Už jsem zase v tom

Do toho pití chci přesně dvě a půl kostky ledu!

To je všude samá "podzimní deprese", "pochmurný podzim" a podobná slovní spojení evokující něco velmi frustrujícího.
Já mám podzim ráda.
Dokonce velmi ráda a jediné co mu trochu vyčítám, je to, že mi ukončí a sebere léto, které mám někdy ještě raději.
Tenhle týden už zase frčí bar na plné obrátky a to mi nalilo do žil novou, čerstvě okysličenou krev v natolik velkém rozsahu, že mě nenaštve ani to, co by mě jindy rozžhavilo do běla.
Třeba pan majitel videopůjčovny, který mi dodnes nedal žádný seznam kazet, ač tyto jsou rozmísěny na stojanech kolem zdí, já vůbec nemám tušení, za kolik chce ty ojetiny prodávat a navíc někam zmizel, že se ho nelze dovolat.
Abych na něj určitě nezapomněla, stihl ještě naskládat jeden žánr do regálu přímo k dámským záchodům. Ten žánr se jmenuje "porno" a já bych mu to s chutí omlátila o hlavu, hlavně ve chvíli, kdy jsem musela poprosit spřátelené kluky, aby mi to z regálu vyházeli do krabic a odvlekli do kanceláře, než se kolem udělá chumel ze šestnáctiletých vtipálků a druhý den mě jejich rodiče povedou  svázanou a zlynčovanou na policjní služebnu.
První den jsem nesehnala hlídání a mrňous musel se mnou a bylo kolem toho ohromné veselí, protože si někdo ze stálých návštěvníků vzpomněl, že když jsem zahajovala loni, měla jsem sebou malinkaté štěňátko.
Ano, je to rok, co jsem byla čerstvou majitelkou jednoměsíční Kimby (dříve zde prezentovanou pod nickem Ťapka) a nechtěla jsem ji nechat samotnou doma a na baru byla přijata více než přátelsky.
Milí chlapci se jí hned ujali, machrovali s ní před dívkami a překřtili mi ji dle obrazu svého a volali na ni:"Géblsi," a měli záchvaty smíchu, když na tohle pitomé oslovení důvěřivé štěně přiběhlo.
Letos už se museli mírnit, na Štěpánka jsem je nechala kouknout jen tak ze vzdálenosti dva metry a hnala je do háje.
Otázce, co sebou přinesu příští rok, jsem však stejně neunikla.
Kdoví...
Ve čtvrtek a v pátek máme otevřeno déle a tak jsme si včera nechaly s Alex přivézt pizzu, aby jsme si trochu užily a hlavně proto, že ten večer rozvážel také jeden z přátel našeho podniku a tak byl dovoz zadarmo, i když byla pizza ještě krásně horká.
"Co záchody, dobrý?" položil nám hned u vchodu otázku zcela netypickou.
Netypickou pro cizího člověka, zcela pochopiltelnou pro nás, protože kdo má WC kombi, ví, že je nutné se perfektně seznámit se systémem splachování a umět ve velmi častých intervalech vnořit ruku do nádržky a něčím tam pohnout, aby záchod neprotékal.
Já tohle neumím, ale umí to onen dovozce pizzy, který se nám o ty záchody stará.
"Záchody dobrý," odpověděla mu Alex a to neměla dělat, protože jen co pizzáček odjel za dalším kšeftem, zjistily jsme, že na dámských záchodech je jeden zcela čerstvě mimo.
"Dones mi sem cedulku NEPOUŽÍVAT," zavolala na mě Alex, když to při výměně ručníků objevila.
To se jí řekne, když jsme tu v létě malovali, pak uklidili a všechno je zde krásné a čisté, ale nic není na svém místě.
V šuplíku s nachystanými cedulkami jsem po dlouhém pátrání našla jen:
ZADÁNO
TENTO TÝDEN VÝBORNÉ DOMÁCÍ BRAMBŮRKY
DNES VÁS ČEKÁ PŘEKVAPENÍ

Žádná z těch cedulek se mi nezdála dost vhodná k tomu, aby nahradila klasickou: NEPOUŽÍVAT, i když u té posledně jmenované jsem docela váhala.
Nakonec jsme museli napsat novou, i když to bylo narychlo a šišatě, svůj účel to splnilo a do příště mám domácí úkol, nechat napsat novou.
Nejkrásněji totiž umí psát naše babička výtvarnice a cedulka od ní, je maličké umělecké dílko a já mám její věcičky ráda kolem sebe, je to jako kdyby tam byla s námi.
Slíbila jsem u Gomby, že si také budu zapisovat perly, které kolem sebe občas uslyším, tak byste věděli, že slib budu průběžně plnit, předkládám malinkou drobnost ze včerejška, kdy se pán dožadoval "jemně neperlivého Rajce".
Bylo toho mnohem víc, ale teď už musím běžet, je ten první týden nějaký hektický.