řídí podle potřeb mrňouse a mých pracovních povinností.
Snažím se, aby se tyhle dva určující prvky vhodně doplňovaly a zatím se celkem daří. Hodně mi pomáhá, že se mi zjevila dobrá víla, která je ochotna hlídat malého, kdykoliv potřebuji.
To bylo tak:
Přijel kamarád, že prý jak se mám a co pořád dělám, on se má špatně, děti jim odešly z doma a v novém baráku je smutno, až depresivno, když přijdou z práce, jsou tam s manželkou jako dva smutní trosečníci.
Já, jako starý vtipálek jsem hned operativně zažertovala, že jim půjčím malého, protože potřebuji pracovat a nemá mi ho kdo hlídat  a považovala jsem to za veselý vtip, ale on se toho okamžitě chytil zcela vážně a ještě od nás volal manželce, kdy si ho poprvé vezmou a domluvili jsme se, kdy mám přijet na první "oťukávací" návštěvu.
Dostala jsem systém turnusových služem nové chůvy, abychom mohly vybrat dny a hodiny, kdy mi hlídání pomůže, vyměnily jsme si telefonní čísla a poblahopřály jsme si k tomu, jak jsme se dobře sešly, ona bude uchráněna před vyhledání psychiatra, aby se nezbláznila z rychlé vyprázdněného hnízda a mně to, zhruba dvakrát v týdnu, maximálně pomůže.
Mile mě šokovala, když si během týdne sehnala starší postýlku, nakoupila kopec hraček a na každé hlídání se těší jako na hezky strávený čas.
Ač mladší než já, začali si s manželelm říkat "babičko" a "dědečku" a vůbec, je s nimi psina. Ostatně ony i ty bicí  z předchozího příspěvku jsou nového "dědečka".
Štěpánek je se mnou mezi cizími lidmi skoro pořád a na všechny se směje a pouze jednou se stalo, že ho vzala do náruče paní, u které se rozvřískal na celé kolo a nechtěl u ní být ani minutu. Zprvu jsem nechápala, ale pak mi došlo, že je to silná kuřačka a ohavně smrdí na celé kolo a já bych u ní v náruči ječela asi také.
Nechci hodnotit Štěpánkovy dovednosti, na to nemám dostatek zkušeností a srovnání, ale mám z něj pocit, že je to pěkný čilouš, vše ho zajímá, reaguje na veškeré podněty a nic mu neuteče. Dva měsíce pevně sedí, posledních 14 dní se staví na nožičky a sem tam s oporou udělá nějaký ten krůček. Do stoje se ze sedu vytáhne sám, ale co vůbec netuší, je možnost, že by mohl lézt. To je pohybová aktivita, která je mu naprosto cizí a když ho dám na kolínka, okamžitě sebou plácne na bříško a kašle na mé snahy. Nic mu tedy nevnucuji, ať si na to přijde třeba v pěti letech, Alex zase nešlo chození, měla rok a dva měsíce a stále nic a já měla bůhvíjaké mindráky a jak dneska pěkně chodí!
Dojímá mě, jak se naučil vztahovat ručky, když chce pochovat nebo vyndat z postýlky. A protože jde na všechny s úsměvem, je to takový miláček všech. V tomhle týdnu tedy definitivně skončíme s košem, nebezpečí, že vypadne je už velmi reálné, houpací lehačka stále bezvadně slouží ke krmení, já to mám hezky po ruce a on si nemačká bříško jako v sedu na židličce.

Nejvíc ze všeho miluje všemožné tkaničky, třásně a stužky, pokud má hračka ocásek a ještě k tomu třeba roztřepený, je to zdrojem dlouhodobého zájmu, jemně se prstíky probírá třepením, občas zkouší ochutnat a pak to zase čechrá, vydrží si s tím třeba 20 minut. Úžasné bylo, když jsem mu půjčila zavřenou propisku, on si nějak náplň vysunul a než než jsem dotelefonovala, tak si tak pokraslil obličejíček, že by slavný Vladimír Franz mohl leda závidět. Nepřeju nikomu tohle pak umývat, jen jsem si říkala, jaké štěstí, že to nebyl permanentní fix.

První slovo už máme také a sebou, kupodivu to nebyl očekávaný "kondenzátor", ale docela obyčejné "táta", ke kterému se postupem času přidalo ještě "bába" a "auto". Však my ten kondenzátor ještě doženeme.
Největším oříškem pro mě je teď nákup nové autosedačky, zatím stále cestuje ve vajíčku, ale už to není na dlouho.
Prodírám se lesem nabídek, nechápu, proč jedna sedačka stojí 8 litrů a podobná jen tři, zjišťuji, co je uchycení ISO FIX a zda mohu dát jakoukoliv sedačku do jakéhokoliv auta, abych se za čas, při pořízení jiného auta, třeba nedivila. Zatím se moc neorientuji, ale pokud by měl někdo nějaký tip na určitý typ, ráda si nechám poradit.
Přes den toho můj všetečka moc nenaspí, ale v noci si to vynahradí dobře, to spí jako dřevorubec.
Minulý týden jsme spolu byli v Břeclavi na vernisáži krásné výstavy fotografií a obrazů z Lednicko-valtického areálu a tam dostal malý zvrhlíček křest vínem, ochutnal bílé i červené, nejvíc mu však chutnala pozvánka. 
To mi připomíná, že zanedbávám focení, o videu ani nemluvě, je to škoda, čas letí a nic se vrátit nedá, jenže kde brát čas na všechny dobré úmysly, co si člověk naplánuje?
Do dalších měsíců se tedy pokusím vnést něco pořádku do toho chaosu a snad nám to půjde o malinko lépe než dosud.