...
Líné nedělní dopoledne.
Přemýšlím, co s načatým dnem, když tu přiletí esemeska. Prolétne jich více a nečekaně se z toho vyvrbí perspektiva hezky stráveného odpoledne.
Vybraná hospůdka na konci světa v místech, kde končí silnice je přesně to pravé, kam se člověku chce uchýlit po hektickém pracovním týdnu.
Ochotná paní servírka, jídelní lístek plný steakových specialit z vlastního chovu a k tomu prima společnost. Ač poprvé z očí do očí, společných témat je spousta.
Sedí se dlouho, dokonce tak dlouho, že když je snězen poslední tvarohový koláček ze stylového košíčku, nikdo si už ani nevzpomene, že se začínalo tatarákem. Malý Destruktor se nudí, nejvyyší čas vyrazit na procházku. Letní teplo ten den definitivně prohrálo bitvu s podzimní vlezlou syrovinou. Přesně ten čas, kdy někdo oblékne zimní bundu a jiný ji ještě ani vytáhne ze skříně. Vždyť včera bylo na koupání...
Procházíme cizí vesnicí, hrajeme tu známou konverzační hru "kdo tu asi bydlí", smějeme se, sem tam něco vyfotíme. Při pohledu zvenčí jsme docela běžná rodinka, táta, máma, dcery a batole v kočárku, skoro i já v duchu na okamžik podléhám té představě. Ne, není to tak, je to jen iluze, která, bohužel, za chvíli zase mizí, odváta ostrým větrem.
Nejvyšší čas, vrátit se na čaj do hospůdky, kde už se topí v krbu a hřejivé plameny znásobují útulno. Jen Destruktor se nechce vzdát a jediná možnost, jak vypít čaj v klidu, je uvozit ho v kočárku, vždyť je čas spánku. Vyrážím ještě do zimy, odhodlána kroužit s ním po louce za hospůdkou tak dlouho, dokud mu víčka nezaklapnou.
Kroužím, přemýšlím o kdečem a najednou na stříšku kočáru přiletí malý, žlutozelený motýlek.
Zastavuji, abych ho nevyplašila a dívám se na černé tečky na spodním okraji jeho křídel, když tu přijde ostřejší náraz větru a motýlek sražen, padá do trávy.
Shýbnu se k němu...je mrtvý.
Vezmu ho do dlaní, ale on už o tom neví. Malý se pomalu propadá do spánku, ještě chvíli jezdíme a pak honem ke krbu. Jeden čaj, druhý, nikomu se nechce končit, polena v krbu praskají, ale stejně je zde něco špatně, pár kostiček do sebe patrně nezapadlo...
V kapsičce u kočárku mám ještě dnes toho mrtvého motýlka. Dívám se na něj a přemýšlím, zda nové přátelství nedopadne stejně.
Moc hezká reflexe, Báro, vystihla jsi ten pocit pěkně a kulantně ...
OdpovědětVymazat1*Báro,moc milé čtení. U ranního heřmánkového čaje potěšilo.To je právě styl, jejž bych chtěl umět také. Jenže, když se o něco podobného pokusím, přijde mi to blbé a následuje \"dylít\". Asi raději zůstanu jen u těch samohybů...
OdpovědětVymazat[1] tak ti to na mě včera večer přišlo...Vojto, já bych zase neuměla napsat článek \"zda komaxit na veterány či nikoliv\" tak, aby mě pár lidí nepřijelo druhý den zabít, takže každý to své!A vůbec, je mi zima a udělal jsi mi chutě na bylinkový čaj. Nástup zimy je pro mě vždy obdobím výměny litrů káv za voňavé čajíky všeho druhu.
OdpovědětVymazatNejlepší procházky za babího léta,škoda jen, že postupem času i tato příležitostná setkání bývají méně a méně častá, až najednou , snad když se překročí nějaký bludný kořen, ustanou úplně. Tak jako když spadne všechno to barevné listí, tak jakoby už nebyl nárok na to, se zpátky vracet. Ale v srdci a duši zůstanou, jako vylisovaný list v herbáři.
OdpovědětVymazatje to hezky, cloveku se z toho az spustily slzy. Jeste ze se pred kolegy muzu schovat za obrovskej monitor compjutru
OdpovědětVymazatBaruško, asi tě přestanu číst - nemůžu si dovolit bejt moc naměkko. Ale to jsem i když si čtu Spoon a někdy mě dostane Modona.Včera mi došla fotka spáleniště, na kterém stál dům, kde jsem prožila dětství. Daleko horší než shořený dům je to, že shořel jeden ze tří stříbrných smrků v předzahrádce. Neměla mi tu fotku posílat.
OdpovědětVymazatBáromnohem horší je, když někam příjdeš s těma kostičkama, pečlivě poskládanýma a skoro pokaždé ti do nich někdo zdola bouchne, začneš je skládat znova,.......... :-)
OdpovědětVymazatModono ... o tom skládání mi povídej ... sysifova práce, než pochopíš (teda pochopím!, já), že to nemá smysl...
OdpovědětVymazatElizo,snad je bludný kořen ještě daleko, ale napsala jsi to hezky.spoon, to nemělo být na slzy, tak jde zkrátka život...Aduo, spáleniště na mě celkově působí velmi depresivně a když je to navíc \"moje\" místo, je to hrozné. Chápu tě, že všechno člověk opravdu vidět nemusí.Mod, to je hodně špatné, a dá se to vůbec znovu poskládat?zuzi, někdy pochopím, ale jako beran se ještě snažím, ovšem to je úplná blbost.
OdpovědětVymazatBárono jako Beran se pořád snažím:-)))
OdpovědětVymazatMod.,[10] a obvykle to končí skopovým na víně:))
OdpovědětVymazatMod,no to jsem to tedy trefila! A jestli je k tomu, Kamio, ještě něco dobrého na víně, či víno samo, to je bonus navíc.
OdpovědětVymazatJe mi tu hezky:o),budu si sem chodit číst častěji:o)!
OdpovědětVymazattazinko,díky, jdu se podívat k tobě.
OdpovědětVymazat