Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

neděle 29. dubna 2007

Sama sobě psychoanalytikem

za laskavého přispění rad z jiných blogů

Stanou se mezi nebem a zemí občas situace, kdy je každé slovo zbytečné.
Chvíle, kdy mě někdo vytočí, zvládám rok od roku lépe.
Zatímco v době divokého mládí jsem startovala tak říkajíc "na drc", postupem doby se moje divokost zklidňovala a já se pomalu učila, že i někdo druhý může mít občas pravdu, i když se mi to zdá divné a že po něm nemusím hned bez výstrahy házet těžkými nůžkami, když s ním zásadně nesouhlasím.
Postupně jsem se ladila víc a víc do pohody a dnes mi moji nejbližší jistě potvrdí, že mě neslyšeli řvát už mnoho let. 
(Jen se nikdo nesmí zeptat toho malíře, co mi v týdnu zapral Primalexem na baru dřevěné obložení.)
Jenže vždycky to nejde, zadupat ty vzkypělé emoce v duchu do země. Stokrát udělaný naschvál nelze přejít chápavým úsměvem, nebo možná jde, ale já to neumím. Dala bych průchod své zuřivosti okamžitě, ale vím, že bych se mohla začít chovat jako slon v porcelánu a ke konkrétním výtkám bych mohla přidat i výkřik, který už bych nikdy nemohla vzít zpět, který byl řečený sice v afektu, ale byl řečený NAHLAS a tím pádem byla překročena hranice korektnosti ve vztahu a to se napravuje velmi špatně, obzvlášť tehdy, když všichni vědí, že co jednou řeknu, za tím si stojím. To se snad ani napravit nedá.
Jenže ony se problémy někdy nahromadí  a je nutné si to vyříkat. Pak už vím, že je k tomu nejlepší využít nějakou neutrální chvíli, kdy nejsem moc negativně naladěná, aby se mi to nevymklo z ruky a konstruktivně vše vyřešit a neustále myslet na to, že se nesmím nechat vytočit.

Lehko se však řekne.
V takových debatách totiž nesnáším používání "podpásových metod", kdy se uhne od problému a začnou se vytahovat věci, které s tím nemají nic společného, typu "jsi stejně praštěná jako tvůj neschopný bratr..." (je to příklad, bratra nemám, pokud bych měla, byl by schopný).

Jakmile takové hlášky přijdou, přestávám komunikovat, je to jediná obrana. Odcházím do nejodlehlejších částí domu a pouštím se do prací léta nedělaných, vyžadujících fyzickou námahu, neboť u toho se nejlépe vyzuřím.
Ale jsem jen bohapustý amatér, protože při pročítání blogosféry jsem našla naprosto unikátní (na mé podmínky přímo ideální)návod.
Motoneználku, děkuji.

A aby bylo jasno, že teď se může dít cokoliv a nic mě nerozháže, dokládám dnešní foto z naší půdy, kdy mohu sedět na štokrleti celé měsíce a leštit ráfky, udělat spoustu užitečného pro naše veterány a mít pohodu. Při troše matematiky mi vyšlo, že při počtu stodvaceti ráfků mohu i ty nejzásadnější rozpory s kýmkoliv, řešit dvanáct let s ledovým klidem dvakrát týdně. Pak se uvidí, mohla bych začít leštit nádrže, těch je tam taky dost.  

$$OBR224077$$

35 komentářů:

  1. Bároproboha a není lepší do něčeho prašit?

    OdpovědětVymazat
  2. Hm, já poslední dobou čekám, až mne konečně něco vytočí tak, že to nebudu schopný v sobě udusit. Potřebuju to už jako sůl... vybuchnout jak papiňák... a nebo jen tak pšouknu, a pak to bude na mašli, poněvadž by to znamenalo, že (už) nejsem schopný aktivního odporu. V obou případech budou asi následky nepříjemné.

    OdpovědětVymazat
  3. zcrráda Ti píchnu když tak:-)))))

    OdpovědětVymazat
  4. já myslím , ze ventilovat se má hned a na miste, zádný potom, takhle je porad v dusi stejný tlak a jezdí se jak po másle :O)

    OdpovědětVymazat
  5. a tuhle fotku ráfku bych si ráda povesila na zed.

    OdpovědětVymazat
  6. Mod,jednorázovou touhu do něčeho praštit jsem v sobě asi nikdy necítila. Možná ta bezmocná zuřivost potřebuje více kinetické energie, aby odezněla :-)).Největší kalibr, který jsem kdy zažila mě vyhnal v noci z domu a já téměř běžela po liduprázdné cestě asi 4 km, až jsem se zastavila u cedule další vesnice. Pak pomalá cesta zpět a byla jsem OK. V této souvislosti mě často napadá i sqash ;)

    OdpovědětVymazat
  7. zcr,jen tví nejbližší vědí, co by na tebe nejlépe účinkovalo, zkus je poprosit o pomoc :-))Ale proč se mi teď asociovala myšlenka na \"psychický klystýr\", to vážně nevím ;-))...babet, nedokážu bouchnout na místě, mohla by to být nekontrolovatelná reakce s neblahými následky, to raději ty ráfky.Ta fotka je jen kousek výřezu, bylo to velké a šablona by to nezkousla a při zmenšení to bylo zase neostré, ale nejlépe to vypadá v plné velikosti. Klidně ti ji pošlu ;) hodila by se k tomu graffiti.

