Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 16. července 2009

Zrození Destruktora -

jako kdyby to bylo včera.

Dnes je to dva roky.
Přesně touto dobou jsem seděla u PC, plodová voda mi odtekla už brzy ráno, ale odvody z mzd musely být poslány, penále je nemilosrdné, porod neporod.
Pak cesta do porodnice, vedro bylo hrozné, ještě větší než-li teď a tak byl pobyt na klimatizovaném porodním sále při tlumeném hraní rádia, vlastně velmi příjemný. Až na tu koncovku, ta byla docela vysilující, ale úleva, že vše dobře dopadlo přerazila všechny momentální pocity roztrhaného pytle, kterému najednou něco podstatného chybí.

Nebylo to však jediné, co mi chybělo.
Zoufale jsem postrádala pohlazení a pevné objetí, pocit nějakého zázemí, jistoty... Manžel chodil každý den, chvíli dělal ňu, ňu, ňu na malého a pak si někde sedl do koutku a listoval si do konce návštěvních hodin v časopisech, donesené mi jinými návštěvami.
Krize našeho vztahu pokračovala a nabírala otáčky, které nezmírnil ani tenhle malý nový človíček.
Vzpomínky na tuhle dobu jsou velmi smíšené, na jednu stranu radost, že mám krásného zdravého syna a na druhou stranu pocit, že jediná pomocná ruka je na konci mého ramene. Proto nešlo hned po návratu z porodnice ani přestat pracovat, zoufalá stresem, přišla jsem o mléko, malý byl velmi brzy jen na Nutrilonu.
Kdo mě držel nad vodou byla Alex, protože porod přišel podstatně dříve, než měl, nebylo doma nic nachystané, postýlka rozložená kdesi na půdě, látka na povlečení teprve koupená, ušít jsem nestihla, výbavička žádná, vše se teprve mělo kupovat.
Dceruška moje milá odnesla látku na peřinky ke švadleně, nakoupila prostěradla, košilky, dupačky, plenky už doma byly, kočár též...uff.
A pak ta cesta z porodnice... seděla jsem již vyskladněná, se všemi propouštěcími papíry v hrsti, mazlíčka v zavinovačce ještě v nemocničním košíku a čekala na odvoz. Kolem chodily propuštěné další maminky, jejichž miminka si v autosedačkách odnášeli pyšní tatínci a já tam na to koukala a  brečela, odložená, nechtěná, náš tatínek neměl čas ani chuť si pro nás přijet. To zoufalství mi z duše už asi nic nevymaže. Jsou to takové pomníčky, které ani čas nezahladí, vůbec jsem nevěděla, do čeho se vracím.
Zhruba za hodinku přifrčela veselá Alex, napumpovala do mě trochu optimismu, bafla si spokojeně brášku, já vzala kabelu a jeli jsme.
Doma to vypadalo úplně stejně, jako když jsem narychlo jela do porodnice, postýlka nesložená, manžel v dílně, nebýt Alex, asi bych se psychicky sesypala hned na schodech.
Ale co nezabíjí, to posiluje.
Nejvíc ze všeho jsem potřebovala spát a spát, to nemocniční prostředí a několik nocí bez spánku mě vyšťávilo na doraz.
Z následujících dvou dnů si pamatuji jen sled vyčerpávajících pokusů, aby miminko s váhou 2,3 kg alespoň trošku pilo a přibývalo na váze. Buď jsem jen krmila nebo spala.
Alex vařila, prala, žehlila, přebalovala. Třetí den už odpočatá, pomalu jsem si začala přebírat všechny povinnosti, dokonce i čtvrtelní DPH jsem nějakým zázrakem zmákla a pak už to začalo být lepší a lepší.
V tu dobu mi hodně pomáhala i virtualita, jsou okamžiky, kdy bych, jako psycholog, internetové přátele nezavrhovala, když je realita v sakrech, někde  člověk tu oporu brát musí. Není to samozřejmě na dlouho, ale pro momentální navození pocitu, že v tom nejedu tak úplně sama, to ve chvílích nejtěžších pomůže.
Z těch dvou Destruktorových roků byl ten první jednoznačně tím horším.
Pak už jsem nasbírala dost sil, abych se k problémům dokázala postavit čelem, vše si v sobě rozebrala, zdůvodnila a ujasnila si co chci a co ne.
Dnes už je lépe.
Do třetího mazlíčkova roku vstupuji smířená se ztrátami, komu bylo třeba odpustit, tomu jsem odpustila, kdo zůstal stát při mě a pomohl, ten bude mít stále mou lásku a pomocnou ruku, kdykoliv bude potřebovat.

