Rozbitá vodka a hnusná toaletní bába

vlakem tam a zpět

Dvoudenní výlet do Prahy na akci Sběratel 2006 (ženy vstup zdarma -jupíí) byl vzhledem ke své hektičnosti nabitým kaleidoskopem událostí nulového významu, přesto však o tom napíšu a pokusím se jednotlivé střípky zážitků trochu poskádat.

Střípek nejveselejší - když si náš strejda důchodce koupil jízdenku a ve vlaku zjistil, že za ni zaplatil o 150 Kč víc, než minule. Všem nám ukazoval seniorskou průkazku a drahou jízdenku. Jenže teď nám, i předtím u pokladny, ukazoval průkazku člena Klubu sběratelů kuriozit. Ony ty průkazky vypadají skoro stejně. Jen doteď nevím, co si pomyslel takový železničář v pokladně, když se někdo dožaduje slevy, protože je sběratelem kuriozit! Nehnul ani brvou a prodal mu tu nejdražší jízdenku, kterou mohl.

Když přišla průvodčí, strejda jí tu jízdenku ukázal, co na to říká. "Já s tím nic nenadělám," pravila. "Já vím, já vám to ukazuju, jen abyste viděla, jakou já mám smůlu," řekl strejda. A průvodčí zaperlila: "Aha, tak to jo, já myslela, že mě chcete profackovat."

Střípek nejsmutnější - když se halou pražského hlavního nádraží rozlehla rána jak jednomu Italovi spadla na zem plná flaška vodky. Střepy se rozletěly a všechny hlavy v hale se obrátily jeho směrem. Všichni ti bezdomovci okolo byli vytrženi ze své letargie a ve špinavých, zarostlých obličejích bylo možné číst šok a lítost nad takovou nevyčíslitelnou ztrátou. Zda se později vrhli vylízat vzniklou kaluž mi není známo, neboť jsem z těchto míst rychle prchala.

Střípek nejsprostější -  když obchodník (čti: darebák) se starými pohlednicemi  koupí na  Sběrateli před vašima očima zajímavý pohled od starého dědy, řekne mu, že je to na nic, že pohled je ušpiněný, známka je s utrženým rožkem, dá mu pár korun a obratem na něj tužkou napíše sumu o 600,- vyšší.  

Střípek nejpříjemnější - když mohu nakupovat a okukovat v obchůdcích mému srdci milých - v obchůdcích s korálky, kamínky, zajímavými látkami a hodně speciálními šicími potřebami (až si vyzkouším, jak se dávají odkazy, ještě se k tomuto tématu vrátím).

Střípek nejpřekvapivější - když jsem v klenotnictví na Václaváku uviděla za výlohou šňůru z perleťových kamenů za 15000 Kč ( slovy: Patnáct tisíc korun) a úplně stejnou šnůru, jen bez zapínání, jsem koupila na Sběrateli za 450 Kč a ještě jsem si vyčítala, jaká jsem rozhrna. 

Střípek hodně otrávený - když se člověk utahaný po 10 km pražské dlažby dovleče na Václavák k mekdonaldovi a chce kafe za 20 a záchod, vyleze do 1. patra a paní u WC chce 5 korun nebo účtenku. Tak slezu zpět do přízemí, ale účtenka u kafe žádná není. Chci ji dodatečně, ale to už nejde. Vylezu do patra (co krok, to utrpení), že účtenku nedávají a pět korun nedám, když jsem zákazník. Paní se obratem změnila v protivnou babu a ať prý tedy donesu ukázat to kafe. Slezu do přízemí, vezmu to kafe, ale do patra už nelezu, jdu pryč .... ale vytočit se nenechám, jsem přece na výletě.

Střípek nejblbější - manžel zapoměl doma brýle, ale koupil si v Droxi  provizorní jiné a já zapoměla doma foťák, což bylo neomluvitelné a v Droxi ani jinde jsem si provizorní nekoupila.

Střípek nejpozoruhodnější - když na Karlově mostě provázel japonský průvodce skupinu japonských turistů, mluvil do mikrofonu, takže jsme si také vyslechli průřez pražskou historií v japonštině (nebo jim snad povídal o české politice a její cestě do záhuby - nedokážu posoudit) a všichni ti Japonci měli, kromě foťáků, malé notýsky a tužtičkami si formou roztomilých obrázků a čáreček zapisovali to, co jim průvodce říkal.   

Střípek děkovný - patří těm, co tady na bloguje doporučovali výstavu Země krásná neznámá, která je teď na Kampě a kterou opravu stojí zato prohlédnout.

Domů jsme se vrátili lehčí o pár tisícovek, bohatší o pár zážitků, já si půjdu přelepit puchýře od nevhodných bot a budu se těšit na další výlet d do Prahy, neboť za pár dnů začíná v Obecním domě výstava Blanky Matragi a to si ujít určitě nenechám.