Prdel story

stalo se před pár dny

Vesnička je tak malá, že jediné kulturní zařízení je hospoda a dvakrát do týdne otevřená knihovna s internetem.
V hospodě stále dokola omílají své socialistické vzpomínky dědci nad hrobem a mladí se raději scházejí u netu. Hodná paní knihovnice je nechá zadarmo si okopírovat i vytisknout, co potřebují, děvčata prolistují časopisy, aby byly trendy na podvečerní promenádu po návsi a kdo chce, je mu uvařen čaj.
Všechno to klape jako hodinky, paní knihovnice zná svých pár oveček jako staré boty, ví, kdo zlobí a kdo bude celé odpoledne přilepený beze slova u chatu.
Někdy se jí stane, že nemůže knihovnu otevřít ve stanovený čas, musí něco vyřídit ve městě nebo přijde návštěva. Mládež už ví, že stačí zazvonit a klíče od knihovny jsou jim bez problému půjčeny, vždyť se tam nemůže nic stát.
Ale může.
Stalo se v pondělí ráno, že byla po sobotě nějak divně zaseknutá kopírka.
No co, zavolá se Lojzovi, on dělá v počítačové firmě, tam se na to hoši podívají. 
Lojza vyměnil jeden prasklý díl, zapnul a chtěl vyzkoušet, jak to běhá.
Z kopírky mu vyjel papír, předtím zaseknutý, a na něm holá, nefalšovaná nafocená prdel.
No jistě, proto se to zaseklo, on na to někdo sedl a plasty se poroučely, zasmál se, sbalil kopírku, pečlivě k ní přidal i usvědčující artefakt a jel vše předat starostovi.
"Ti darebáci!" neudržel se první muž vesničky a nadával, dokud nedokouřil.
"Však já si ho podám, opravu zaplatí a do knihovny už mi nepáchne," zněl verdikt nejvyššího a mladá slečna hospodářka se jen nevinně zeptala, jak chce poznat, kdo to udělal.
"Zavoláte mi sem známé firmy, však já to z nich dostanu," děl starosta a druhý den měl partičku patnáctiletých zlosynů v kanceláři.
Mlčeli jako ryby.
Starosta změnil taktiku:"Tak dobře, když neřeknou, najdu si je sám. Tři mateřská znaménka nemá na zadku každý."
A v tu chvíli ovšem narazil. Jak to udělat, aby to zjistil? Přece si nenechá opravu za osm stovek na krku a posměch vesnice k tomu. Zasedla Rada obce, projednávání jediného bodu programu trvalo více než hodinu, ale k ničemu se nedošlo. Návrhy, které padaly, byly jeden blbější než druhý. Ne, opravdu se dcera starosty neobětuje k tomu, aby to po večerech nenápadně zjišťovala!
Naštěstí se drb o hledání viníka podle znamének roznesl takovou rychlostí do všech domácností, že třetí den přišla viníkova matka i s osmi stovkami, omluvila se za svého mizeru a zapřísáhla starostu k naprosté mlčenlivosti.
Starosta zcela určitě mlčel jako hrob, jen druhý den na autobusové zastávce všichni významně mrkali na nového obecního hrdinu: "Však my dobře víme, kde máš tři znamínka"!