Mazlíčku můj maličký, všechno nejlepší k narozeninám.

$$OBR411937$$
 

  
 

  

54 komentářů:

  1. v téhle době jsem se ještě na bloguje.cz nepohybovala, ale když jsem na tebe někdy začátkem roku 2008 narazila, přečetla jsem tvůj tehdejší blog snad celý...takže si na zápisy z doby Destruktorkova narození pamatuju a pamatuju si, že byly trochu smutné, ač ses snažila to maskovat.
    Každopádně je dobře, že teď už je lépe :)
    Gratuluju malému i tobě :)

    OdpovědětVymazat
  2. Takže já přeju počtvrté:-), hlavně ať je to rok od roku lepší, jako dosud!:-)

    OdpovědětVymazat
  3. dewberry,jo, bylo mi smutno, hodně, ale lepší se to :-). Díky!

    Mod, potřetí děkuji :-)))))
    To snad ani nemusí být tak moc lepší, co bych s tím za pět let dělala?
    Mně stačí vcelku málo.

    OdpovědětVymazat
  4. VSE NEJLEPSIGratuluji Destruktorkovi k jeho narozeninkam a uzasne mamince,rika se,ze deti si nas vybiraji...:-))
    ALEX je prima holka ,ze se neofrnuje,ze potrebujes pomoc-mam ji rada a to ji neznam :)
    Hezke slaveni :-*

    OdpovědětVymazat
  5. :) Zrovna včera jsem náhodou koukla na metr a byl tam rok a 11 měsíců i říkala jsem si už brzo :) Ale že tak brzo budu smět gratulovat mě nenapadlo. Takže spoustu krásně nezapomenutelných společných zážitků ...Destruktore, Báro a Alex a Kapitáne....A dort bude?

    OdpovědětVymazat
  6. gratulace nejvetsi v tomto pripade teda hlavne mamince, ze uz je ti lip a ze si se s tim vsim srovnala!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Báro, gratuluji! Nejen Destruktorkovi, ale i Tobě a Alex!
    Pracovat do poslední chvíle a pak po porodu hned a bez pauzy je soda.

    Takže ještě jednou: zdaví, zdraví, zdraví, hromadu lásky, kopec štěstí a samé bezva lidi kolem sebe.

    OdpovědětVymazat
  8. Já tě tiše obdivuju celou tu dobu a blahopřeju k oběma úžasným dětem ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Párkrát se oholíša máš v baru dalšího štamgasta. Jestli si to neumíš představit, tak asi takhle: http://ateo.cz.../storage/uBaru.jpg :)

    Jak to zpíval Kryl... odrosteš Sunaru, usedneš u baru, u trochu jiné sklenky. Ta píseň se jmenuje Ukolébavka a začíná takhle: Spinkej synáčku spi, zavři očička svý, dva modré květy hořce... tady je celá: http://jdem.cz/brkg8

    OdpovědětVymazat
  10. Mrzí mě, že jsem nebyla blíž, Báro, a ještě jednou už jen vše dobré a lepší i Tobě s Alex..

    OdpovědětVymazat
  11. Je to doják, Báro, naštěstí s dobrým koncem a shlukem dobrých duší kolem.. Jsi silná a kvalitní osobnost. Tvůj, dovolím si ho už nazvat bývalý muž (citově a funkčně určitě)si Vás nezaslouží. Tak mu holt zbyde ta dílna a zakrámovaný dům. Každému, co jeho jest.. Koukám, že i Teo se vlídně (byt´po svém:-) ) a mile připojil;-) Já zase na vaše společné výročí slavnostně používám háčky a čárky;-) Zrovna 1 ruku nepotřebuji k uspávání berušky, tak dělám, co mohu:-)Hodně štěstí vaší re-rodině přeju na reblogu ;-) A Alex - jsi zlatíčko:-)

