Odehrálo se dávno mezi účastníky jedné místnosti, jednoho chatu. Pokud se někdo pozná, nechť dá vědět.
Tuhle vzpomínku mi vyvolala Mirka svým poetickým článkem.
Do té virtuální místnosti nás chodilo hodně a vedli to takoví dva recesisti, takže byla legrace, nikdo tam moc nechlastal, takže ani neurážel, celkově vládla dobrá nálada.
Zní to jako scifi, ale tak to opravdu bylo.
No a jak se tak celé večery mlátila prázdné sláma, byť s humorem, někdo přišel na nápad, abychom se sešli.
Fyzicky a doopravdy.
Akademické plánování zabralo opět mnoho večerů a začalo to vypadat, že se to setkání opravdu uskuteční!
Záludnými a zdánlivě nesouvisejícími dotazy se zjistilo, že většina spřátelených je z Moravy a tak se jako místo M určilo město Olomouc.
Místní vybrali jakousi hospodu IV.cenové skupiny, která měla i samostatný sál, kde se dalo posedět a podiskutovat a samozřejmě i pokonzumovat.
Asi tři dny před plánovaným setkáním bylo každý večer v místnosti narváno. Mnoha lidem stále nedocházelo, jestli je to bouda nebo fakt.
Toho využili naši recesisti (ano, musím se přiznat k jistému podílu mystifikací) a začali do dění vnášet zmatky.
Mimo jiné tím, že začali sepisovat seznam, kdo donese šišku knedlíku a kdo vejce, protože je domluvené, že budou k večeři knedlíky s vejci a kuchař nám to udělá z doneseného. Takové kravině by uvěřil leda magor, ale nebudu předbíhat.
Ti co budou na seznamu, mají jít rovnou do kuchyně a tam knedlíky a vejce odevzdat.
Další várka lidí musí donést židle, protože když za ten sál nebudeme platit žádný nájem, tak budeme mít k dispozici jenom stoly. (Opět nechávám bez komentáře.)
Nakonec určení dva donesou kartičky, fix a špendlíky a všichni příchozí si musí napsat svůj nick na papírek a přišpendlit na tělo (stačí na oděv), aby bylo jasno, who is who.
V den D jsem se rozjela do Olomouce. Vůbec jsem netušila, kde ta hospoda je a tak jsem zevlovala před hlavním nádražím a přemýšlela, kdo z těch lidí kolem by mi mohl poradit.
Nebylo to nutné!
Najednou jsem uviděla chlapa, jak si to hasí z nádražního vestibulu a má v ruce šišku knedlíku! Hle, druhý! A nese skládací židli!
Je to jasné. Nechávám jim trochu odstup a vyrážím za nimi. Musím se smát, jak po sobě pokukují.
Hospoda nebyla daleko.
Před ní hlouček rozpačitých, ale to už doráží i naše rozptýlená trojka.
"Je tady to setkání?" ptá se Ten-s-knedlíkem.
"Asi půjdeme dovnitř," říká pěkná mladá slečna a já si pro sebe hádám, která to asi je.
Čeká nás nachystaný sál a u vchodu mladík s fixem a kartičkami. Funguje to!
Připichujeme si na hrudníky své kartičky a čumíme si navzájem na ně.
Tolik lidí v tak krátkém čase mi na prsa ještě nekoukalo.
Atmosféra se z rozpačité mění na radostnou a různě si padáme kolem krku a potřepáváváme pravicemi.
Tohle by se mělo jmenovat HODINA PRAVDY.
Opravdu kolem sebe vidím hodně překvapených výrazů.
Realita je tak odlišná od různých představ.
Největší smůlu měl asi Trpaslík. Přijel z Havlíčkova Brodu kvůli Sněhurce. Jenže Sněhurka byl chlap a jistě se neurazí, když řeknu, že šeredný chlap, protože on to o sobě říkal po třech pivech také.
Kopretinka tam dorazila se svým klukem, ale po třech hodinách družení a seznamování s někým úplně jiným odjížděli každý sám.
Číšník lítal s pivy a panáky, co mu síly stačily a občas se našel někdo, kdo se divil, proč se vlekl se židlí, vždyť těch je tady víc než dost.
Do družné atmosféry vtrhla jediná bouřka a to když se na sále objevil rozzuřený kuchař, proč mu lezou cizí lidé do kuchyně a nechávají mu tam, sakra, nějaké zatracené knedlíky!
Ze setkání jsem odjížděla a bolely mě tváře od smíchu a koutky brala křeč, něco takového se už nemůže nikdy opakovat.
