Je to pár dnů, co jsem šla navštívit chorého kamaráda do nemocnice.
Ležel, chudák vyděšený, na interně s podezřením na infarkt. V den, kdy jsem ho přišla navštívit, byl teprve chvilku odpojen z těch drátů s přísavkami, které přes přístroj se zeleným displejem posíljí do pracovny sester informace o tom, zda jste ještě naživu, či nikolv.
Našla jsem ho hned v prvním "třílůžkovém" pokoji, ale jedna postel byla prázdná, vzorně ustlaná (takže volná) a na druhé ležel pán, který mi připadal nějaký povědomý. Odkud já tě, chlape, znám? No, nevadí, třeba si ještě vzpomenu.
S kamarádem jsme si chvíli povídali a on různě šaškoval, aby bylo jasné, že se hned tak něčeho nelekne a já abych mu dokázala, že mu ten hrdinský nadhled věřím, jsem jeho vtípky zdařile rozvíjela a odrážela.
"Pojďme na chodbu", navrhl kamarád a tak jsme šli, protože bylo jasné, že si chce užít nově nabyté svobody "nepřipojeného" pacienta. Došli jsme k prvním křesílkům a bylo vidět, že má dost a tak jsme si sedli a on mi říká:
"Představ si, ten vedle mě je stejně starý jako já, ale je na tom mnohem hůř, hlavně psychicky."
"A co mu je?"
"Jeho manželka žila 13 let z Austrálii a teď se zničeho nic vrátila...." začal kamarád příběh, který jsem už jednou slyšela. Tak proto mi byl ten člověk tak povědomý! Byl tu můj Sympaťák z baru (a ze včerejšího příběhu), jen jsem ho v tom pyžamu hned nepoznala.
A tak jsem si vyslechla, jak ho semlel osud od té chvíle, co odešel z baru.
Sympaťák všechno na rovinu řekl své přítelkyni, že mu přijede manželka a že se tedy musí přítelkyně odstěhovat, ale že by se s ní nerad rozešel a "zůstaneme kamarádi" a takové ty věci, co se vždycky říkají.
Jenže přítelkyně to pochopila tak, že ženská, která na svého muže 13 let kašlala, má přednost a tudíž i více Sympaťákovy lásky, se pěkně naštvala a rozchod byl z její strany bouřlivý a zlý.
Za dva dny přijela Sympaťákova manželka, prošla bytem, a sdělila manželovi, že přijela jen proto, aby se rozvedli, protože se chce v Austrálii znovu vdát. Jen mu to nechtěla říkat do telefonu, protože takové věci se přece říkají osobně. Doma zůstane, než se vyřídí všechno kolem rozvodu a pak se zase vrací do Sydney, kde ji už čekají svatební přípravy.
Sympaťák se pak zkoušel usmířit s přítelkyní, ale spíš to vypadalo, že každý jeho pokus o kontakt tu uraženou paní vytáčí víc a víc. Její poslední radikální odmítnutí mělo za následek jeho nynější hospitalizaci.
V nemocnici za ním do teď nikdo nebyl.
Tak mi prosím odpusťte ten smutný konec, ale takový je život...
No ty bláho, to je síla :(
OdpovědětVymazatVeselá mysl,léčí všeTak ten smutný konec trochu vylepším. Ležel jsem před roky na intenzivce přes Vánoce a taky jsem byl na těch přísavkách a za sklem po půlnoci klimbala sestra a měla na starost jenom mě. Tak jsem si jednu cucku odlepil, jí to začalo zvinit a tradá ke mně. Dělal jsem, že tvrdě spím, tak mi rozepla pyžamo a po jednom zkoušela, který nedrží, když byla u spodního, jsem tiše zasyčel :\"nííž\". Co myslíš, jak se pak chovaly sestry, když to práskla? IKEM 25.12.1995 01,30 cca. Hezký večer
OdpovědětVymazatJeště, že jsem nehádal. Netrefil bych. Tohle prostě nevymyslíš. Zdá se mi, že bych ho měl politovat...
OdpovědětVymazatButeo, a jak se pak chovaly ty sestřičky? ;)) Ještěže jsi sem vnesl trochu legrace.
OdpovědětVymazatWu a šnečku, já jako nezdolný optimista tohle vidím jako prostředek příběhu a teď: odraz ode dna a musí to být už jen lepší.
OdpovědětVymazatJá jsem taky nezdolný optimista. Nakonec co mu jiného zbývá než odraz ode dna, jenže musel na to dno spadnout. Nemyslím, že by byl jediným viníkem té situace, dopadl však relativně nejhůř. Na ruhou stranu to byl on kdo celý \"trojůhelník\" spojoval.
OdpovědětVymazat!!Tak to je opravdu ... neuvěřitelné ;)
OdpovědětVymazatTaky doufám, že se odrazí a dá se dohromady. Ta představa, jak se během pár hodin může sesypat téměř celý život... Ale třeba se za dva měsíce staví v baru a pochlubí se novou přítelkyní :)
OdpovědětVymazatWu - já jsem si to přesně takhle myslela; jsem ráda, že to někdo řekl, protože já bych to určitě zakřikla :)
OdpovědětVymazat