Máš drobných jako za hrkání, říká se...

... a taky jo.

Začíná se ve středu v poledne, kdy zvony odletí do Říma.
Místní kluci už jsou nachystaní s hrkačkami a klepadly (místních názvů bude asi hodně) zastoupit jejich funkci ráno v šest, v poledne a večer v 18.
Tady v našich končinách nepřetrhla tenhle letitý zvyk ani žádná normalizace a pionýrská organizace, tak jak hrkají dnešní kluci, tak to dělali jejich tátové i dědové.
Vše má  přísná pravidla a na jejich dodržování se nesmírně lpí.
Celá vesnice je přesně rozdělená na jednotlivé rajóny, ve kterých smějí chodit jen kluci, kteří tam bydlí a běda, když překračují hranice! To je vyžene nejen parta domácích, ale i staří pánové, pamětni svého dětství, se čile připojí, pokud by byli svědky takového těžkého excesu.
A že se hranice překračují rády, o tom není pochyb, obzvlášť, když těsně za hranicí bydlí někdo, o kom je známo, že dává "za hrkání" hodně peněz a ne jen 2 vajíčka.
I já, když jsem byla čerstvá naplavenina, jsem byla o tomhle pečlivě poučena, byla mi vždy ukázána ta správná skupinka malých kluků a běda, dát jiným!
Bydlíme totiž na hranici.
Dobrodružství nastává, když se odhrká večerní šestá hodina a pak se jde ke kříži. Kupodivu to vychází, že každá část vesnice má pomník s nějakým tím svatým patronem (že by to tak bylo úmyslně?), tam se zapálí oheň, hbitě dorazí i děvčata a dělají se tam různá alotria minimálně do deseti. Průšvih je, když je velká zima a ještě hůř, když prší, to se děcka rozutečou domů a nezbývá jim než doufat, že druhý den to bude lepší.
V pátek odpoledne nastává ta nejpříjemnější chvilka, chodí se vybírat. Kluci zazvoní, řeknou nějakou veršovánku a mladí nastaví košíček nebo stárek pokladničku. Pokud není někdo doma, nic mu není odpuštěno, obejdou to kluci ještě v sobotu, kdy se v poledne hrká naposledy.
Funkce stárka je pro toho nejstaršího, který všem ostatním bez milosti velí a je to on, kdo rozděluje peníze, podle vzorce "nejvíc mně, protože jsem stárek a pak ostatním podle věku, ti malincí dostanou pár cukrlat. Nespravedlivé? Kdepak. V patnácti musí stárek z kola ven a na jeho místo už je nachystaný další, všechny ostatní funkce poskočí o jedno místo a do party dojdou další mrňata, která budou čekat na stárka třeba deset let.
Ono to teď vypadá, bůhví, kolik jich není, ale bývá to různé, pamatuji i bandy deseti kluků, za pár let jich bylo třeba jen pět a letošek mě opravdu dojal, protože "našimi ulicemi" chodil jen jeden. Prý měli být dva, ale ten jeden je na horách. Klobouk dolů, před tím šikulou, nevynechal ani jednou, i když věřím, že vstát o prazdninách o půl šesté a vyrazit do té siberie, co letos byla, muselo být hodně těžké. Proto dostal stejnou částku, jakou by dostala větší skupinka, bylo mu přáno a dělit se nemusí.
Možná pak večer u ohně, tam to měl ještě lepší, sedělo mu tam šest děvčat.
Jó, přírodě neporučíš.
Tak teda hezké Velikonoce.