Všechno má své důvody

a já se ráda uskromním, aby zbylo na jiné spoluobčany, na poslance, na senát, na prohrané arbitráže, na nesmyslné projekty, na gripeny, na mýtné brány v době satelitů.... prostě na všechno důležité....

Proč nepíšu, tak, jak bych chtěla, i když mám plnou hlavu geniálních nápadů?
Protože jsem se stala obětí vlastního slibu. Ano, dala jsem si sliby vlastně dva, že se vůbec nebudu přibližovat ke klávesnici, když na mě budou sedat různé "blbé nálady" a že nebudu používat zamračené smajlíky (vždyť už jen pojem "zamračený či nešťastný smajlík" je lingvisticky pěkná pitomost).
A když se takový slib spojí s nedostatkem času, pak se nikdo nemůže divit, že za mě nevypadne pěknou dobu ani písmeno.

Otevření baru na novou sezónu bude oficiálně až v pondělí, ale každá velká věc má své předskokany a tak zde od pátku do neděle proběhnou tři akce, počtem pozvaných lidí spíše obřího zátěžového charakteru, aby se náhodou nestalo, že budu na pondělek odpočinutá.
Nebýt slibu, určitě bych teď sepisovala seznam těch, co mě vytočili v posledních čtyřiceti osmi hodinách.
A že by ten seznam nebyl krátký, na to se může každý spolehnout.
Snad jen jeden zuřivě bezmocný zážitek bych si dovolila zde nastínit, protože co je moc, to je příliš.
Přišla mi na účet divná suma peněz ze sociálky.
Nedokázala jsem těch nepochopitelných 3700 Kč nijak rozšifrovat, co že by to mělo být a tak jsem zavolala paní sociálkové, která má na starosti OSVČ písmenka A-L, co jako to má znamenat. A paní mi sdělila, že se nemám divit, že je to TOLIK(!!!), že je to mateřská za měsíc a ještě doplatek za kousek měsíce předešlého.
"Ale já vám volám, abych se zeptala, proč je to tak MÁLO!" špitla jsem do sluchátka.
"To není málo, počkejte, já si vás rozkliknu... jo, tady vás vidím... máte 103 koruny na den...ještě něco? Tak nashledanou."

A bylo to.

Třitisíce dvěstě korun českých na celý měsíc mi bude posílat náš drahý stát po dobu půlroční mateřské dovolené, k čemuž si oficiálně nesmím vydělat už nic, jinak bych o tu závratnou částku přišla.

Považuji za nutné zdůraznit, že si mnoho let neplatím jen zákonné minimum, ale vždy to vyjde o dost víc a že naše tříčlenná rodina odvedla loni státu minimálně 200 tisíc na DPH, dani z příjmu a sociálním a zdravotním pojištění. Nepočítám spotření daň a DPH z nákupů, to by byla další pálka.

Není to radost být OSVČ?

A to ani nesmím pomyslet na to, že když odejde na mateřskou moje zaměstnankyně, tak jí běží nárok na dovolenou i za tu dobu, co pobírala mateřskou a kterou já jí musím proplatit, aniž bych ji viděla minutu v práci... ne, fakt nebudu sedat k počítači, když jsem vytočená...