Ještě jedny kuřecí kousky, prosím

nebo vám sežeru smeták

aneb těžký život zámečnického psa.

Každé ráno začíná stejně - má obrovskou radost, že nás po předlouhé noci zase vidí. Na znamení radosti se vyškrábe k nám do postele a žere nám hlavy - nejlépe uši.
 Po našem absolutní probuzení opět usíná, abychom měli čas připravit štěňátku chutnou snídani, najít všechny darované bačkory a shromáždit je na obvyklém místě, aby bylo možné v průběhu dne je roznosit do všech skrýší po bytě i mimo něj.
Po počátečních bojích o jméno se nakonec oslovování štěňátka ustálilo na: Ťapko, Hodňousku a Hovňousku (to podle momentální činnosti). Jméno Asta se hrubě neujalo.

Ťapinka vstává, má na sobě pěkný světle bílobéžový kožíšek a jde na dvůr udělat si první loužičku. Po snídani, stále ještě v bílém kožíšku žere všem nohy (na hlavy se už nedosáhne) a občas i hafne. Pak probíhá intenzivní výcvik v trhání nohavic, to když ji manžel vleče zakousnotou na nohavici montérek do sodoly (pardon - do výrobní haly) a zpět a to tolikrát, kolikrát se nanáší materiál k ohýbačce a od ohýbačky.

Protože je nerada sama a pod ohýbačkou je spousta krásných pachů, stráví s manželem celé dopoledne a postupně se jí zabarvuje kožíšek do šedo a tlapky do černa.
To poznám podle vydupaných cestiček, které jsou po celém bytě, kdy oba přicházejí k obědu a přezouvá se jen manžel. Odpoledne je ve znamení řezání materiálu v dílně, kde je daleko víc krásných voňavých věcí, než v obyčejné stodole, kde jsou kromě ohýbačky jen ježci a s těmi je houby zábava.

V dílně je ráj.

Jsou tam zaolejované staré hadry, fotomiska s odkápávajícím olejem pod starým Arielem, hromádka popela před kamny, hromádka sazí za kamny a nepřítel největší - šelma dravá - starý smeták. Se smetákem se dá zápasit i hodinu v kuse.
Všechny tyto faktory mají za následek změnu kožíšku ze světle šedé na tmavošedou se slušivými černými fleky.
Zároveň při tomto převlékání kožíšku se Ťapčina ranní vůně mění na odpolední smrad.

Podvečerní siesta je ve znamení lehkého pospávání a občasného skákání po příchozích, kousání odepsaných bačkor, rohů koberců a dalšího vydupávání černých cestiček.
Po mém příchodu z práce nastává akce "praní kožichu" a jakmile je pes vyprán, vysušen a nakrmen, vyčerpaně usíná tak natvrdo, že vypadá jako svoje vlastní vycpanina.

A tak to máte, paní, každej den.