    OdpovědětVymazat
  12. :o) přidávám se ke gratulacím (Tobě i Destruktorkovi k jeho narozeninám i k zvládnutí a překonání toho špatného a ke skvělé dceři, která Tě podrží když je potřeba) a přeju hodně (čím dál víc) štěstí a lásky do dalších let! :o)

    OdpovědětVymazat
  13. Happy B\'Day Stepankovi, sestre i mamince! Je bezva mit rodinu ... NEKOHO. Ted uz to bude vsechno jen lepsi a lepsi!xx

    OdpovědětVymazat
  14. Báro, taky přejeme s příšerama Destruktorovi vše nejlepší!!!

    Ty Tvoje textíky mě teda docela dost oslovují. Minule ten Domov a teď ty pocity z porodnice a prvního roku...
    já to zatím neumím ještě ani naťukat do stroje. A možná ani nakonec nenaťukám ať se to líp zapomíná... Jen u nás to byla manželova nemoc, ne nezájem...

    OdpovědětVymazat
  15. Je vidět, že tvůj chlap neví, jaké to je, když někdo nikoho takového, jako jste vy tři, nemá...

    Přeji Destruktorkovi všechno nej... A ať z něj vyroste veliký a šikovný Struktor. :)

    OdpovědětVymazat
  16. Bárošak víme, někerý lidi jsou zvláštní a chvílema, nebo častěji, je moc těžké je chápat, rozumět jim, nebo pro ně mít aspoň pochopení. Ono s láskou to jde, to je všechno snazší, když už to není láska, musí být aspoň úcta, když už nic jiného, ale jak už si toho druhého není ani proč vážit, pak to začne být problém:-/. Což ovšem nic nemění na tom, že já si myslím, že lidi by si své city i pocity měli dávat najevo pořád, každý den, tím spíš, že to nic nestojí, tudíž je to fceně(c) :-)
    Mimochodem, nejsi \"doma\" přesčas už tak 10 let?:-)

    OdpovědětVymazat
  17. Taky se připojuju s přáním všeho nejlepšího Destruktorkovi i jeho mamince:)

    Vzalo mne u srdce to čekání v porodnici. Je pravda, že odvoz mimina z porodnice domů je takový zlom. Pamatuju si, když jsem čekala jako těhotná těsně před porodem na vyšetření a hrozně záviděla těm rodičům odnášejícím autosedačky s miminky. A pak, když jsme odcházeli my, ta úleva! Když u toho tatínek nefunguje, musí to být hrozně těžké, chápu, že na to se těžko zapomene.

    A mimochodem, ten časový odstup mezi dětmi má něco do sebe, jak vidím:)))

    OdpovědětVymazat
  18. Tak jsem si tu přečetla článek,který mi moc připomíná i moje pocity.Když je člověk na něco sám,tak je to vždycky těžké a nemá ani čas o tom přemýšlet.Na pocit úplného vyčerpání,když nikdo nepomůže,n a nevyspání.Na pocit,že nemáme právo cokoliv chtít,žádnou pomoc,žádnou lásku.Tvé děťátko je narozené 16 července,moje obě děti jsou 16,jen jiný měsíc.Přeju tvému děťátku hodně zdravíčka a vám všem hodně lásky a ať je líp:-)Promiň,narazila jsem na tvůj blog náhodou,přišla jsem od sabe,tak snad nevadí?Hodně štěstí:-)

    OdpovědětVymazat
  19. Cheo,děkuji, odjakživa to s Alex máme tak, že já pro ni udělám co mohu a ona pro mě též. Posledních pár dnů byly malé obláčky, ale myslím, že už mě zase plně chápe.

    Abu, jeden dort byl minulý týden pro Alex s druhý budu dělat na tuhle neděli, plácám je sama, pokud se povede i ten druhý, fotky budou :-)
    A dík za vše, ty víš.

    OdpovědětVymazat
  20. Leni,a jak se to srovnává u mě, srovná se i u tebe!

    Aries, když v tom člověk žije, ani to moc nevnímá, vždyť i ty sis prošla peklem, a teprve pak to najednou dolehne a člověk si to plně uvědomí. Naštěstí v tu chvíli už je to obvykle lepší.

