Pod vlivem finské vodky

a pátku třináctého...

Nikdy bych neřekla, že krásný den může začít tím, že mě po dvou hodinách spánku vzbudí před půl šestou Alex, abych ji zavezla do města na praxi, protože jí ujel autobus a auto má stále v rozkladu.
Rozespalá jsem si asi něco oblékla, a když jsem se pořádně probudila, tak už jsem zastavovala u nemocnice, rozloučila se přáním klidné služby a točila se domů. Rodil se příjemný slunečný den a já si to najednou tak intenzivně uvědomila, že jsem se v tuhle, pro mě příšernou hodinu, začala i usmívat.

Ovšem byl to teprve začátek a to, že jsem nečekaně na opuštěné silnici v polích mezi dvěma vesnicemi potkala na kole kominíka, nebylo zdaleka všechno. Kominík se tam zjevil jako z pohádky. Ani sebou neměl žádnou tašku, jen přes rameno klasickou štětku a vypadal i s tím starým kolem jako oživlá figurka z dárková prodejny.

Jasné znamení pro to, abych si dnes udělila dovolenou.

No jistě, že jsem po návratu domů ještě šupla pod peřinku, která nestačila vychladnout.
Další dvě hodinky snění mě vyladily do růžova a dopoledne krásně uplynulo plánování podrobné trasy z Brescie do Florencie.

Po obědě volá Alex, že služba je tak klidná, až vlastně není vůbec žádná a tak ji vrchní sestra pouští domů už teď, místo v šest, což je báječné, v tak krásný den.
Její odvoz domů spojíme s nákupem a víme, že není třeba žádného spěchu, v takový den se nespěchá.

Stále nepoučena dřívějšími zažívacími katastrofami, zastavujeme se v jakémsi šikmookém stánku  s gyrosem, leč Vietnamec kroutí hlavou, že "uš neni" a já nic jiného nechci, tak jdeme přes ulici do obchodu s plavkami, neboť loni nové plavky do šatníku nepřibyly a letos by tedy logicky přibýt měly.
 
Po deseti minutách vycházíme z krámku a vidím, jak naproti Vietnamec láduje tlusté holce gyros do bulky, až mu to padá na stůl a znovu si jdu stoupnout do fronty a když na mě přijde řada, tak zase vrtí hlavou a "uš neni" ... stojím tam jak pitomec a obě se s Alex smějeme a já nevím, zda ti udivení lidé kolem vědí čemu, vždyť nedostat gyros je přece důvod spíš k pláči a vzteku.

Mezitím se městský provoz zahustil natolik, že i v našem maličkém městě se dá použít termín traffic jam a za této situace může sluníčko svítit jak chce, začnu být  lehce podrážděná, že to nezachrání ani šumění lesa z CD v přehrávači. Dílo zkázy na mé psychice dokonal jakýsi dědek ve favoritu, který si zaparkoval v zákazu stání a zatarasil tak provoz na celé křižovatce, což mě rozpálilo doběla a začala jsem troubit a nadávat, leč ten člověk přistoupil k mému otevřenému okénku a s kamennou tváří jasné převahy mi sdělil, že on je zaměstnananec pošty a proto tady stát může, tak se mám uklidnit, což bylo jako přilití oleje do ohně.
To jsem tedy v žádném zákoně ani vyhlášce nečetla, že by zákaz stání neplatil pro některé druhy zaměstnanců, obzvlášť ne pro evidentně ulhané dědky v tesilkách, stoleté silonové košili a rezavém favoritu. Takže se ke mně přidala i Alex a ječely jsem na něj obě, až se nás zželelo autu, co jelo z protisměru a hezký řidič najel na chodník, abychom mohly z té zauzlované situace zmizet.
A jelikož já sprostě nemluvím, jen když se takhle monstrózně naseru, tak se Alex řehtala ještě přes další dvě křižovatky, jaké perly ze mě padaly.
Jak rychle zuřivost přišla, tak zase odešla a doma bylo kafíčko a také ovocný salát z nakoupených dobrot, ale všechno na světě musí být pěkně vyvážené, tak pro změnu nešel internet, jak je poslední dobou zvykem každý pátek.
Hodinku, dvě mi to nevadí, ale čtyři hodiny bez pravidelné dávky návykové drogy už je moc a tak volám technikovi, i když dobře vím, že je pátek večer a moc se to nehodí, leč absťák je silnější než dobré vychování.
"Dobrá večer, paní Báro, už sedím na hřbitově a spravuji to, za chvilku vám to pojede," sdělil mi ten milý chlapec a ještě poděkoval za zavolání.

K tomu hřbitovu jen na vysvětlenou, že nemám nějaký mrtvonet z márnice, ale je to nejvýše položené místo v okolí a logicky bylo využito.
Zrovna tak, jako signál pro mobil, který pro změnu chytám z věže kostela.
Skoro bych se nebála tvrdit, že mám dobře našlápnuto být on line i dlouho po smrti.

Už se skoro stmívalo, ale to nejlepší mělo teprve přijít.
Tím, že se rozběhl mrtvonet, mohla mi do mailu přiletět pozvánka na soukromou akci, která nakonec vyústila v nádherný ohňostroj a když píšu nádherný, tak jen proto, že nemám slovo pro něco ještě krásnějšího.
To nebylo jen pár obyčejných levných rachejtlí, jak to většinou bývá, že vyletí něco, rozhodí pár záblesků a než letí další, tak ta předchozí už je dávno vyhořená.
Tohle bylo barevné, bohaté, jiskřící a bez přestávek a překvapivě dlouhé, ve stále nových kombinacích barev a efektů. Jedním slovem ÚŽASNÉ!!!

A na tu finskou vodku také došlo, i když klidně mohla zůstat v ledničce, ale kdo ví, možná jsem kvůli ní viděla o nějakou tu hvězdičku víc..