Zatím z nás vodníci nebudou

Tedy, ze mě už je dávno, ale mrňous si musí ještě počkat.

Krásná sobota nás vytáhla ven. Při představě, kolik takových dnů ještě asi bude, nebylo na co čekat. Vzali jsme to pěkně popořadě. První na trase byli rodiče a jejich zahrádka. Tentokrát na ní ovšem nic nedělali, jen tak se vyhřívali na sluníčku, sem tam sebrali pár spadených vlašských ořechů, protože už není proč vybírat plevely a rýt záhonky, na jaře se celá kolonie změní na beachvolejbalová hřiště.
Na jedné straně důvod k uronění sentimentální slzy, na druhou stranu uznání, že sem, do vyloženě rekreační oblasti, se spíše hodí pískové hřiště na bezva sport než řádky mrkve a petržele.
Hlavně, že nám nezruší minigolf, který je hned za plotem, to by bylo horší. Zavelelo se "Vztyk z laviček!"  a místo smutnění jsme si šli dát poslední partičku a uzavřeli tak letošní, na výsledky ne moc úspěšnou sezónu.
Štěpánka jsem měla na autosedačce na podvozku od kočárku a celé to prospal, zatím to nevadí, golfovou hůl by stejně neudržel.
Po zápase bylo nutno dát si alespoň nanuka v našem oblíbeném občerstvení. Vždycky mě zajímalo, jak tam mají otevřeno, protože upoutávka u hlavní silnici hlásá:"Otevřeno FURT", ale já tu nikdy nebyla v takovou hodinu, abych mohla vyzkoušet, zda je to pravda nebo ne.
Mrňousovi asi někdo namíchal odvar z makovic nebo ho omámila síla přírody, stále spal a tak jsem si řekla, že se ještě stavím u kamaráda na kafe, vždyť je to po cestě.
Jo, to byl dobrý nápad.  
Sice káva došla a nabízel se jen čaj, ale byl i skvěle vytopený bazén a hodina bezstarostného koupání a blbnutí bylo přesně to, co se mi k takové sobotě líbilo.
A že to mrňous všechno prospal a o ničem neví? Nevadí, všechno jsem mu to nafotila, aby jednou věděl.
$$OBR276496$$