Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

sobota 4. listopadu 2006

Jak jsem kradla v Baumaxu

ještěže je třináctka moje šťastné číslo


Rodiče potřebují novou zrcadlovou skříňku do koupelny nad umývadlo.
Tak zvedli telefon a řekli mi, že až pojedu někam nakoupit, tak ať jim takovou koupím, nejlépe tu stejnou, jakou mají teď (tu, co mě pamatuje jako mimino), protože ta je nejlepší a na stará kolena si nebudou zvykat na nějakou jinou.
Samozřejmě, že by si nejraději nechali přímo tuhle, ale bohužel, zub času zahlodal a zrcadla za ta léta trochu vyslepla. Trochu dost. Což je u zrcadlové skříňky docela velké mínus.

Netušili, jaký problém mi najednou vyvstal. Sehnat v době rozvinutého  kapitalismu  zrcadlovou skříňku, která se přestala vyrábět v roce 1970 a tudíž ji čínská průmyslová špionáž nestačila obšlahnout, aby s ní zaplavila naše giga-mega-markety je nelehký oříšek.

Moje oblíbené malé pultovky toto zboží nevedou a tak jsem se musela vydat na periférii  honosně zvanou "nákupní zóna".
Navštívila jsem postupně asi tři bau-krámy a nikde ani stopa po žádaném modelu. Zjistila jsem však, že čím složitější, větší a ozářivkovanější skříňku bych chtěla, rozšiřuje se možnost výběru geometrickou řadou. Nechala jsem si však tohle zjištění pro sebe a jela do čtvrtého obchodu.

Konečně!

Tam to začalo vypadat, že asi občas nakoupí i něco od českých výrobců a mohla bych zde uspět. Vybrala jsem jednu a začala studovat systém, podle jakého měli skříňky vystavené, jaká k nim patří cena a kde najdu krabici s dotyčným zbožím.
Nebylo to jednoduché, ale jsem holka šikovná, pochopila jsem, že velké číslo na zalaminované cedulce 10 x 10 cm udává označení regálu, kde najdu originál zabalenou krabici se zbožím a na krabici cenu.
Nebyla bych to ani já, abych si vybrala něco, co je běžně přístupné, protože ty nejobyčejnější zrcadlové skříňky měli až úplně nahoře vzadu v regálu, personál samozřejmě nikde, tak jsem musela vzpomenout na hodiny tělocviku, kdysi v šerém dávnověku povinně absolvované, a pomoci si sama. Po pěti minutách skákání a hekání se mi to podařilo a dokonce mohu konstatovat, že jsem z toho měla větší radost, než kdybych normálně hrábla do regálu a bez námahy dala krabici do košíku. Že by pradávný instinkt lovce?

Pak už to šlo jak na drátku - pokladna, parkoviště, autem do centra a pak se začaly dít věci.

V obchodě: "Vy asi nenecháváte jen tak něco náhodě, že?"

????????????

V kavárně: "Máte dneska smůlu nebo štěstí?"

????????????

V druhém obchodě:"Jé, to je dobrá recese!"

????????????

V knihkupectví:
Bývalá spolužačka:"Báro, to máš schválně?"

COOO???

"Tu třináctku na kabátě."

"Ne, to jsem ukradla náhodou," řekla jsem v šoku nad tím, že jsem měla vpředu na černém kožíšku nalepenou velkou bílou zalaminovanou třináctku, co s ní měli v Baumaxu označené regály a já s ní chodila půlku odpoledne po městě...
Jaký je rozdíl mezi recesí a ostudou?

Velký!

V mém případě to byla rozhodně recese! :)
A nejsem si úplně jistá, jestli jim tam tu cedulku zajdu vrátit.
Možná se ještě bude hodit.
Člověk nikdy neví.

5 komentářů:

  1. čoveče, budeš za chvilku stejně inovativní jak jirka korn:)

    OdpovědětVymazat
  2. :-D tak to je dokonalééé ( co by ti asi říkali, kdyby ti tam nas... holub :-P)

    OdpovědětVymazat
  3. Báro...jak se pozná...že je třináctka šťastné číslo?Já bych tu zalaminovanou vrátila. Už pro tu recesi...nebo...že bych byla pověrčivá?

    OdpovědětVymazat
  4. mykee - kam já se hrabu na jirku...na toho nemá nikdo ;)muris - to už bych si rovnou šla vsadit sportku. S třináctkou na kabátě a holubincem na rameni (v tom lepším případě) bych musela vyhrát přinejmenším 50 korun!Mirko - třináctku mám jako šťastnou, takže s tím vracením ještě počkám :))Ale například černou kočku bych doma mít nemohla, jak by mi pořád křížila cestu, to bych nesla docela těžko...;)

    OdpovědětVymazat
  5. ještě pro MirkuJak se pozná, že 13 je šťastné číslo?Jako nezdolný optimista nepovažuji žádné číslo za nešťastné, ale stávají-li se mi často po sobě příjemné věci a já flegma si kupodivu všimnu, že je to vždy třináctého, neváhám namluvit si, že to nejsou náhody, ale že je 13 šťastné číslo. To se stalo ještě někde na gymplu a od té doby to tak zůstalo..

    OdpovědětVymazat