Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

středa 17. ledna 2007

Víkend s netvorem

a taky spoustou kaprů

Manželův dobrý kamarád je nadšený rybář.
Celý život toužil trávit svůj volný čas u vody, ale pracovní vytížení mu to nedovolilo. Pak ale přišla chvíle, kdy se mu firma rozjela a produkovala peníze, aniž by to bylo podmíněno jeho nezbytnou přítomností, do toho se natrefily jeho kulaté narozeniny a velká rodina ho obdarovala kompletním rybářským vybavením.
Letitý sen se splnil  a Fratna začal pravidelně jezdit  posedávat na břehy všech možných vodních toků v okolí.

Jenže on je člověk společenský a samotné vysedávání jen s chycenými mlčícími rybami pro něj moc není.
Ani pes to nevytrhnul. Tak začal přemlouvat své kamarády, aby občas jeli s ním. Kdo by odolal? Nerušená pohoda u vody, dobré vínečko, pečená ryba přímo z ohně...

Párkrát s ním jel jen manžel a vždycky se vrátil nadšený, že příště musíme jet s ním.
Taky mě nemusel přemlouvat, vítám jakýkoliv relax.

Vyrazili jsme o jednom prodlouženém červencovém víkendu, tentokrát na vodní nádrž Nové mlýny do kempu Merkur .  Franta jel už v úterý, jako stálý host má rezervované místo přímo u vody, což je určitě privilegium, ovšem kompenzované dalekou cestou k hospodám, sprchám a WC.    
My jsme dorazili v pátek ráno a kdyby pro nás, po vzoru amerických zlatokopů,  nevykolíkoval slušný zábor, neměli bychom šanci.
Franta nás přivítal, ukázal nám, co už všechno chytil a vysvětlil, že zde se chytá trochu jinak než na běžné řece. Tady se háček s návnadou odveze malinkou lodičkou na dálkové ovládání asi 80 metrů od břehu, tam se spustí ke dnu a lodička se vrací zpět. Pak se jen hodiny zírá na splávek s vlaječkou nebo bohatější rybáři mohou mastit karty a splávek jim hlídá elektronika, která v pravou chvíli pískne a upozorní. 

Už jsme za leta sehraná kempovací trojka a každý jsme si začali plnit svůj úkol. Manžel si šel pokecat k Frantovi, já si sedla k vodě a mazlila se s vlnkami a Alex zatím postavila naše třílůžkové iglú a nafoukla tři matrace. Přece jen se vyplatí, když děti jezdí pravidelně na Trnkobraní, měla ten stan postavený opravdu rychle.

Pro sled dalších událostí je důležité uvést, že zleva byl naším sousedem hodný Franta  a zprava se zabydlel v chatrném přívěsu asi třicetiletý mužík s dítětem a manželkou.
Očividně to byl velmi zanícený rybář, protože jen cena jeho prutů převyšovala cenu jeho auta s přívěsem minimálně dvakrát.
Oblečený do zeleného maskáčového trička a šortek stále brousil kolem nahozených návnad a vůbec se na nás nedíval přátelsky. Nejspíš jsme byli rušivý element a zjevní nerybáři, což je dostatečný důvod k tomu, aby námi z celé duše pohrdal.
Zatímco jsme se vybalovali, on se mazlil s nějakými červy a z igelitového sáčku vybíral ohavnou  matlaninu a hnětl z ní kuličky a láskyplně je kladl na tácek v geometricky přesných řadách. Na jedné ruce měl vytetovanou hlavu velikého sumce a na druhé ruce se mu vlnila vodní panna, evidentně podobizna jeho manželky. Za celé dopoledne manželka nevylezla z přívěsu a komunikovala jen dírou v okénku a tak jsme byli odpoledne hodně překvapeni, když vylezla, že má normální nohy a ne šupinatou  ploutev.
Užívali jsem si pohodičky. Prošli si celý kemp, střídavě jsme se koupali a stáli ve frontě na zmrzlinu a langoše a k večeru dostal Franta ten blbý nápad.

