Možná by se zdálo, že nejkritičtější odbobí na půjčování chaty je věk dětí od 15ti do 20ti let. Zkušený rodič ví, jaká nebezpečí na ubohou chatu číhají a co všechno obnášejí takové divoké chatové mejdany. Zkušený rodič byl také přece v dávnověku mladý.
Jak potom děti stárnou, rodič ztrácí ostražitost, pařmenské období dětí je, zdá se, zaženáno a tak proč nevyhovět svému již "rozumnému" synovi, a nesvěřit mu na víkend klíče od chaty.
"Alespoň tak zaleje kytky", pomyslí si rodič a ukolébán jistotou, že se nemůže nic stát, bez stínu jakékoliv předtuchy klidně sleduje synovo balení, příchod tří kamarádů na následný společný odjezd.
Je květnový horký den, první vedro (však všichni ješte pamatujeme) a ti hodní chlapci si jedou na chatu jen zazpívat při kytaře a ugrilovat nějaká ta kuřata. V neděli večer byli všichni v pohodě zpátky a klíče od chaty vráceny a všechno je OK. Na synův pobyt na chatě se zapomělo, ale události pokračovaly.
Přišla tropická červencová vedra a kolem chaty je při každé návštěvě takový divný smrad. Vody je málo, studna téměř vyschla, smrad je čím dál větší, rodiče jsou bezradní, odkud se ta hrůza line. Vedra ustanou, přijdou nějaké deště, studna se zase naplní, smrad konečně ustává a vše se zdá být v pohodě. Co na tom, že po příjezdu z chaty bývá paní domu nějak špatně, průjem se stal denním chlebem a zvrací celá rodina. Tedy kromě syna. Ten je tou dobou na brigádě s partou na Slovensku.
Tento víkend přišlo rozuzlení. Otec si dal dvě a dvě dohromady (pozdě, ale přece) a došlo mu, že problém bude asi ve vodě ze studny.
A když mu ji včera můj muž pomáhal čistit, našli na dně studny jakési kosti a provázky.
Co to, sakra, je?
Teď už se musel miláček syn přiznat.
Lezlo to z něj pomalu a nejasně, ale nakonec to bylo takhle: Přijeli na chatu a báli se, aby se jim kuřata na večerní grilování v tom horku nezkazila. Tak někoho napadlo, že kuřata navážou na provázek a spustí do studené studny a čerstvost bude zaručena. Jenže během dne se provázek utrhl (samozřejmě, nikdo neví jak) a tak byli kluci večer o chlebu s hořčicí a pivem a slíbili si, že nikomu nic neřeknou, aby z toho prý nebyl průšvih!
A co na to rodiče?
Došla jim slova. Zabít se ten spratek nedá, vždyť už stál tolik peněz a do Babyboxu už taky nacpat nejde, vždyť má metr devadesát.
Půjčovali mi chatu též, jednou mě chtěl otec zabít jako kolčavu, když jsemdo kamen nalila vodu, abych urychlila vyhasínání kamen. Ale můj prohřešek je nic proti tomu, co popisujete. Ještě že jste na živu bez zdravotní úhony. Horší by bylo, kdyby tam vlezli a udusili se.
OdpovědětVymazatVoda do kamen je taky hodně dobrý nápad ;)Tak mě napadá, že by to bylo na nějakou tu \"Richterovu\" stupnici 1-10, která by začínala něčím neškodným (1 - polití ubrusu červeným vínem) a končila totální destrukcí chaty (10- hasiči přijeli , až když objekt dohoříval) zničení
OdpovědětVymazatPáni - ale chatu mu určitě dopřej znova. Třeba je napadne něco chytřejšího ;)
OdpovědětVymazatMožná je to z toho příspěvku špatně patrné, ale tohle se naštěstí nestalo nám, ale sousedovi vedle v ulici. Pouze můj manžel tam figuroval jako pomocník při čištění studny a následného obnovení provozu čerpadla. Takže, zda bude moct jezdit mladej na chatu sám, se prý bude řešit až na jaře ;))
OdpovědětVymazat