    Ahoj Alloro, často na tebe myslím a jsem ráda, že tam někde na konci bezdrátu jsi ;-)

    OdpovědětVymazat
  21. Teo,skvělá fotka, moc mě rozesmála a Krylova Ukolébavka k tomu, udělal jsi mi radost. Děkuji.

    Sabe, byla jsi blízko, možná o tom ani nevíš!!!

    Bosorko, teda háčky a čárky, to si ani nezasloužím :-))))

    OdpovědětVymazat
  22. Lindt,děkuji, držím palce tobě, aby ti vše dobře dopadlo!

    Spoon, bráníme se jak umíme :-))

    Nomi, spoustu věcí jsem napsala jen do složky Šuplík a velmi mi to pomohlo, stačilo, že jsem se z toho vypsala ve svém soukromí. Na blog nešlo nic, nebylo to nutné. Ale spíše mě mrzí, že nestíhám zapisovat běžné denní zážitky a srandičky, aby bylo po letech u čeho vzpomínat.
    Doufám, že už je manžel v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  23. Bohdane,bohužel to velmi brzy pozná. Je to velmi smutné, včera bychom oslavili 20 let od našeho sňatku. Místo toho jsme se v jednom domě za půl dne vůbec neviděli.

    Mod, ty to vždycky rozhrábneš až na dřeň. Ano, 1é by tak ospovídalo, ale já byla v plném zaujetí budování firmy, a starosti o Alex, tak mi některé některé věci absolutně unikaly a nevěnovala jsem jim žádnou pozornost. Myslím, že tohle se stává docela často.

    OdpovědětVymazat
  24. Jo, Báro, taky jsem nakonec psala, ať se nezblázním... Nečitelně, do sešitu, který jsem \"uklidila\" tak, že ho asi ani nenajdu... A než jsem jakž takž stihla vyventilovat to nutné, tak už jsem pak taky neměla čas a energii na psaní těch důležitých věcí ohledně dětí a srandiček. S mužem to je ještě na dlouho, ale aspoň já jsem na tom už tak, že můžu začít psát ty srandičky...
    A moc Ti taky držím palce, ať je líp!!!

    OdpovědětVymazat
  25. Chris,pamatuji se, jak jsme ten věkový odstup u dětí řešily :-)). Já to tehdy chtěla sepsat, ale z časových důvodů na to nedošlo a dnes to stejně přišlo na přetřes :-).
    Dodnes mi stačí si jen vzomenout na tu nemocniční chodbu a mám slzy v očích, to jsou velmi emočně náročné situace, tím spíše, že je člověk po tom všem psychicky dost rozhozený a chvíli trvá, než se vše dostane do zpět do normálních kolejí.

    Ahoj Jani, vítej tady na blogu.
    Já jsem dnes chtěla napsat původně něco úplně jiného, udělat trochu inventuru Destruktorových dovedností a lumpáren, ale tohle nějak samo ze mě vypadlo, ani nevím jak.
    Inventura bude příště, budu ráda, když zase přijdeš :-)

    OdpovědětVymazat
  26. Na tu chodbu si vzpomen, jestli ti byvaly bude neco vycitat. Je to hodne krute.

    OdpovědětVymazat
  27. Báro, poté, co jsem tu četla Tvoje myšlenky, jsem hrabala seno - snad dobrých 5 hodin.. a co mi situace a děti a starosti dovolily, vždycky jsem odbočila k Tobě a Tvým vzpomínkám, do toho ty moje - víš, Ty se máš, že máš Alex. Já rodit před termínem, tož nevím - matky (nejdřív moje, po jejím pádu na hlavu a 3-denním pozorování v téže nemocnici, kde jsem byla i já, pak manželova, pak zas moje) zvládly uvařit a umýt nádobí. A hrát si se Slečnou.. manžel byl celý týden místo na senách \"mimo\".. to byl návrat z porodnice.. ale zlaté milionové Mrně ty negativa lehce vymazalo :-)..a vím, že Tvůj mrňousek to zvládne neméně lehce :-)

    OdpovědětVymazat
  28. Mně to připomnělo, jak rodila Adéla Čaky, asi 2 hodiny před termínem, já vyfasovala Gremliny a když jsem se pak protáhla jejich bytem, abych si pro chlapce vzala nějaké oblečení, nebylo pro miminko připraveno vůbec nic a koupelna 3x3 metry přetékala špinavým prádlem. Praly jsme to s Károu ve 2 pračkách, něco sušily rovnou, něco věšely, a žehlily na dvou prknech dvěma žehličkama 4 dny a nadávaly u toho jak hodně sprostí špačci!

