Je to obřad,

který mě stále ještě neomrzel.Moje okouzlení knihami začalo nejspíš jen o něco málo později, než jsem se narodila.
Knihy se mnou byly od samého jakživa a vůbec si neumím představit život bez nich. Od prvních leporel, které mi nakreslil a napsal pradědeček, až po ty, které si pečlivě vybírám a kupuji dnes.
Ta proměna časů, kterou teď žijeme se dotýká i mého vztahu ke knihám.
Dobře si pamatuji ony legendární knižní čtvrtky, kdy člověk stál frontu, věděl, že přijde něčeho jen deset kusů a stál a mlčky odhadoval, kdo koupí to a kdo ono a zda tedy stojí "osmý" na danou knihu nebo "jedenáctý".
Aby se přístup ke knihám trochu zlepšil, stávali jsme se členy různých klubů čtenářů a pak se nám v knihovně objevovalo vše, co vyšlo, zaplať bůh, že v redakčních radách takových nakladatelství sedávali převážně lidé znalí a dokázali nám tam vpašovat nejeden klenot světové literatury a i když povinné procento tvroby přátel muselo být zachované, vybírali nám takové spisovatele, kteří měli úroveň. Já když k někomu přijdu na návštěvu, nemám žádnou potřebu nějak se mu rozhlížet po bytě, ale do jeho knihovny mi oči zabloudí vždycky. Všimli jste si, že generace dnešních šedesátníků má v knihovně skoro stejné tituly? No jak by ne! To je právě výsledkem oněch klubů čtenářů. Proto se vůbec nedivím, že Johny našel Artura C. Clarka  v knihovně svých rodičů, ač na sci-fi vůbec nebyli, jen to některý rok vyšlo v rámci ediční řady a měli to všichni.
Po revoluci hop skok a najednou tady bylo všechno, co si mohl člověk přát, včetně všech samizdatů a knih v originále, jen jsme si museli zvyknout na to, že žádný bestseller už nikdy nebude stát 16 Kčs. Ale to mi nevadí, na co opravdu chci, na to si ty peníze vždycky nějak uleju.
Obřad chození do krásných knihkupectví na čumendu a občasný úlet a do antikvariátů a Levných knih na nákupy má pro mě stále stejné kouzlo. Nejdůležitější je nemít plné ruce tašek z předcházejících obchodů. To by se mi špatně listovalo a kochalo. Já totiž kromě knih na čtení miluji i knihy tématické obrazové, obvykle jsou to britské či francouzské překlady, fotky nádherné na krásném papíře, často se stane, že zatoužím mít tohle polistování doma, abych se k tomu mohla vracet, ať to stojí, co to stojí. A i když se krotím, není týdne bez nějakého úlovku, jen beletrii kupuji minimálně, neboť máme skvělou obecní knihovnu.
Nejhorší jsou ty mrňavé antikvariáty, kde jsou regály až do vysokého stropu a žebříček okupuje nějaký chudý intelektuál, který si nemíní koupit knihu ani za desetinu ceny a chce si ji na tom jediném žebříčku přečíst celou přímo na místě. To mám pak vytažený krk ještě následující den. Anebo bolavá záda, jak jsem byla ohnutá nad krabicí s gramofonovými deskami mrsknutou někde pod regálem. To je totiž druhá slabost, ale o ní až jindy, ta se dvěma větami odbýt nedá.
Blaží mě na tom všem jedna věc.
Ať se mi zachce dozvědět se víc o jakémkoliv tématu, obvykle stačí najít příslušný regál a můžu vybírat.
Ovšem jen, pokud jsem laik. Jakmile chci nějakou užší specializaci, nastává problém, tady už pomůže jen internet a znalost angličtiny. Dobře si pamatuji jak jsem byla konsternována, když po roce  marného shánění jakékoliv publikace o Lotusech, jsem pak otevřela třeba e-buy a mohla jsem zešílet. Ale už to nějak nebylo ono, chybělo mi to polistování a přivonění.
Klikání do nákupního košíku není obřad, to je jen adrenalinová zábava na téma kde na to vezmu, pokud bych si to opravdu chtěla koupit. 
Tomu lezení po kolenou a vytahování krku z obratlů v nějakém antikvariátu se to nikdy nevyrovná, co když tam na mě nějaký ten Lotus čeká, protože ho pan Novák dostal jako nevhodný dar? To člověk nikdy neví...