Kouzla ve skleněné kuchyni

dnes bude k obědu skleněná kočka
Je mi líto, že neumím fotit sklo. Je to naprosto svébytný druh fotografování. Světlo se chová úplně jinak, než na neprůhlednách objektech, hra jeho odrazů a záblesků je překvapující  a ubohý amatér z kategorie "fotografující matka" je zmaten a nešťasten, že nedokáže zprostředkovat tu krásu a křehkou jemnost.
Je mi to líto o to víc, že moje maminka je sklářka - figurkářka. Její krásné věcičky projdou okolo a odcházejí někoho potěšit a já bych je tak ráda zachytila alespoň na obrázku.
Život mamku zavál daleko od milovaného skla, ale jak ona říká, kdo chce něco opravdu dělat, tak se k tomu dříve nebo později stejně dostane. Ke sklu se vrátila jakmile to jen trochu šlo. V den, kdy šla do důchodu, okamžitě byl v kuchyni sklářský kahan, skleněné tyčinky a potřebné nářadíčko.
Zatímco já ve své kuchyni plácám knedlíky, buchty a různé kucmochy, mamka ve své kuchyni  vdechuje život křehkým květům, rostlinám, zvířátkům a drobným postavičkám.
Oč déle se nemohla sklu věnovat, o to nadšeněji se pustila do práce. Dlouho do noci sedávala u kahanu, aby vrátila svým rukám tu nesmírnou obratnost, s níž musí během několika vteřin vtisknout skleněné tyčince 3D tvar, například pejska a ještě mu dát nějaký pohyb. Sklo je nádherný, ale nemilosrdný materiál. Jedno zaváhání, náhlé zvýšení nebo snížení teploty a odměnou je okamžitě prasklina. Věřte mi, že vím o čem mluvím. Moje pokusy končily vždy neomylně v koši. 
Její láska ke sklu se převtěluje do originálních přívěsků na krk, s citem kombinuje drobné skleněné objekty s přírodninami a rozveseluje náš život různými legráckmi. Komu například doma sedí na lampičce skleněné mouchy?