Malé vysvětlení proč nemám kozy

a proč oslava narozenin byla plná vepřových řízků

Aby bylo jasno, nejen, že nemám kozy, ale nemám ani žádné jiné zvířátko. Pro mnoho lidí je to naprosto nepochopitelné, tak velký barák, taková obrovská zahrada a nikde ani kočka, ani pes, možná snad nějaká volně žijíci myš.

Nebylo tomu tak vždy. Jako spávná paneláková naplavenina jsem měla představu života na vesnici ne nepodobnou malé zoologické zahradě mixnuté hospodářským statkem. Mé první roky byly naplněny králíky (pochcípali na myxomatózu), slepicemi (nastěhovaly se k nám kuny a těch pár vajec mi vždy šlohly, ale slepičí polévka byla dobrá), kuřaty na vykrmení (neměla jsem to srdce je držet v klecích bez pohybu a proto po vykrmení byla obrovská a mohutnými šlachami, kostmai a žádným masem), a  kočkami (buď se otrávily sousedovými návnadami na potkany nebo je něco přejelo). Do prasat, ovcí a koz jsem se raději nikdy nepouštěla.

A to je právě to, co nemohla pochopit moje kamarádka Jana. Vždyť je u nás tolik trávy! Seno nosíme jedné známé krávě a to je taková škoda! No prostě, není nic zoufalejšího, než když se někdo rozhodne, že mi pomůže s problémem, který vůbec nemám.

A začalo to: "Báro, budeš mít ty narozeniny, to budeš koukat, co dostaneš." Když mi tohle radostně oznámila, dostala jsem strach. Vždycky jsme si dávaly takové netuctové dárky, obvykle vlastní výroby nebo různé recese, ale tohle sdělení hrozilo, že dárek překročí meze kanadských žertíků.

Tři dny před narozeninami to nechtíc prasklo. Zavolala jí totiž paní Lída, známá pěstitelka koz a já byla náhodou u toho. Kdyby jedno kůzle, ale Jana domluvila hned dvě! Proboha, mám tři dny na to, abych buď postavila chlívek nebo zabila Janu. Ani jedna možnost se mi moc nezamlouvala. Ještě mě napadlo, bych paní Lídě nabídla o pár korun víc, než kolik jí dá Jana, aby Janě nic neprodala. Ovšem ani tenhle nápad mi nepřišel jako průchozí a tak už jsem to málem vzdala. V noci jsem nespala a přemýšlela co budu s kozami dělat, až jsem z toho přemýšlení dostala hlad....No jasně! Nápad je tu!

Druhý den jsem se obklopila kuchařkami a začala studovat recepty na úpravu kůzlečího masa. Pak jsem Janě zavolala, že se na ta rozkošná kůzlátka velice těším a že bych je potřebovala o den dřív, abych je stihla ZABÍT, STÁHNOUT A VYKUCHAT a naložit do marinády, aby na oslavu byla pěkně upečená a křupavoučká. Zabralo to. Tyto narozeniny jsem tedy nedostala kůzlátka, asi nadobro jsem přišla o možnost chlubit se dvěma krásnými kozami a mít vzorně ekologicky udržovanou zahrádku.

P.S. K narozeninám jsem dostala 2 kila vepřového, když prý jsem takový odporný materialista.