Místnost už dávno neexistuje, chcípla postupem času sama od sebe na neúčast a změnu zájmů hlavních tahounů, ale občas si s někým zatelefonuji a zavzpomínáme, jak jsme ve finále před hospodou po sobě házeli těmi donesenými vajíčky.
A jak to dopadlo?
Dobře.
Kopretinka a její nová známost Jimi za rok od setkání vstoupili do stavu manželského a dnes mají už dvě malé holčičky.
krásné čtenítohle zažít musí být radost;-)
OdpovědětVymazat:-)No co na to říct - pěkné čtivo. Víc asi nejde dodat :-)
OdpovědětVymazatTedy Báro...já mám normálně husí kůži...!To je prostě úžasný!!!
OdpovědětVymazatLituji,že některé zážitky jsou nezopakovatelné!
OdpovědětVymazatA jak to dopadlo?Dobře.Kopretinka a její nová známost Jimi za rok od setkání vstoupili do stavu manželského a dnes mají už dvě malé holčičky....tak todle za moc hezkej konec nepokládám :-)) aspon pro Jimiho :-))Ale jinak hezký vyprávění, skoro jak od Lorrain :-))
OdpovědětVymazatSBjasně, tady chybí jen ten smažák:-))))))))
OdpovědětVymazatJimi je moc spokojený otec!jen nevím, jestli má rád ten smažák s kaší :)))
OdpovědětVymazatBárovětšinu chatovacích a blogovacích lidí znám osobně z četných setkání i po celé republice a mám to ráda, protože virtualita je prima, ale je taková moc jednostranná a hlavně jí chybí chutě a vůně.Když jsem se před už mnoha lety sešla 10 minut před srazem s tomíkem u pumpy,kde jsem ho viděla prvně a dorazili jsme spolu k Potrefené Huse, kde si mi jeho pesa okamžitě lehla na klín, všichni si mysleli, že spolu žijeme už tak asi 5 let reálně :-)a znám i kluky o kterých jsme si moc let mysleli, že jsou holky:-)
OdpovědětVymazatMod,tohle byla moje první akce, pak jich bylo ještě víc, ale na tuhle jedinou se nedá zapomenout. Jako kdyby to pak více a více zevšednělo, nedokážu to přesně popsat...
OdpovědětVymazatBáronemusíš popisovat, rozumím, něco prostě propadne sítem a nebo by propadnout mělo:-)
OdpovědětVymazatTak to je drsný. Jen mě nenapadá, která hospoda tady v OL blízko nádraží vaří... Ale to je jedno, hlavně že byla zábava... Já mám bohužel k chatu velice záporný vztah. Bohužel?
OdpovědětVymazatSice jsem o nějakém tom občasném srazu lidí z netu, např. blogerů slyšel, ale jak píše Bára, že od té doby byla ještě na dalších, to je pro mně novinka, že jsou ta různá setkání tak četná. Seš Báro určitě aktivní člověk (bez urážky). Asi teď vypadám jako \"tydýt\", člověk se pořád učí :-))
OdpovědětVymazattak to nevím, jestli bych byla pro sraz osobně. já mám svojí anonymitu docela ráda (asi proto, že píšu hodně otevřeně svoje názory, který taky nemusí každýmu sedět)... ale z vyprávění to zní dobře :)
OdpovědětVymazatVážení,to je teda sekec mazec, ale já přísahám, že jsem kluk, i když si teď připadám spíše jako Sneczechův \"tydýt\":) Tahle historka je opravdu neskutečná a já: 1.fakt nevím jak bych se tvářil, kdybych vás viděl naživo, protože je to přesně o tom, co psala Mirka-každý máme nějakou představu jak ten nebo ten vypadá a najednou prásk hlavou do reality. Včetně opačného efektu - že byste viděli vy mě:)2.Třeba bych zjistil, že Klub chaotiků je jen banda babiček z domova důchodců, co si takhle krátí volné chvíle:)) Proč mě to napadlo? 3.Báro a Mod., já jsem vás odhalil, vy prostě jste mimozemšťanky! Pravda, chaotické - proto jste přistály omylem na Zemi - ale vy máte určitě 40-ti hodinový den, to snad není možné, co vy stihnete, protože já když si přečtu všechny ty vaše příhody a dohledám všechny komenty a odpovědi na komenty(viď, Mayo:), tak je hodina pryč...a ještě psát svoje příběhy!!5. Kdybych viděl chlápka jak táhne v Olomouci kolem té trafiky židli a v druhé ruce má knedlik (né nok;-), tak by to se mnou prostě seklo!! Bum prásk, Kamiliče by obrali místní bezdomci a pak by teprve přijeli havrani:)))
OdpovědětVymazatTeda Báro ...... to je masakr ... na takové mystifikaci bych se taky rád podílel. Jenže jak se znám - přišel bych s knedlíkem.[12] o takové hospodě u nádraží taky nevím, ale zapátrám[14]Kamilič má pravdu (pozn.3), ještě bych přidal Lorrain (promiň Lorr.) - jsem rád že stihnu 3-4 příspěvky týdně a vám to sem holky padá jak Němci do krytu
OdpovědětVymazatTaky jsem nečekala, že se chataří (nebo četaři, nebo jak vlastně?) takhle scházejí. Pro mě má blogování půvab i v tom, že si lidi na druhý straně těch drátů představuju. Nevím co bych si počala, kdyby pak vypadaly jinak. Možná bych z toho dostala nějaké rozpolcení mysli.Ale tohle setkání s knedlíkama vypadá nakonec docela roztomile.
