Dnes nemám čas na blbosti.

Stavím sněhuláka!

Dnes je to přesně dva roky. 

Někam jsme s Alex jely, ona řídila a protože v tu dobu měla ještě teplý řidičák, tak to pro ni byl svátek, na který je potřeba se pořádně vyfiknout, aby každý viděl, jaká krásná kočka řídí to úžasné auto. Jenže tahle logika má i své stinné stránky.
Koho asi zastaví policajt, když si vybírá svou oběť v řadě projíždějících aut a svítí všichni?
No jistě.
Mladou telecí blondýnu!
Vychutnal si ji pěkně.
Obíhala auto, ukazovala lékárničku i trojúhelník, až padl policejní zrak na zelenou známku na espézetce.
Technická do 8/2005 a ono bylo dvacátého třetího!
Nemeškal hajzl dobrý člověk, zavolal si někam na jejich dispečink, aby se mu v křesílku hnijící kolegyně podívala do registru, kdy nám končí technická.
Dvacátého druhého srpna. Smích té bestie ze sluchátka dolehl až k našim uším. 
Nastalo velké kázání o tom, kterak majitel auta bez technické hradí veškerou škodu i u nehody, kterou nezaviní a skončilo to požadavkem jednoho tisíce korun.
Sakra.
Asi už neumím brečet jako za mlada nebo měla Alex houby výstřih, protože výsledná smlouvací akce nás jako ženy nesmírně urazila, mladík změkl jen na pětset.

Letos, poučena z krizového vývoje, jela jsem na technickou už včera, abych se potupně nechala vyhodit za sjeté gumy.
Argument, že jsou sjeté jen malinko a jen na krajích nikoho neobměkčil.
Tak dopadne každý, kdo si, jako já, jede koupit pneumatiky a místo toho si přiveze domů notebook.
Nemám teď čas na objíždění pneuservisů, o penězích ani nemluvě, a proto jsem nechala dnes ráno přehodit kola se zimními gumami, které jsou s krásným vysokým vzorkem a jedu na druhý pokus.
Snad projdu, i když venku krásně svítí sluníčko a já nebudu mít kožich a čepici.