Cesta slova

Pár řádek z dějin umění.To je BRAJGL!
Při tomhle výkřiku asi většinu lidí napadne, že někdo vstoupil do pěkné vřavy a zmatku, ne-li přímo doprostředka nějaké divoké opilecké bitky. Opravdu málokdo si vybaví, že by takové překvapené zvolání mohlo znamenat i to, že mám v obýváku na stěně obraz od holandského mistra malíře.
A přitom právě tenhle malíř se svým viděním světa zasloužil, o pár set let později, i o vznik slova, které se stalo synonymem pro výtržnosti, nepořádky a kravál k tomu.
To bylo tak.
V šestnáctém století žil ve Vlámsku slavný malíř Pieter Breughel, zakladatel malířské dynastie Breughelů, kdy neméně slavní byli i jeho synové Pieter a Jan a v další generaci malovali vnukové Pieter, Jan, Ambrosius a Jan Baptista.
Pro následné zmatení historiků umění a všech, kdo se o vlámské malířství zajímají je to opravdu skvělá výchozí situace.
Aby se to až tolik nepletlo, označili si odborníci jednotlivé malíře ještě přídomky, které je charakterizovaly podle nejčastěji zpracovávaných témat.
Největším malířem byl Pieter I., zvaný Selský, pro jeho zálibu v námětech z vlámského venkova. Ovšem nejen tančící sedláci a hrající si děti jsou pro něj typické, druhá polovina jeho díla je daleko zásadnější. Pranýřuje ve svých obrazech mravní bídu tehdejšího světa, závist, nenávist, obžerství, lakomství a další neřesti.
Díla jako Triumf smrti, Vraždění neviňátek, Nesení kříže hovoří za vše už svými názvy.
V tomto našel zalíbení i syn, Pieter II., který již nešel pod povrch dění jako jeho otec a zůstal jen při pohledu z venku, nezajímala ho propastnost a tajemná rozpornost lidského bytí, ale jen rozmáchlá divoká gesta, ruch, zmatek a vřava. Ohnivé jazyky, šlehající do noční tmy, pekelné výjevy a používání ostrých barev mu vyneslo přízvisko Pekelník. A tady už se dostáváme blízko ke vzniku onoho synonyma.
Vlámské Brueghel, vyslovované "brechel" hodně svádělo k německé výslovnosti "brojgl".
Výslovnost "brajgl" používali studenti pražské malířské akademie od počátku devadestátých let předminulého století.
(No, to je hrůza, to takhle napsat, zkrátka mám na mysli od roku 1890.)
Ignát Herrmann pak krásně v jednom svém fejetonu popsal, jak se zrodila obdoba označení pro různé výtržnosti, když studenti, majíce před očima divoké výjevy z obrazů malíře Pekelníka, začali jeho jméno používat ve smyslu:"Panečku, to byl hotový Brajgl."
A postupem času se jen velké "B" změnilo na malé.