"Nechcete se projet na člunu, když už jsem ho sebou vlekl?"

Atraktivní nabídka měla okamžitý úspěch.

Franta nám obšírně vysvětlil, jak se ovládá motor a řízení.
 
Manžel s Alex se vrhli do člunu, já si četla Reflex a nehodlala jsem na tom nic měnit, takže pojedou sami.

Jen aby někomu nepřejeli ty daleko natažené vlasce, blesklo mi hlavou. Jen co jsem to domyslela, už v nich byli.
Vzali to pěkně kolem břehu a když jsem viděla, že pruty pana souseda letí do vody a motor začal chrchlat jako něčím zahlcený, bylo už na jakékoliv varování pozdě.

"Kurvaaa!!!" zařval soused a přískoky se hnal k prutům. To už Alex s člunem stála a manžel vymotával z vrtule kilometr vlasce.

Kde se vzalo, najednou, uprostřed horkého podvečera, sneslo se na nás mrazivé ticho.
Jen téměř neslyšně šplouchala vesla, jak se přibližovali provinilci bez motoru, já tuhá strachy, co mužík provede a Franta jen zíral.
Mužík držel pruty a metal očima blesky. Jak přirazil člun ke břehu tak to začalo.
"Jste normální, jak můžete takhle, kurva, jezdit! Všechno jste mi zničili!!!"
"Vždyť se nic nestalo, na já ti dám nové vlasce, " podával Franta zuřivci nenačatý balíček.
"Nechci, tohle se přece nedělá! Ať jedou do p*dele!"

Alexina omluva zanikla v jeho hněvu.

Doslova se třásl vzteky, sebral pruty a zalezl do přívěsu. Proud sprostých slov, který se k nám nesl, začal utichat až tak za půl hodiny.
Alex byla vyděšená. "Mám se mu jít ještě omluvit?"
"Počkej, až vychladne," poradil jí Franta. "Nic si z toho nedělej, udělali jste blbost, ale já jsem vás měl na to upozornit, je to moje vina."

Manžel byl celou dobu nenápadně v pozadí a věnoval se vymotávání nebohého vlasce.

Nahořklá příchuť pokaženého večera pomalu odplouvala s vypitým vínem, zejména když zuřivec s rodinou odešel někam pryč do osvětleného kempu, kde se hrálo a tančilo dlouho do noci.

Ráno bylo překrásné. Před pátou jsem se vzbudila a první pohled patřil té obrovské vodní ploše která se táhla, kam až jsem dohlédla.
Oblékla jsem  si tričko a kalhoty a šla se posadit kousek dál na břeh, odkud byl úchvatný pohled na vycházející slunce. Připadala jsem si jako součást nějakého bizardně kýčovitého díla naivního umělce.
Za chvilku se přišourala Alex a tak jsme tam beze slova seděly a pozorovaly to přírodní divadlo.
Kemp se pozvolna probouzel k životu a před námi byl vzácný den, který byl celý určený jen k tomu, aby se prolenošil.
Snad bychom tolik pohody ani nepřežili. Ještěže nám pravidelně vysílané vražedné pohledy zuřivého skřeta připomínali, že realita je přece jen jiná.
Po snídani si Alex oblékla mrňavé bikiny a šla se zuřivci ještě jednou omluvit a nabídnout, že mu vše zaplatíme.

Nejenže omluvu ani peníze nepřijal, ale ještě jí pěkně vynadal. Vrátila se slzami v očích.

"Nic si z toho nedělej, prostě jen neunesl, že jsi o hlavu vyšší než on," snažila jsem se jí rozesmát, ale zapoměla jsem, že pár mikronů tenká šusťákovina stanu není čtyřicítka zeď.
Proč musel zrovna v tu chvíli jít těsně okolo?

Sakra.

To už začínalo být na odjezd domů.

