Ztráty a nálezy

...

Času mám množství, které by se mělo udávat spíše v mínusových hodnotách, ale tohle blognout musím.
Nestává se totiž často, abych se ráno vyštrachala z postele a našla 2000.
2000 korun!
Říkala jsem si totiž večer, že bych si měla probrat loňské letní kabelky a kabely, abych je vůbec stihla trochu užít a tak moje první kroky vedly z koupelny rovnou do předsíňové skříně, kde bydlí mimosezónní věci.
Využila jsem chvilku, než se probudí Destruktor a zahrábla hluboko u dna skříně, abych na nějakou nezapomněla. Na světlo světa tak nečekaně vykoukl i apartní slamáček z předminulého léta a béžová taška, kterou snad z nějakých přírodnin nápaditě spletli afričtí domorodci a která mi úplně vypadla z paměti.
Jé, ta je hezká, roztál mi na tváři nadšený úsměv, protože bylo jasné, že favoritku letošního léta právě držím v ruce.
Kouknu dovnitř a tam jako vždycky nějaké pitomosti, rozsypané drobné, papírové kapesníčky a klíčenka. No... a v klíčence dvoutisícovka!!!
Nemá cenu uvažovat, kde se tam vzala, já tohle prostě dělám, že nosívám peníze i mimo peněženku, už mě to mockrát zachránilo, když jsem potřebovala hotovost a poloha peněženky měla úplně jiné souřadnice než poloha obchodu (nebo častěji hospody), kde jsem si chtěla něco koupit.

Okamžitě radost dvojnásobná a protože mají teď v Hervisu velké slevy a já nemám na turistickou dovolenou žádné samochodící superbotky, hned jsem věděla, kam ji dnes odpoledne zanesu a když to dobře půjde, ani k ní možná nebudu muset přidávat další bankovky.

Dopoledne tím nabralo velmi optimistický ráz a všechnu práci jsem zvládla i s probuzeným Destruktorem, kterému stačil jeho milý vláček a nechal mě udělat, co jsem potřebovala.

Těsně před obědem dorazil kamarád Zlatník, zkroušený a nešťastný, poskládal se mi v kuchyni na sofa a bědoval a bědoval.
Někdo ho udal na ČOIce a on teď jde z kontroly na kontrolu, už je z toho naprosto vyčerpaný. On je chudák absolutní poctivec, dalo by se říci, že někdy si s tou poctivostí i škodí sám sobě a svému kšeftu.
A to je ten kámen úrazu. Není drahý, lidé k němu proto rádi chodí a pro ostatní zlatníky ve městě je trnem v oku. Proto ta udání.
Teď tu seděl, srkal nešťastně kafe a lamentoval, že živnost zruší a nechá se někde zaměstnat jako řidič autobusu a bude mít klid.
Jenže já to nemohla poslouchat. Asi to bylo štěstí, že na mě narazil v té dvoutisícovkové euforické náladě, protože já jsem se mu to vše snažila rozmluvit a jako bonus jsem mu s velikým smíchem řekla jednu pikantní maličkost na jeho největšího konkurenta, kerou mi někdo onehdá pošeptal na baru.
Bylo vidět, jak postupně roztává a nakonec už se smál taky a úplně se mi proměnil před očima zase v toho starého známého Zlatníka, jak ho znám už tu drahnou dobu, od časů, kdy se teprve zlatníkem učil.
A při loučení u branky mi moc děkoval, ale že s tím tak trochu počítal, že ho rozveselím a kde prý ten optimismus a dobrou náladu pořád beru, že u mě vždycky pookřeje. A že i jeho prodavačka v obchodě říká, že když si přijdu něco koupit, že tam se mnou vždy přijde i sluníčko a dobrá nálada.
No, potěšil mě.

Tady by možná bylo dobré skončit, protože pak už to bylo jako na tobogánu.
Zavinila to tradičně moje přehnaná horlivost.
Minulý týden přišlo parte, zemřel stýček z Pardubic. Podivný text, že zesnulý bude zpopelněn bez obřadu doplnily ještě podivnější podpisy pozůstalých, kde byla podepsána jen polovina nejbližší rodiny.
Já trouba, místo abych napsala nějaké formální projevení soustrasti, jsem zatelefonovala sestřenici, abych jí kondolovala alespoň ústně, vždyť to byl její dědeček, i když nevlastní, tak ji vychovával od malička.
Sestřenice mě absolutně šokovala, dostala jsem řádnou lekci hyeního chování, všichni jsou tam hluboce rozhádaní, jak jinak, než o peníze, dědek už stejně jen překážel, tak prý co.
Probrečela jsem skoro hodinu a moc musím poděkovat Kapitánovi a jeho dvěma slečnám, že mě z toho pak velmi úspěšně dostali při hezkém odpoledni v Olomouci.

Takže suma sumárum, jak den hezky začal, tak i skončil, jen v srdci mi zůstala veliká hořkost, jak se zavřela voda po hodném člověku, který v životě ani mouše neublížil.

Ať se milý strýčku, na onom světě shledáte s lidmi, kteří vás milovali, poslední léta vašeho života asi musel být pěkný očistec.

A ať nekončím smutně, tady je jedna melounová.
Pokud by se někomu nezdál ten prapodivně šišatý účes, tak to je svévolná nedělní akce strejdy Páji, manžela od naší milé chůvy, který již nemohl koukat na Destruktorovu ofinku, lezoucí mu do očí. Zítra to jdeme spravit k naší dvorní kadeřnici, která stříhá malé děti tak, že dá prát prádlo a než se mrňous vykouká na točící se buben, je z něj fešák jako hrom, aniž by si toho všiml a začal se bránit nebo dokonce plakat.
Je to již mnohokrát vyzkoušené a osvědčené.

$$OBR410156$$