    OdpovědětVymazat
  29. Modto se tam urodilo, zatimco byla pryc, nebo uz bylo nastradano? Manzel nic?

    OdpovědětVymazat
  30. Tak posílám velkou mlaskavou pusu oslavenci;) a tobě přeju, ať už je ti jen veselo... vždyť teď už na nic nejsi sama, máš Alex a Tulipsa, a z toho roste skvělý člověk. No a Alex prostě skvělá je, (lituju toho Silvestra, že jsem se nakonec nepotkaly)

    OdpovědětVymazat
  31. 30.. jsem se zapomněla podepsat.

    OdpovědětVymazat
  32. Milá Báro,teď už budou jen samá pozitiva,tomu věř.

    OdpovědětVymazat
  33. O tom že se i druhý dort povede nepochybuji ;)

    OdpovědětVymazat
  34. Díky,Báro,já tu u tebe už musela někdy být,protože jsem měla vypsaný jméno i blog,jen si nevzpomenu,kdy to bylo:-) Jo a k tomu,že jsi chtěla napsat původně něco jinýho,tak to znám,on člověk se najednou zatoulá do vzpomínek a to hořčí vyplave na povrch.A příště je zase líp,viď? alspoň doufám.Hezký večer:-)

    OdpovědětVymazat
  35. Takhle tedy funguje stáříKdyž si tu slavnou událost připomněla, hrdě hlásím, že si vše pamatuji jako dnes.
    A dál to pofičí, jak praví výše aTeo.
    Mnoho splněných přání oběma.
    Děda von Kninitz

    OdpovědětVymazat
  36. To jsou ta drobná ( někdy sice hodně bolavá) místa v životě, která se nakupí, a pak najednou to přestane bolet. Najednou je to jedno. Zocelíš se, zjistíš právě že jenom ta tvoje ruka je tou nejspolehlivější. A když budeš už nad věcí, tak najednou \" ON\" přijde na to, že tě má, protože jeho svět se začne sypat, začne tě potřebovat, protože stáří přichází ke každému z nás. A ONI to neumějí unést, jsou hrozně překvapeni, že my to zvládáme samy a je už vlastně nepotřebujeme. Drž se, přebolí to, starostí bude ještě spousta, ale ten pocit , to zadostiučinění, to pak stojí za to. Hodně sil přeji. A dcery jsou někdy k nezaplacení, ony to vidí, nedají to znát, ale cítí to s tebou. Tak si to holky spolu v radosti, že se máte, užívejte. Kluk bude ten bonbonek navíc k vašemu štěstí. Hodně zdraví malému k narozeninám. A hlavně, nenech se uchlácholit, vzpomeň si vždy právě na toto co bylo!!

    OdpovědětVymazat
  37. U nás to ten den vypadalo podobně. Až moc. Neteř slavila na den přesně to samé se svým synem a cítil jsem, že to doma taky nedopadlo zrovna \"akorát\". Každý si odnesl to svý - neteř už ví, že nemůže doma nic lámat přes koleno a mladýmu je celkem jasný, jak to dopadne, když si sáhne na zapálenou svíčku :-) Teď půjde jen o to, jak s tím vším nově nabytým naložíme. Bude to ještě zajímavý. Doufám. I pro tebe.

    OdpovědětVymazat
  38. Samozrejme, ten Veľký deň som minul, tak aspoň takto dodatočne: Všetko najlepšie! Všetkým trom.
    A ako píše dita - teraz už budú len samé pozitíva. Až do puberty. ;-)

    OdpovědětVymazat
  39. Jsou situace v životě, na které se rozhodně zapomenout nedá. Přes občasné mraky ale zdravý základ zůstává. Alex je skvělá, fakt. Destruktorkovi všechno nej a ať je tak šikovný pořád... je to fajn ho mít!