Korunu tomu nasadil manžel, který při vší své dobrotě vzal tu zmuchlanou hromadu vlasce a naivně mu ji šel vrátit.
Bohužel, nemohu citovat, jaká slova doprovázela manžela zpět do stanu, ale nic pěkného to nebylo.
Chudák Franta. Za celou nepříjemnost si kladl vinu a dalo nám hodně práce mu to rozmluvit.
Pak mu ale začaly brát ryby a v tu ránu byly všechny chmury pryč. Elektronické číhátko se mohlo upípat a to je ta nejlepší hudba po rybářovy uši.
My jsme zmizeli z kempu do nedalekého Znojma a okolí a těšili se ze zdejší nádherné krajiny.
Nakonec výlet dopadl dobře, jen na tom člunu si už nikdo nezajezdil.

  

10 komentářů:

  1. Toho pána co jste mu utrhli vlasce, stejně muselo nejvíc naštvat, když posléze Frantovi braly ryby.Hlavně, že celkově se výlet vydařil. :))

    OdpovědětSmazat
  2. Něco mi tu nesedí!Nedovedu si představit, že by někdo byl schopen řvát na Alex (spoře) oděnou v \"mrňavých bikinách\"... Ten pán N-E-B-Y-L\" normální. Nemohl být...

    OdpovědětSmazat
  3. Stejně si myslím,že nejskaženější výkend měl ten zuřivý pán! A dobře mu tak.

    OdpovědětSmazat
  4. galahadnormální rybář? a tos viděl kde?:-))

    OdpovědětSmazat
  5. Helazd, já bych ty ryby přála i tomu sousedovi, aby ho přešla zuřivost, ale asi si rozhněval nějakou podvodní bytost...tak, jak potvrdila Ola.Galahade a to právě dokazuje, že normální nebyl. Mod. ví, o čem mluví!

    OdpovědětSmazat
  6. Naprostosouhlasím s Galahadem, řekl to přesně. I kdybych byl nachystaný na rámus, tak v tu chvíli bych asi skončil. Pokud by mi teda Alex nepřišla \"na usmířenou\" vyčistit umyvadlo:)))))Mod.: To myslíš i Frantu?! :))A jen tak btw. pal čert nějaké podělané lanko, hlavně že se nikomu nic nestalo (ani rybám). Já bych to bral jako skvělou příležitost seznámit se se sousedy a dát langoše na usmířenou:))

    OdpovědětSmazat
  7. Mod.Normálního rybáře jsem, pravda, neviděl. Ale nejsem si jist, zda to není prostě tím, že jsem neviděl vůbec žádného...:-)V každém případě - já jsem modelář a těch prý moc normálních také není. Běžně dejchaj toluen a když vylezou na vzduch, tak se dusí. Například...

    OdpovědětSmazat
  8. Kamiliči, Franta je taky ujetej, ale tak příjemně. Třeba včera jsem spolu seděli a HODINU A PŮL jsme řešili akumulátory do té \"krmící\" dálkově ovládané lodičky. Aby nebyla lehká a necvičily s ní vlny, aby nebyla těžká a nešla do ponoru, aby bylo dost kapacity, abychom neposunuli těžiště...a počítali jsme volty a ampéry... až mu přišla vynadat jeho žena, aby mě neotravoval. Nepochopila, co je pro ni otrava, to je pro mě zábava.

    OdpovědětSmazat
  9. vedlejsirybar by toho na chuchvalec vlascu uz asi moc nechytil. dali jste mu aspon jednu rybku z ulovku? ale to by asi bylo pod jeho uroven.vtipna povidka, opravdu.

    OdpovědětSmazat
  10. Pajo,s tou rybou, to by si nikdo nedovolil, to by byla asi jeho poslední hodinka.Chuchvalec vlasce s námi přijel domů. Chtěla jsem ho využít, ale nakonec byl vyhozen, protože na navlékání korálků byl moc silný... škoda, bylo ho opravdu hodně.

    OdpovědětSmazat