Potkala jsem skupinku Napoleonových vojáků

a jeden z nich TELEFONOVAL. No, bodejď by pak tu bitvu nevyhráli!

Letos to bylo jiné, než loňské roky.
Sychravá mrazivá zima mě zastihla naprosto nepřipravenou.
Ne, snad, že bych neměla teplou bundu, ale nějak jsem se nemohla psychicky vytrhnout z teploučkého léta a celkem snesitelného podzimu.
Zůstala jsem zaseknutá v představě, že žádná zima nebude, i když byla. Ve chvíli, kdy jsem na teploměru uviděla mínusové hodnoty, nevylezla jsem dva dny ven a jen jsem topila a topila a nechápala, jak budu další týdny fungovat.
Měla jsem neodbytný pocit, že mi mrňousek venku prochladne, neboť ho nedokážu tak mohutně obléknout, jako to vidívám na jiných dětech, co vypadají v kočárku jako nehybné vycpaniny, kouká jim jen kousek obličejíčku a do pravého úhlu trčící ručičky v rukavicích.
Na tohle je dareba moc pohyblivý, vždyť by v těch vrstvách ani chodit nemohl!
A o dece na kočárku ani nemluvím, tu on skope na zem během deseti vteřin. 
Minulé pondělí  mi došlo, že takhle to nepůjde, že s tím musím něco udělat. Začala jsem hledáním svých loňských kožešinkových bot, pořízených na dlouhé procházky, tehdy ještě s hlubokým kočárkem, kde spinkávala zodpovědně zabalená hodná vánočka. Teplo od nohou je základ, maminka by mě pochválila.
Do pohotovostní polohy nachystala své rukavice a všelijaké šály, ale co s tím malým?
Vyrazili jsme do města. 
Já sama si nakupování musím dávkovat po troškách, protože je to činnost, kterou moc nemusím a s Destruktorkem už vím, že délka nákupu nesmí přesáhnout časový úsek, rovnající se době snězení jednoho rohlíku. To je ideál, od něhož se občas nerada odchyluji, víme všichni, že není dobré, když si mrňous začne usilovně hledat jinou zábavu.
Tentokrát se na mě štěstí usmálo, já přijela mezi věšáky s dětským oblečením a na ramínkách visely přesně ty kousky na Štěpánka, které jsem si představovala. Teplá, ale "lehká" bunda, bezva svetříky, huňaté čepičky se šálou, ještě jsem to doladila čtyřmi páry rukaviček a mohli jsme zamířit k pokladně, za 3 minuty vyřízeno. U Deichmana jsme to završili sněhulemi o velikosti 23 a zimo POJĎ!
Další dny byly famózní!
Je pravdu, že obřad oblékání je v zimě o dvacet minut delší, než v létě, ale výsledek stojí za to. Konečně mám pocit, že mrňouskovi není venku zima a zároveň z něj není ta vycpanina, která nejde ani upnout do autosedačky. Sice mi při chůzi drobátko připomíná Armstronga na Měsíci, ale trochu ho zpomalit není na škodu, zatím nemá respekt z aut a toho se bojím velmi, aby někam nevběhl. Proč je tak nemožné mít děti na vodítku? Stačilo by metrové a byla bych v klidu. Na kočárku jsme to v tyhle zimní dny zkoušeli jen jednou a mile překvapil, seděl, ani nedutal, dokonce ani deku neodkopal, mohlo by to tak zůstat i nadále.
Vypadalo to, že se můžu začít těšit na sobotu do Slavkova.
Vzpomínkové akce na bitvu tří císařů připadly právě na tento víkend. Napoleonovými vojáky se to tady sice hemžilo už od začátku týdne, ale nechtěla jsem přijít o slavnostní přehlídku na slavkovském náměstí a tradiční návštěvu vojenského ležení na Staré poště.
Bohužel, těžce mi sklaplo. Za prvé sobotní ráno bylo prudce deštivé a větrné a za druhé se mazlík probudil a očividně nebyl ve své kůži.
Doktorkou slibovaná reakce na úterní očkování se dostavila v plné parádě. Teplota, kašel, urputná rýma, únava. Malý poplakával a já si užívala nervy z naší první nemoci.
A tak místo do Slavkova, jelo se jen do lékárny pro Panadol baby a průduškový čaj.
Noc hrozná, jak malý nemohl dýchat, stále se zahlcoval a probouzel pláčem z toho, jak se nemůže nadechnout. V neděli bylo ještě hůř, teplota se držela na 39°C, ale kupodivu, stále normálně jedl a hlavně, hodně pil. Dnes konečně nastal zlom k lepšímu, od odpledního spánku jsme bez teploty a štafetu marodů převzala Alex, která se nečekaně vrátila domů ze školy, totálně zlomená bolestí ledvin teď spí ve svém pokojíčku a já tady jako zkušený šéf lazaretu vařím na střídačku průduškový a urologický čaj.
Bude líp. Musejí mi, drahouškové, rychle vyzdravět, vždyť ke komu by v pátek přišel čert s uhlím a Mikuláš s dobrůtkami, kdyby to tady všechno stonalo?