Před barem za barem,

hlavně se nenudit.

Je to stále stejný boj.
Když už se mi podařilo vytlačit kuřáky provozovat si svou rozkoš na zdravý venkovní vzduch, taktéž lehce umravnit chronické přežvýkavce, máme tady letos další veselé povyražení, které se jmenuje "rozhazovači brček a zálohovaných lahví po okolí".

Oni asi tuší, jak ráda chodím v noci po místních trávnících a sbírám ta brčka a tříkorunové flašky.
Vajgly se lehce dají svést na zákazníky, co chodí do blízké trafiky, ale s těmi brčky mi na to nikdo, ale opravu nikdo, neskočí.
Paní trafikantka umí velmi zřetelné vyčítavé pohledy a na moje "dobrý den" hodí beze slov očima "podívej se, co tady ti tvoji miláčkové zase v noci udělali" a já už pobíhám a sbírám.
Moje mazaná metoda spočívá v tom, že to uklidím raději hned v noci, abych se nemusela tvářit provinile, když k ní následující den odpoledne půjdu pro nějaké čtivo.
Na rovinu, brčka snesu, ale tříkorunové flašky tahat z keřů kolem dokola, to mě teda štve. Když už bych přežila pár tříkorun, tak nepřežiju toho dealera od Cola-loky, který mi nevezme přepravku, pokud není plná. Nedělám si srandu, chybí-li jedna flaška, mohu si bednu leda nasolit.
Občas si připadám jako zmámená bludička, brouzdám kolem městské okrasné zeleně, svítím si baterkou (nejlepší by byla čelovka, abych měla volné obě ruce) a to i přesto, že pouliční osvětlení osvětluje docela kvalitně.
Jenže jistota je jistota a já ráda vidím, kam šlapu, že pejskaři?
 
Korunu tomu nasadil v pátek jeden obyvatel nedalekého činžáku. Chápu, že když jsou občas večer nějaké tanečky, že musí slyšet každou notu, ale sms, která mi přiletěla na mobil neměla chybu:

"Zdravím, Báro. Nemohla byste pouštět do éteru něco lepšího a poslouchatelnějšího? Třeba Beatles nebo Uriah Heep? Jinak přeju hezký večer."

Ach jo...

"Drahý příteli, už jste zkoušel někdy na Uriáše tančit walz či tango? Přijďte mi to předvést a já vám je začnu pouštět!"

Nic mi na tuhle mou odpověď už nenapsal, zdá se, že trénuje...