    OdpovědětVymazat
  40. Vše nejlepší a zdravíčko malému človíčkovi přeju.!

    OdpovědětVymazat
  41. Sabe,tvoje skvělé holčičky ti též vrátí tvou lásku, tak to funguje, to je ověřené ;-)

    Mod, a stejně jste hodné, že jste se do toho pustily, protože příchod z porodnice by byl horor. Jen jsem nějak nepobrala, kde v tu chvíli byla Adélina matka...

    Čagi, děkuju, mám ti pocit, jako kdybych překročila nějaký čarovný kořen (jiný než bludný) a vše okolo se začalo nějak vylepšovat. Kamio měl s tím rokem ´09 pravdu.

    OdpovědětVymazat
  42. dito,děkuju, zatím to vypadá OK.

    Abu, na tom, aby se mé dorty vyvedly, má největší záluhu moje velmi vyvinutá schopnost nečekaně improvizovat :-D

    Jirko*, u nás to mělo ještě nečekanou dohru, to nemohu nechat nezapsáno!!!

    Lojzo, to je na mé situaci fajn, myslím, že puberťák a stará matka s Alheimerem si budou dobře rozumět :-D

    OdpovědětVymazat
  43. Matka?no přece v práci, ona je pořád v práci, zatímco já jsem přece pořád doma a hovno dělám:-)).
    Příchod z porodnice tedy horor nebyl,ale ona si to pak Adéla přizpůsobila svého stylu během týdne, 14ti dní:-/

    OdpovědětVymazat
  44. Buteo,abys nepamatoval! Kolikrát jsi mi také nalil pěkného panáka optimismu!

    Elizo, to je takový koktejl pocitů, který se nastádá za 20 let soužití, ale jak začne hořkost převládat, není co řešit. Je to veliké poučení.

    Kamio, na tu dobu kolem Destruktorkova narození se nedá zapomenout. Ještě po roce jsem mívala pocit, jestli se mi to vše nezdálo a chodila jsem malého pohladit do postýlky... Děkuji ti za přání, moc.

    Ahoj Chipmunku! Malý človíček se má čile k světu, pozdravím ho od tebe :-)

    OdpovědětVymazat
  45. Mod,a to jo! To mi nedošlo, že houby děláš :-i

    OdpovědětVymazat
  46. No já vždycky říkám, když se do toho mrsknou samé dobroty, že to musí být dobrota. Jen to nesmí dopadnout jako u Pejska a Kočičky :)

    OdpovědětVymazat
  47. No jo, já jsem přece jen mistr malých scebérií, nebo jaks to říkala?? furt si nemůžu vzpomenout!

    OdpovědětVymazat
  48. Abu,také jsem se rozhodla, že do máslového krému vynechám jitrnice :-))).

    Mod, já říkala, že jsi mistr krásných zákoutí! K tobě by z fleku mohli přijít z Mariane bydlení a nafotit reprotáž, jak je útulno, i když se venku čerti žení :-)

    OdpovědětVymazat
  49. Myslíš zákoutí s Vínem a hadrem od heřmánku třeba?:-))

    OdpovědětVymazat
  50. Mod,ha, ha :-)))
    Nemusím nic vysvětlovat, stačí se podívat na tvé fotky z naší návštěvy!
    A takových hezkých zákoutí tam máš spoustu.

    OdpovědětVymazat
  51. Destruktorkovi všechno nej, má tu nejlepší mámu a sestru na světě :)

    OdpovědětVymazat
  52. Sedmi,díky, sama jsem zvšdavá, jak to bude dál :-)

    OdpovědětVymazat
  53. Móc opožděně blahopřejuDestruktorkovi k narozkám. Nějak jsem tehdá nezvládla napsat koment, když jsem tu nakoukla asi 3 dny po zveřejnění článku. Tak ať ti tvoje krásné děti dál dělají jen samou radost, Báro, moc si to zasloužíš! ;o)

    OdpovědětVymazat
  54. Oby,děkujeme, já i Destruktor, ještě mi to ani pořádně nedošlo, že těch pár dní, co se narodil, už jsou dva roky.

    OdpovědětVymazat