Musím to stihnout ještě dnes,

protože zítra už by to nebylo ono.

Můj blog slaví dnes první narozeniny.

Nechtěla jsem to původně nějak řešit, ale stejně mi to nedá, protože tenhle rok, co právě uplynul, byl opravdu v mnoha ohledech jiný než ostatní. Už jen tím časem, který jsem u netu strávila!
Přestože stále mezi lidmi, občas jsem mívala hodně silný pocit osamělosti. Těžko se to někomu vysvětluje, že v místě mého bydliště, kde jsem už 20 let, nemám ani jediného člověka, ke kterému by  se dalo zajít za trochou běžného lidského tepla. Stále zde od lidí cítím jistou odtažitost, pokecáme, proč ne, ale upřímnost v tom není.
Že bych já byla divná? Možná ano.
Proč se o tom zmiňuji? Protože jsem zde na blogu potkala za ten rok daleko víc milých lidí než za těch dvacet let ve vesničce mé střediskové!
A to je hlavní deviza tohoto mého roku na blogu. Vím, že když mi bude nejhůř (a to skoro teď je), tak že se mám kam obrátit, kde si postěžovat a kam jet na chvíli hlavu složit, aby mi tato byla mile pohlazena a s načerpanými novými silami jsem se mohla vrhnout zpět do boje všedních dnů.  
A za to děkuji, nic lepšího jsem si přát nemohla.

A tohle opravdu není nabídka análního sexu, ale ujištění, že ke mně do baru můžete přijít kdykoliv a vždy budete vítáni.

$$OBR259228$$