Vyrábím pelíšky,

stelu útulná hnízdečka.

Nějak mi ten mrňavý chlapeček začal neklidně spávat.
Každou chvilku začal ručkami dirigovat velký symfonický orchestr, ale gesty tak nekoordinovanými, že si občas musel vypomoci i pravou nohou a výsledná melodie byla zajisté nějaká vysoce umělecká kakofonie. Máchání ručiček ho vytrhlo ze spánku, úplně stejně jako když jsem mu je zašoupla do zavinovačky.
To ho zase probudilo, že s nimi nemohl hýbat.
Okamžitě začal vydávat úplně odlišný nářek, než když má hlad a ještě k tomu svraštil čelíčko a vypadal vyložene naštvaně.

Co to znamená?

Dešifrovat příčinu nespokojeného kňourání je jediná cesta k úspěchu. Obtížné na tom je, že skoro vždy zabere něco jiného.
Jednou je to pomalé něžné hlazení po hlavičce od temene k čelu, jindy zafunguje přivinutí do náruče a jemné pohupování a z toho mu stačí tichým hlasem něco povídat, na obsahu nesejde, hlavně když je to příjemným tónem. 
Začala jsem hledat nějakou univerzálnější metodu.
V porodnici nám kladli na srdce, jak musí vypadat postýlka malinkého člověka minimálně do půl roku a já se snažila mu to tak udělat, ať má vše pro zdravý vývoj páteře, což obnáší certifikáty ověnčenou matraci, za pomoci vodováhy danou do přesně horizontální polohy. Fakt, s tou vodováhou nekecám, četla jsem to černé na bílém.
Žádný polštářek pod hlavou, jen zavinovačka a šmytec. Je-li větší zima, může se přidat lehká deka.

Přišlo mi to takové suché, až neútulné.

Vždyť mám přece nachystanou a vyčištěnou péřovou náplň do zavinovačky, ještě po sobě!
"To peří je z babiččiných mladých husiček," říkala mi vždycky mamka, abych si dostatečně považovala takového drahého pokladu.
Neváhala jsem ani minutu a Štěpánka jsem položila do měkoučkého zázraku a chvilku jsem ho tak chovala.
Zavrtal se hlavičkou, chviličku na mě koukal, pak mu spadla víčka a usnul na tři hodiny.
No jistě, že mě to nenapadlo dřív!
Kdo by nemiloval, krásně se zavrtat do měkkých peřinek, udělat si v těchto sychravých dnech teplíčko a útulňoučko a spát a spát.
Odměnou za udělání pelíšku mi bylo několikrát po sobě šest hodin spánku V JEDNOM KUSE.
Konečně přišly ke slovu poschovávané péřové polštáře, které jsem sice už nepoužívala, ale stále pravidelně větrala a starala se o ně, ani vlastně nevím proč, bylo mi je líto vyhodit a teď jsem  ráda, že je mám.
Koš jsem udělala v "light" péřové verzi na příjemné bdění a spací postýlka je o něco pelíškovatější, i když jsem se snažila dodržet tu rovnou spací plochu, stejně se mi při pohledu na spícího mrňouska vloudila myšlenka o princi na hrášku.
Nerada bych to zakřikla, ale noci jsou teď tak klidné, že jsem mu odebrala titul "antikoncepční kňoural".