Dobrý den, nevadilo by Vám,

kdybych si Vás trochu očichala?

Během víkendu jsem si uklízela ve skříni, přerovnávala své milé kabelky ty aktuální, co jsou zrovna v oběhu i ty vysloužilé, které si zde syslím jen tak pro vzpomínku.
Občas z těch vysloužilců musí někdo do popelnice (kam bych ty kabelky pořád cpala,že?) a na to mám jednoduchý vyřazovací systém: půjda ta, ke které mám nejmenší citový vztah.
Takže jsou kabelky, které se ve skříni moc neohřejou a pak jsou tam i miláčkové, kterým je  dvacet let (taková je tam tedy jen jedna, ale ta se mnou půjde do rakve - co na tom, že je červená).

A jak jsem se tak probírala tím pokladem, padl mi do oka takový malý baťůžek ze šedého semiše. No, kamaráde, dneska půjdeš ty. Jsi takový umulousaný, s tebou už žádnou parádu neudělám. Takže jen pro kontrolu do něj naposledy nakouknu (abych si třeba nevyhodila vkladní knížky, kdybych nějaké měla) a v boční kapsičce se překvapivě krčil malý flakonek s parfémem.

Ano, vzpomínám si na tu vůni... jednu dobu mě provázela na každém kroku. Nejednou znovu vidím situace staré 10 let, uvědomuji si jednotlivé detaily, oblečení, které jsem v té době nosila. Vybavují se mi lidé, se kterými jsem se profesně stýkala a které odvál čas. V pár vteřinách jsem se přenesla zpět v čase a jako kdybych cítila i svoji tehdejší náladu a pohled na svět.
Bylo to tak intenzivní.
Myslím, že v takových chvílích malovali impresionisté své nejlepší obrazy. Čichová paměť je pro mě záhadným úkazem. Dokáže vyvolat hluboko zasunuté vzpomínky a přenést nás na místa, jež existují mnohdy už jen v představách.

Stává se mi to často  a je to jev, který miluji. Proto mi nesmí mít někdo za zlé, že se občas chovám divně a v cizím městě v cizí ulici otvírám ve starých domovních dveřích vhoz pro poštu a vzniklou škvírkou čichám tu charakteristickou vůni, která nezmizela ani za desetiletí a znovu se stávám tou malou pětiletou holčičkou, která do tohoto domu jezdila ke své prababičce....