Vzpomínka na lásku

Prožité nelze zapomenout

Neumím psát písničky ani básně, ale možná, že přepíšu slovník.

Všední slova náhle dostávají nový význam.

Tak, jako stará sklenička v destiletí neotevřeném sekretáři.
Vezmu ji, ponořím do očistné pěny jaru, opláchnu a ona zazáří všemi křišťálovými odlesky, vrátí slunci zlomky jeho paprsků a uchvátí krásou, stejně jako mnou přepsané slovo LÁSKA.

DÍVÁŠ se - není jen o pohledu odněkud někam, v tom slově je krása Tvých očí, které se dokážou dívat s takovou něhou a pak třeba ztmavnou prožívanou vášní.

POHLADIT neznamená bezmyšlenkový dotyk rukou, je v tom vnímání hebkosti Tvé kůže, setkání mé ruky s každým milimetrem Tvého těla, laskání krásných míst, kde to máš nejraději.

CESTA není zaprášená vozovka, je to společný směr, kterým se ubíráme, ať už ve svých činech nebo ve svých myšlenkách. A činíme tak podvědomně, aniž se o to snažíme, tryská to bezprostředně z našeho vztahu, kdy já mám Tebe a Ty mě.

OBJETÍ nemá nic společného s tou společenskou konvencí někoho utěšit či přivítat. Je to jako připlout do mateřského přístavu, kde cítím bezpečí a uklidnění. Obklopena tím nejmilejším co mám, nemohu se nabažit Tvé vůně a blízkosti.

V tom slovníku je tolik krásných slov, vzbuzujících mou fantazii a představy.
Budu ho přepisovat dlouho a pečlivě, budu se mazlit s každou slabikou.

A na konec pak přimaluji dvě malá srdíčka.

Jedno červené jako láska a jedno zelené jako čerstvá jarní tráva, rostoucí u sluncem vyhřáté přívětivé zdi.