A tak to máte paní každej den...

Čas letí jako šílenec a já propásla jednoměsíční narozeniny svého mrňouse. Takže  bilanci prvních zkušeností už nestihnu a sesumíruju to až k šestinedělnímu datu, což je z nějakého důvodu víc magické datum pro mě nežli pro to nevinné dítko. 

"Jééé, to je moje panenka!" vrhla se mi v Globusu na Štěpánka asi tříletá holčička.
Rodiče si ji ale hned odtáhli, takže jsem se jen usmála a se mnou ještě tak pět lidí, co si toho roztomilého "útoku" také všimli.

Dovoluji zřídit si novou rubriku "Deník infantilní matky", abych si měla kam zapisovat věci, které se zdají být dnes banální, ale za pár let mi možná připomenou chvíle, dávno zanesené přívaly jiných událostí.
Uvažovala jsem i o dalším blogu, ale to bych nestíhala, to už tu jednou bylo a velmi se to neosvědčilo.
A pokud by někoho napadlo "aby si se z toho spratka nepo...", tak to já se klidně po..., tak jako se nám jednou stala drobná příhoda s mojí mamkou, když jsem měla asi pět let.
Měli jsme takovou hodně zlostnou sousedku, která musela pořád někomu nadávat. A jednou jsme se s mamkou kočkovaly na balkóně a ona z vedlejšího balkónu na nás chvíli koukala a pak zařvala:"Abyste se láskou nesežraly!"
Mamka zůstala jako opařená, ale neztratila glanc a začala se smát a já se pamatuji, jak jsme pak skákaly na velkých polštářích a do rytmu si skandovaly:"My-se-láskou-žereme-my-se-láskou-žereme..."
Tolik tedy na vysvětlenou, že my se teď se Štěpánkem taky láskou žereme a občas to tady budu ventilovat, protože nemohu jinak.
Děkuji za pochopení.

$$OBR265026$$

$$OBR265027$$

$$OBR265028$$

$$OBR265029$$