Začarovaný obchod

Nic není náhoda.

Plesová sezóna na spadnutí a Alex na mně zase škemrá nějaký nový model.
Což o to, vyhovím ráda, přeráda, jen se musíme domluvit na její představě a mých možnostech. "Neušitelných" kreací nosí v hlavě spoustu a dosažení kompromisu, tedy toho, abych to já zvládla a aby se ušitá něžná mlhovina chovala tak, jak si Alex představuje, je docela fuška.
Ve chvíli, kdy máme tohle martýrium za sebou, zbývá "maličkost" - vhodná látka. To potom jdeme na křižáckou výpravu po obchodech s metráží a nezřídka se už stalo, že jsme narazily na látku, které nás tak oslovila, že původní několikatýdenní rozprava bylo okamžitě shozena ze stolu a šila se toaleta, podle toho, o co si řekla svou povahou sama látka.
Letos jsem si řekla, že postup trochu obrátím, nejprve se Štěpánkem zajdeme na čumendu po obchodech a pak Alex pozvu až k užšímu výběru, času, který spolu můžeme strávit je málo a nedá se s ním plýtvat.
Časem se nám vyprofilovaly asi dva obchody, kam má cenu zajít, kde víme, že nekoupíme předražené něco, co měli jinde jako novinku v předloňské kolekci a nebude to mít na sobě půl města v nejrůznějších obměnách.
Pikantní na tom je, že oba obchody mají stejnou majitelku, ale každý má trošku jiný sortiment. Paní majitelka je nějak spřízněná s Itálií a látky, které odtud vozí jsou vždy originální, krásně barevně sladitelné a i když trochu dražší, stojí za to.
Vzala jsem tedy včera milého Destruktora a vyrazili jsme na průzkum.
Jestli mohu jmenovat činnosti, které jsou nejvíce nudné pro batole mužského pohlaví, tak vybírání látek je zajisté v Top Ten. Zatímco unešená matka pobíhá v tranzu od regálu k regálu, nechává prodavačku skládat k sobě různé balíky látek a vybírá hezky kombinovatelné varianty, dítě si našlo svou vlastní zábavu a hraje si s cedulkami, visícími z každé role.
Jednu chvilku jsem trochu ztratila přehled o Štěpánkově pohybu, zabraná v rozhodování, kolik látky bude potřeba a až náhlé ticho, mě upozornilo, že je něco špatně.
Jak dítě ani nedutá, tak je vždycky průšvih, to je známá věc.
Nechala jsem látky látkami a šla se podívat, kam to dítě zmizelo. Při běžném rozhlédnutí nic, musela jsem do hlubokého předklonu a zkontrolovat prostor pod regály a tam jsem ho našla. Nasoukán pod jedním z nich, čouhaly mu jen nožičky. Vytáhla jsem ho ven a on se smál, evidentně se mu takové ježdění za nohy po hladkém linu líbilo.
Něco držel v ručce, nešikovně to schovával a tvářil se úplně stejně lišácky, jako když chodí natajno užírat granule z Kimbiny misky.
No, copak to je?
Musela jsem použít malinko násilí, nechtěl mi svou kořist ukázat, ale majíc  zkušenosti s tím, že občas takhle někde objevil jed na potkany, neměla jsem slitování.
Věc ze sevřených prstíků jsem mu vypáčila a zůstala překvapeně koukat.
Ne tak ovšem prodavačka.
Ta ke mně přiskočila a s výkřikem:"Ježíšmarjá, tomu se nesmí nic stát!" vrhla se zpět pod regál a věcičku tam rychle vracela.
Čuměla jsem jako péro z divanu.
Ta věcička byl nějaký modrozelený polodrahokam, valounek akorát do ruky, ale proč je pod regálem, to jsem moc nechápala.
Prodavačka se vysoukala zpod regálu, ji jsem tedy za nohy ven vytahovat nemusela, zvládla to sama a pak se na mě s omluvou podívala a aniž bych položila jedinou otázku, sama mi to začala objasňovat.
Majitelka obchodu je patrně osoba znalá a ví, že podnikání není jen tak a je potřeba pro své úspěchy udělat maximum. Nejen tedy, že shání zboží z dalekých krajin, aby bylo co nejzajímavější pro široké spektrum zákaznic, ale také si pozvala astrologa a psychotronika, kteří zbavili prostor obchodu škodlivých siločar, přivábili svým umem dovnitř příznivou auru nebo karmu, nebo jak se ty neměřitelné neviditelnosti jmenují a aby to vše fungovalo, určili přesně místo, kdy musí ležet kouzelný polodrahokam jadeit, aby to jistil.
Týýýý vole! Takový zázrak a náš Destruktorek to málem zničil.
Ne, nebudu o tom psát s lehkým despektem, jak by se mohlo zdát.
Ono to určitě funguje, protože těch tisícovek, co jsem zde za dlouhou dobu svého nakupování už vyskládala na pult, je opravdu moc a moc...