    OdpovědětVymazat
  8. všemNeprovokujte Komentářovou službu, sakra Drsoň! ;) http://blok.rozanek.cz/komentarova-sluzba/

    OdpovědětVymazat
  9. @Teo,bojím, bojím... takový balíček Luxus.. ani bychnepotřebovala 50 vykladačů svých myšlenek, stačily by mi dvě (jména nechť si každý doplní sám).A to jsem si ještě před chvílí myslela, že mohu klidně drážit hada holou nohou :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Bárono můj nejsilnější kalibr se odehrál v 9 ráno a na ceduli té vedlejšěí vesnice bylo napsáno PRAHA, ale zpět jsem se nevydala, no a od té doby sem tam jenom musím do něčeho praštit:-)

    OdpovědětVymazat
  11. Mod,..\"nevydat se zpět\"... i to občas stojí za úvahu

    OdpovědětVymazat
  12. Báro,pokud toto je půda, pak se nelze nezeptat: Žijete v hangáru? :)) Občas mi to připadá, že chvíle, kdy mě někdo vytočí, zvládám rok od roku hůř, ještě že už se blíží toho prvního května:)) !!

    OdpovědětVymazat
  13. Kamio,v jakém hangáru?! To je normální půda normálního domu nenormálního majitele.A co bude 1.května? Budou se moct vraždit blbci?

    OdpovědětVymazat
  14. Báro,1.května někteří začínají opět s nikotinem:)

    OdpovědětVymazat
  15. Bára,hadi sa dráždia bosou nohou. Holou nohou sa dráždia chlapi. ;-)

    OdpovědětVymazat
  16. lojzo,teď si nějak nemůžu uvědomit... koho já to vlastně chtěla dráždit? ;)

    OdpovědětVymazat
  17. ráfky bych povesila ke staré tramvaji nebo k motorce, graffiti jeste nemám, ...ale neposílej..dík :o) babet

    OdpovědětVymazat
  18. Jestli potřebuješpsycho-analytika či psycho-terapeuta nebo jiného psycho-uše, dej vědět, můj weblog to má v podtitulu ,-)

    OdpovědětVymazat
  19. Taky si někdy říkám - moudrost, nebo senilita? :-)))

    OdpovědětVymazat
  20. R.no v mém případě to byla tehdy moudrost, nevím jestli bych dneska z důvodu senility byla ještě takové moudrosti schopna:-)

    OdpovědětVymazat
  21. babet,nepošlu. Už jen proto, že nemám kam :-)Gombo, pochybuji, že bys se mnou chtěl leštit ty ráfky.Rowdy, to mi připomíná situaci, kdy se s někým bavím a on dělá dlouhé časté odmlky a moc neříká a já zoufale přemýšlím, zda je tak blbej nebo tak chytrej.

    OdpovědětVymazat
  22. Báro,nejspíš dělá dlouhé odmlky proto, že zoufale přemýšlí :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Báro,s Tebou jo, ale ne ráfky. To bych byl na psychiatrii cobydup.

    OdpovědětVymazat
  24. Ještěmě při pohledu na fotku napadá, že spousta žen začíná svůj den tím, že si obtáhne ráfky... No a Bára si je přeleští...

    OdpovědětVymazat
  25. Rowdy,mě praxe naučila zoufale přemýšlet, ale navenek vypadat, jako že něco říkám. Ale asi to budou pěkný bláboly.A pokud si občas něco na sobě leštím, tak jedině nehty ;)Gombo, co bys dělal na psychiatrii? Máš přece blog!

    OdpovědětVymazat
  26. Na psychiněbych psal do toho blogu ,-)

    OdpovědětVymazat
  27. Gombo,tak hlavně abyste v rámci pracovní terapie nemuseli leštit ráfky!

    OdpovědětVymazat
  28. Jééé, Gombo,sleduješ, jak se to najednou obrátilo? Před chvílí jsi mi nabídl své služby jako psycho-terapeut a po dvou komentářích seš na psychině taky :-)))

    OdpovědětVymazat
  29. No vidíte,jak je někdy blízko z jednoho břehu na druhý:) Jsi doktor a najednou lup! Polstrovačka.

    OdpovědětVymazat
  30. \"Z\" tašek pochopitelně:-)

    OdpovědětVymazat
  31. No tak vzpomínám, jak jsem počítala co víc zatíží domeček, zda střecha s tašek a nebo podkladové desky a šindele, nakonec vyhrály ty šindele a střecha tak stála o víc než 100 000 víc. Kdyyby mi někdo na půdu naskládal takové odpadky, tak ho zabiju:-))))))))

    OdpovědětVymazat
  32. Mod,vzhledem k tomu, že máme základy jako k atomovému krytu a v tomto duchu pokčačovala stavba i do dalších nadzemních podlaží, tak jsem naprosto v klidu i s pálenými taškami na střeše a několika tunami veteránského železa nad hlavou. Inu, pro někoho odpad, pro někoho poklad!Jo, a nejlepší je, když tam vletí v noci kuna a ty ráfky začnou padat, jsou přímo nad ložnicí :-))Kamio, tuhle blízkost obou břehů vnímám skoro denně :-))

    OdpovědětVymazat
  33. Bárono, víš, já už měla na svých chalupách za svůj život tolik rozebraných aut, že to už prostě považuju za odpad, neboť jsem málokdy zažila, že by ty komponenty byly na něco použity. No a tak mám mnohem radši auta co jsou vcelku a pojízdná:-)

    OdpovědětVymazat
  34. Mod,jáááá takyyyy!!! Ale nebydlím zde sama, že?

    OdpovědětVymazat
  35. Možné řešení:EKS (externí komentářová služba) http://chucpe.bloguje.cz/

    OdpovědětVymazat