Výzva, která v životě nepřichází často.
Kromě zařízení pidibytu, když jsem před časem odešla z minulého bydliště, jsem vždy žila
v prostoru, který už zařídil někdo jiný.
A vždycky to bylo tak, že já jsem měla maximálně slovo ve výměně záclon nebo polštářků
na sedačce.
Teď to bude jiné.
Jak už psal někde Kapitán - můžeme si dělat co chceme.
No jo,ale co vlastně chceme?
Od chvíle, kdy jsme zakoupili pozemek jsem celá blažená, že konečně mám prostor, kde se
mohu vyřádit... hodně odvážná myšlenka...
Po peripetiích ohledně projektu domu jsem se sžila s vnitřními prostorami, které pomalu
dostávaly svůj tvar v realitě a jednu dobu jsem měla plány neustále u sebe, koukala do
nich, doslova jsem absorbovala vnitřek domu a začínala jsem se v něm v duchu zabydlovat.
Virtuálně v něm bydlím už asi rok, posledních šest měsíců v podstatě nejsem schopná myslet
na nic jiného. Tedy, občas na něco jiného myslím... :-)
Těch lifestylových blogůůůů, co mám v záložkách! To je interiérů, nápadů, to je krása,
vzdychnu si vždycky, takhle bych to chtěla... jenže.
Chci bydlet jako na bavorské chalupě? Ne.
Chci jen něco minimalistického? Toereticky ano, prakticky je to holý nesmysl. Takže ne.
Mám ráda romantiku, růžičky na polštářcích? Je to krása přece, ale ne!
Chci recesní, střelené originální nápady viděné na pinterestu? Anoóóó, ale kdo by v to
bydlel, já? Ne.
Chci retro, vtipně zasazené do dnešních časů? Ne! V retru zoufale zasazeném do dnešních
časů jsem bydlela celý život.
Máme s Kapitánem velké štěstí, že máme poměrně stejný vkus. On sice též moc neví, co
chce, ale ví naprosto přesně, co nechce. Toho se dá dobře držet. Je to základní vodítko,
když dáme svá nechca dohromady, začíná se krystalizovat styl, ve kterém se snad oba
budeme cítit hezky.
Asi mě trochu oslovily severské blogy o bydlení, ale určitě nejsem schopna zařídit si
obývák otrocky podle nějakého líbivého obrázku, když oni mají stůl napravo, my si ho
dáme také tak, podívej, jak hezky to vypadá. To nefunguje.
Asi jako neumím vařit přesně podle receptů, vždycky do toho musím vložit jistou dávku
improvizace, tohle bude podobné.
Už jen proto, že si nesu životem rodinné věci, sice drobnosti, ale pro mě důležité.
Vždycky si říkám, že mnoho těch fotek na blozích vypadá, jako by ti lidé neměli žádné
své osobní věci, jenže oni je mají, poschovávané po dobu focení, myslím si já... nebo
ne?
Je to prokletí nebo štěstí, že se u nás v rodině jakživo nic nevyhodilo?
Myslím, že je to fajn. Nemusíme běhat po starožitnostech a kupovat "cizí" hrnečky na
hezkou chvilku s čajem, když máme ty po babičce. Nemusíme kupovat fotoreprodukce na zeď
v Ikea, když Kapitán fotí a už dávno překročil své amatérské začátky.
A moje dvě obrovské knihovny? Je na ně místo!
Vidíte?
Už se to rýsuje!
Severské jednoduchosti odpovídá celá koncepce naší dřevostavby, hodně to podpořily bílé
norské stěnové obklady v celém domě.
Jistou jednoduchost mám ráda, ovšem není třeba se bát nějaké sterility, pokud se do toho
prostoru podaří vtisknout naše koníčky a záliby, bude to přívětivé doupě pro nás i pro
všechny naše milé návštěvy.
A kdyby přece jen někomu něco chybělo, pojistím to naším nesmrtelným leopardem.
Asi je to trochu moja profesionálna deformácia, ale ja sa v "uprataných" interiéroch, kde má všetko svoje presné miesto, cítim strašne zle. Pripadám si ako v časopise... :-/
OdpovědětVymazatA lifestylové blogy, dokonca v záložkách? Uff, to by som nemohol! ;-)
Nejprve jsem to přečetla jako Fuj,to by som nemohol! :-)))
VymazatA to já zase jo, chodit na čumendu. A nejraději k opravdovým lidem, ne k aranžím jen pro fotografování. Dnes jsem třeba byla zde. http://www.freundevonfreunden.com/interviews/fons-hickmann/
Není nad to, když ti na vaření dozírá nějaký svatý :-)))
Zdá se mi zvláštní, že někdo nestaví už s tím, co kde bude. Tady bude stůl a tady židle a tady telka, tady vidle .... (to je kvůli rýmu, nějak mi to pořád takhle do hlavy skáče). Taky to dělám někdy tak, že se dívám na daný kus bytu tak dlouho, dokud se mi tam něco nevybaví a pak jasně vím, že takhle to prostě MUSÍ BÝT. Takže kdysi jsem toužila po žlutomodrozelených závěsech do kuchyně. Dlouho jsem hledala, sběhala hory doly a nic. Až jednou za měsíce jsem měla nutkání: Jdi se podívat do tohodle obchůdku, jdi, utíkej. No a byly tam, přesně ty vysněné a ještě hezčí. A kvůli těm krásným závěsům jsem si musela samozřejmě zrekonstruovat celou kuchyň a ke kuchyni koupelnu a k tomu chodbu a k chodbě obývák a ..... atd. atd.
