Oslava narozenin se neobešla bez katastrofy

a cesta k Labi a zpět.

Všechno to byla vlastně taková náhoda.
Alex potřebovala v pátek přepravit do Pardubic ohromnou kupu věcí, protože jede na dva tábory jako zdravotnice a domů se vrátí až za měsíc.
Když jsem ji viděla, jak stojí doma v předsíni a ve zkušebním provozu má na zádech krosnu, zepředu velký batoh a v rukou spacák a dvě tašky, bylo jasné, že nevleze ani do místního autobusu, co by ji přepravil na nádraží.
I zželelo se mi ubohého soumara a nabídla jí, že ji do Pardubic odvezu. No a když už je jeden v Pardubicích, tak do Práglu na Černý most už je to, co by kamenem dohodil, že ji tedy vezmu až na seřadiště odjezdu na první tábor.
A když už budu na Čerňáku, tak přece k Mod je to také kousek a bylo to ...

Protože bylo cestou hodně jeřábů, bagrů a tater, ani Destruktor se nenudil, navíc dospával svoji včerejší bujarou oslavu.
O té se nemohu nezmínit:
Vypadalo to, že čtvrtek bude den, jako každý jiný, narozeniny byly prima, odpoledne jsme prováleli u chůvy v bazénu, přišel večer a zdálo se, že se už nic moc stát nemůže.
Destuktorka jsem uložila, vypadal z toho koupání docela zmoženě, vycucnul svou dávku mlíčka a já odešla z ložnice.
Po osmé někdo zvoní a byl to správce mých webových stránek, potřeboval něco probrat, tak jsme u té branky ztvrdli asi 40 minut.
Jak jsem se vrátila domů, slyším, že mrňous ještě nespí a něco si tak pobrukuje, šla jsem tedy zlehoučka nakouknout a hrůza, která se naskytla mým očím, byla šokující.

Potvora destruktorská se i s postýkou nějakým záhadným způsobem dostrkala až k mému toaletnímu stolku, otevřela vzácný šuplíček (kam Alex nesměla do svých 15ti let) mých malovátek a pustila se ve velkém do akce. 
Ve chvíli, kdy já jsem nakoukla, už nebylo co řešit.
Seděl v neuvěřitelné spoušti z rozdrobených stínů, počmáraný tužkami na rty a na obočí, zkropený ultradržícími tekutými makeupy a jako třešinka na dortu se mu podařilo rozšroubovat černofialový lak na nehty, kterým pomaloval sebe, nalil ho do postele na povlečení, na matraci a zbytek stekl na parkety... 
Apokalypsa, kterou jsme tři dospělí uklízeli do deseti hodin...
Nejhorší okamžik přišel v závěru, kdy Alex pomalu sadomasochisticky házela do koše prázdné obaly od mé kosmetiky a při každém hodu, řekla cenu... u dvou tisíc jsem ji zarazila, ne, taková muka už byla moc.

Ale zpět na cestu od Vltavy k Labi.
U Mod jsme též ještě stihli zbytek hezkého počasí k vykoupání. Tedy já k vykoupání a Destruktor ke vhazování okrasných kamínků do vodičky :-).
Mod, toho dřevěného Ježečka z okraje bazénu jsem posunula kousek dál, aby se též nekoupal, kdybys ho náhodou nemohla najít.
Sluníčko nás moc dlouho nerozmazlovalo a poslalo hromy, blesky a mraky pršavce. Nám to na pohodě nic neubralo, kde jsou dobří lidé, zásoba kávy a gril v pohotovostní poloze, tam nemůže být zle.
Mazlík se radoval, jak mu sekačka hezky vrčí, jak pěkně jdou odstraňovat mřížky do kanálků kolem terasy, jak se ostrou značkovou lopatkou dají dělat šišaté jamky do pěstěného trávníku a já pobíhala za ním a snažila se mírnit dopady jeho činností.
Mod to, jako životem ošlehaná hlídačka Gremlinů a Čaky, v klidu vtipně glosovala a nad vším tím rojením seděly povzneseny důstojně krásné pesy a pozorovaly to divné lidské počínání.

Spaní v podkroví, když nad domem zuří bouřka, je docela dobrodružná činnost, ale střešní okna vydržela a ráno pršelo méně.
Byl skvělý nápad dát si k snídani ne jednu kávu, ale dvě, na dlouhou cestu to bylo potřeba. Tu vodu nad hlavou jsem si vezli celou cestu zpět na Moravu, až u Brna jsem jí trochu ujela a kolem Olomouce už bylo dokonce sluníčko.
Proto jsem neodolala lákavému pozvání na deku na hezoučkém koupališti v lesích za Helfštýnem.
Děkuji tímto Evropské unii za uvolnění peněz do programu "Koupaliště do každé dědiny", protože tenhle areálek je jako perla zasazený do malebné přírody a pokoupáníčko je zde fantastické.
Věděla jsem, že se musíme osvěžit fofrem, protože déšť postupoval sice pomalu, ale jistě. Kolem třetí hodiny už nás měl a zhatil nám plány na rockové odpoledne a večer.
Ale o tom až jindy nebo nikdy.

P.S. Dle nejnovějších poznatků se lak na nehty z obličeje oloupe sám do tří dnů, není nutné ubohé pachole drásat odlakovačem.