Život na vesnici má někdy i svoje příjemné stránky.
Například dnes ráno.
Zazvonil pan lesník z hájovny a dovezl nám dva roztomilé vánoční stromečky, pro nás a pro rodiče. Prý za to, jak mu manžel pořád něco opravuje. Tak jsme si všichni navzájem chvilku děkovali a když jsem pak nesla ty voňavé pichlouny pod přístřešek na dvoře, vzpoměla jsem si na dávnou příhodu z dob, kdy jsem se snažila prospět světu u České pošty a zanechat tak po sobě nesmazatelnou stopu v podobě mnoha tisíc papírů popsaných podacími čísly balíků a cenných psaní.
Dnes si ani nemohu uvědomit, jak se ta moje funkce jmenovala.
Lítala jsem od jednoho problému k druhému, pracovní náplň se mi měnila podle toho, kdo zrovna nepřišel do práce a já bych si tu funkci sama pro sebe pojmenovala: žehlička průšvihů kumulovaná s vedoucí balíkové dodejny a pracovnice peněžní přepážky, když se ožral pokladník.
Tuhle příhodu odstartovala nová uklízečka. Kdyby nebyla tak aktivní, mohlo být všechno v klidu dodnes.
Jenže ona aktivní byla a ačkoliv jí nikdo nic nepřikázal, o své vlastní vůli odstrčila vysokou policovou skříň, do které se dávají drobné zásilky. Asi za tou skříní chtěla uklidit, nebo co, ale místo toho tam našla balík.
Jenže on to nebyl obyčejný balík - krabice, převázaná špagátem, ale v prosinci poslaný vánoční stromeček.
Byla polovina února.
Při nešetrném vytažení nebohého zapadeného smrčku mu opadalo všechno jehličí a když mě k tomu zavolali, tak už jsem viděla jen holou kostru, na zemi hromádku rezavého jehličí a jako výsměch - u kmínku přivázanou cedulku s podacím číslem a adresou.
Už bylo pozdě na to, abych dělala, že tady nejsem a rychle si vzala dovolenou a ať si tu chuťovku vyžere někdo jiný.
Jěště ke všemu ten stromek byl PILNÝ!
V tu dobu jezdil zvláštní řidič s pilnou poštou a pak ostatní, rozdělení na rajóny podle částí města.
Pilňák okamžitě začal křičet, podle úsloví, že nejlepší obrana je útok, že on s tím nepojede, že to pilné už dávno není. Přesně tak, jak řval loni na jaře, když někdo valníkem přejel krabici se živými kuřaty a on tvrdil, že krabice plná mrtvých kuřat není pilná zásilka.
Uhádal to a v tu chvíli začala hulákat doručovatelka obyčejných balíků, které se to týkalo podle bydliště adresáta, že ona nic takového doručovat nepojede, že si nenechá dát pár facek.
Asi by je opravdu dostala.
Zapeklitá situace.
Nakonec, na poště jsou na všechno předpisy, takže se nevymýšlelo nic novátorského, adresáta jsme klasicky pozvali na poštu k převzetí "poškozené" zásilky a modlili se, aby to byl nějaký hodný a chápavý občan.
Nebyl.
Přišli na nás oba.
Paní s pánem, v důchodovém věku, oba rozhořčeni spravedlivým hněvem, kterému hodlali dát průchod v naší ubohé maličké kanceláři.
Co jsme mohli dělat?
Patnáctkrát se omluvit a třást se hrůzou, že až jim řekneme, kolik činí náhrada za nepojištěnou zásilku, tak nás paní umlátí kabelkou.
Ano, fungovalo to.
Navrhovaných 45 Kčs náhrady zapříčinilo, že řev milé paní zesílil o mnoho decibelů a ty potvory doručovatelky se mohly na chodbě umlátit smíchy.
Pak už to ale přestala být legrace, protože dotyčná paní zrudla, začala sýpat, manžel si ji musel posadit na židli a zatímco ona zhluboka oddechovala, my jsme vyplnili všechny potřebné formuláře, polomrtvá paní to sklesle podepsala, shrábla 45 korun a podpíraná manželem odešla nadávat někam jinam.
Má někdo lepší příhodu se stromečkem?
Sem s ní!
já vím, ono to asi není moc xmíchu, ale toto je prostě naprosto megamaxisuperhyper brutální příhoda :-DDDDDDDDDDDDDDDDD
OdpovědětVymazatPJ,ono to nebylo k smíchu jen prvních pět minut, ale pak už joooo :)))
OdpovědětVymazatJe to šílené docela dost. Fakt je, že když člověk doufá, že svůj průser bude řešit s někým chápavým, je předem skoro jasné, že fakt chápavý NEBUDE!Asi bych šla raději koupit nebo uříznout do lesa (no fuj) jiný stromeček a ten jí doručila, jako by nic.
OdpovědětVymazatHelazd,to by neprošlo. Byl ÚNOR! :)))
OdpovědětVymazatBáro...nikdo Tě netrumfne.
OdpovědětVymazatJá vím, byl únor. Nápad je to šílený, ale zase to byla šílená situace. Možná by adresát ocenil snahu. Ale tihle asi ne.
OdpovědětVymazatlepsi, 45kc nez vanocni stromecek, byt neposkozeny, v unoru. nebo ne? co by s nim stejne byvali delali? nekteri lidi jsou fakt k uzoufani nespokojeni...:))
OdpovědětVymazatno já se jim nedivím, těšili se měsíc a půl, přijdou na poštu s kolekcí a zvonečkem a není to kam pověsit!
OdpovědětVymazatNaprosto bombóóózní histo(e)rka.
OdpovědětVymazatBáro,zase je tady ta uklízečka ... nebylo to náhodou v Tescu a ne na poště? No ale jinak - tohle je fakt supermega story, tak nějak tuším, že jich máš v zásuvce kila:) Jen houšť Kurvaserských ulic a záskoků za kámoše v mobilním bazaru:))))
OdpovědětVymazatHelzd a Pajo, kdybych já byla na místě těch lidí a někdo by mi přijel v únoru se stromkem, tak to beru jako skvělou snahu zaonačit průšvih na legraci!Ale v tomhle případě - bohužel...Rowdy, to je smůla...to tak někdo má!Mirko, já čekala, že taky někdo něco přihodí, ale vidím, že si to všichni nechají k sobě na blogy, tak jo :)))Kamilič- je to možné, že teď uklízí v Tescu někde daleko, protože z pošty odešla po hádce s vedoucím, když odmítla pravidelně zametat metráky kuliček do ložisek, co padaly ze špatně balených zásilek pro místní strojírnu.:)))
OdpovědětVymazatTy mě bavíš. :)))
OdpovědětVymazatMirko,je těžké Báru trumfnout, no ale třeba někdy... ?! Třeba někdy se nám to povede!!! :)
OdpovědětVymazatproc jste to prosimte cely nezahodili????
OdpovědětVymazate.t.jak to má podací číslo, tak se to vyhodit nesmí. Normálně jsi mě překvapil, tahle možnost mě nenapadla ani teď, po letech :))).Tak hluboko je zakořeněná zodpovědnost za podané zásilky ;)
OdpovědětVymazat