OdpovědětVymazatTak třeba začít něčím hodně důležitým a od toho to odvinout. Třeba když Kapitán, tak musíte mít kotvu, to dá rozum. A pak už se všechno ostatní nějak k tomu najde..... :-)
Lenko, stavíme a v projektu bylo i umístění nábytku. Jenže pak se stane, že ten hotový prostor na tebe zapůsobí jinak, než to vypadalo na papíře a vyloupne se lepší řešení. Ovšem i kdyby ne, samotné "tady bude židle a stůl" je tak volné téma, že se dá zhmotnit na 50 způsobů a vždycky to bude vypadat jinak.
VymazatMy jsme se odrazili od kuchyně (také taková kotva). Bude také dost hledání, tak jako u tebe, ale to mě baví.
Severská "strohost" se mi moc líbí, ale občas je prostě až moc strohá a neútulná. Všechny ty světlé barvy, jednoduché linie. Ale jak píšeš, když se vám podaří do ní přimíchat trochu z vašich koníčků, prostě něco echt z Vás, tak výsledek může být úžasný.
OdpovědětVymazatOno je fajn koukat na všecky ty blogy a katalogy, některé kreace jsou ovšem opravdu neosobní. Podle mě stačí tu a tam nějaká maličkost a je to hned lepší. Třeba porculánový jelen :-D Ne, vážně, dům/byt by měl vypadat jako že v něm někdo bydlí. Radši trocha toho "pracovního nepořádku" než sterilně uklizeno :)
Přeju hodně radosti a málo starostí při zařizování! A nenechte si do toho kecat ;)
Looney, jediný, koho nechám, aby nám do toho kecal je kniha o feng-šuej :-). Zjistila, jsem, že když dodržím nějaké jednoduché principy, tak se v tom prostoru cítím dobře. Ovšem venek je potíž, tam budeme muset zavolat na pomoc profesionála. Vím, co bych chtěla, ale nevím, jak toho dosáhnout, v tom mi bude muset někdo poradit.
VymazatJe výhoda, že už docela víte, co od bydlení očekáváte a máte i praktické představy, takže je šance dát dokupy dobrý celek. Co se týče venkovní zeleně, nedávat neopadavé v budoucnu vyšší stromky k domu, aby měl pořád dost slunce a světla. Uvnitř se mi osvědčilo omezit otevřené police, kvůli prachu a ne moc tmavý nábytek a velké kusy dekorací, kvůli dlouhé zimě. Bos.
OdpovědětVymazatBos, tmavý nábytek nehrozí, s otevřenými policemi to bude trochu horší, kuchyň si bez nich neumím představit. Ale tam budou věci,které jsou stále potřebné, takže žádné lapače na prach.
VymazatZahrada - potřebujeme se opticky oddělit od sousedů a aby to vypadalo neučesaně, taková kontrolovaná divočina :) Takovou zahradu musí založit někdo, kdo tomu rozumí.
Tomu rozumím a byt bych si zařizovala postupně. Začala tím opravdu základním a pak bych to jemně ladila podle toho, co bych někde objevila, uviděla, čím bych se nechala okouzlit. je to hezké, takhle začínat... Taky bych do toho šla... hodně štěstí vám oběma a všem nejbližším. zuzi
OdpovědětVymazatZuzi, díky za přání. Já vždycky potřebuji, aby na mě to místo chvíli nějak působilo. Nedokážu vletět do prodejny nábytku a zařídit pokoj. To se dělalo za socialismu. "Dobrý den, máte nějakou ložnici? Jo? To mám ale štěstí, tak já si ji vezmu! A jak prosím vás vypadá?" Pamatuješ? :-DDD
VymazatTeď už to jde naštěstí jinak!
Miluju zařizování, stěhování, upravování :) Můj muž mi dokonce koupil taková kolečka, co se zastrčí pod nakloněnou skříň, potom z druhé strany a už to jede. Šikovné, nemusí se tolik přemýšlet, jak sama přestěhovat piáno ;))
OdpovědětVymazatBrabi, kolečka jsme také koupili, ale nakonec taháme ručně, v pokojích v patře je lino, tak se u něj trochu bojím.
VymazatObdivuji, jak jsi akční :-)