OdpovědětVymazatVíte co?Já jela jednou do Bulharska vlakem se stajacím věšákem na šaty pro potřebu nudistické pláže! Mám fotku, ale papírovou černobílou, oskenuju, ukážu!!!!!
OdpovědětVymazatMod.,tak tohle bude taky síííla, to teda tě beru za slovo a ten příspěvek ať stojí za to:)Btw: Na to musí být správná životní karma mít takové zážitky. Vy fakt nejste z tohoto světa:))
OdpovědětVymazatŠnečku,Tvůj \"TYDÝT\" je lepší než celý můj příspěvek! ha ha haTohle bylo takové velké setkání, pak už byly jen komornější akce, ale už ne chat, ale spíš přes různé fotostránky s komentáři apod.Sunfreedom- moc si to nepamatuji, ale vím, že od nádraží doprava směrem k SENIMU, ale jak tam postavili ten autosalon, tak je to tam nějaké jiné???
OdpovědětVymazatKamilič,jak jsi nás v tom Domově důchodců vyhmátl? Teď už nemusím tajit, že Mod. má pokoj přes chodbu a domlouváme se vždy u večeře, jak Tě pěkně doběhneme!Gombo, s knedlíkem jsi vítán!A k té anonymitě: poslední roky mám ráda své představy, podobně jako Helazd. Zalezla jsem si do své ulitky a vylézat se mi moc nechce. Mod, těším se na věšák. Ty umíš skenovat?!?!
OdpovědětVymazatBáronoooo, řekněme, že mám skener:-))))
OdpovědětVymazat:)))))Mod, to ještě nic neznamená!
OdpovědětVymazatKamiliči:ad 14-2, důrazně protestuju proti babičce v DD!... Když už, tak dědeček v DD:-)
OdpovědětVymazatMayo,začínám mít podezření o kom byl tenhle příspěvek: http://www.sharkan.net/?text=809-z-chatu-mazlive-marketky (Není vhodné pro děti)
OdpovědětVymazatBáro::-))) to mě dostalo. Do předposledního odstavce jsem fakt uvažovala, co až tak zlého jsem ti provedla:-))
OdpovědětVymazatMayo,mě to přišlo hodně ze života a ty najednou začneš o \"přestrojeném\" dědečkovi :)))))
OdpovědětVymazatDěkuji za reklamu. :) Ale hlavně děkuji za báječný příběh. :)))
OdpovědětVymazatSharkane,já jsem si říkala, jestli mě vybereš s tím odkazem a fakt jo :)))Přitom já jsem takovej suchar a introvert, ale vždycky někam spadnu.. ;)
OdpovědětVymazatBáro,mě to potěšilo. A nabídnu ti ještě jeden odkaz. Abys jako barmanka a chaotička věděla, s kým chodím na obědy. :)http://www.sharkan.net/index.php?text=322-hyperaktivni-chaotik
OdpovědětVymazatMayo: sakra, tys mě viděla v DD...? Jsem prozrazen! A já se tak snažím chodit na večeři v jinou dobu, aby mě Mod. a Bára neviděly!!!
OdpovědětVymazatKamiličNo my Tě taky nevídáme, akorát v rozích pod deskou stolu se po Tobě vždycky najdou brambory!
OdpovědětVymazatKamiliči:To víš, jsem Colombo (ne Juantorena:-)
OdpovědětVymazatMod., Mayo,to by Colombo už mohl zjistit, že to nejsou brambory, ale knedlík s vejcem...:)
OdpovědětVymazat:-))) tak to je skvělé! A dnes končím, a pořádně vychechtaná jdu spát...
OdpovědětVymazathm hm, no čo sa tu jedno zverko dozvie ;-)
OdpovědětVymazat