Lassie se vrací

aneb jak nám o dovolené utíkala zvířátka




Nejdřív Alex nebo já?

Tak třeba Alex:
Má černou kočičku Pixinku, která ještě nikdy nebyla venku, je to kočička mlaďoučká, neboť si nepamatuji, že bychom již slavili první narozeniny.
Před dovolenou se Alex domluvila s kamarádkou, že za Pixinkou vždycky obden přijde, vybere jí toaletu a dá čerstvé žrádlo a vodu.
Zatím to vždycky klaplo.
Tentokrát se vloudila chyba.
Kamarádka přišla, udělala vše dle instrukcí, poté nedovřela úplně dveře od bytu, pečlivě zamkla a odešla.
Výsledek?
Kočka v prachu a byt dokořán, nešel ani zabouchnout, kdyby to ochotný soused chtěl nějak zachránit...
Roztomilou vyděšenou kočku nalézá kdesi v mezipatře slečna s přítelem, berou ji k sobě a jdou pátrat čí je.
Přes další sousedy (mnohapatrový věžák, kde se skoro nikdo s nikým nezná) vydedukují že by to mohlo být té magistry z pětky a jdou k ní, kde nalézají jen dokořán otevřený byt.
Někoho napadá podívat se, zda nejsou na háčku náhradní klíče. Jsou.
Krok dopředu, dveře se zavřou a když se tedy ví, čí je kočka a jak se majitelka jmenuje, jde se hledat na FB, aby se jí to vše řeklo. jenže Alex má FB zabarikádovaný docela slušně, je nutné hledat společného kamaráda a požádat o přátelství... já moc nevím, jak to tam chodí, ale trvalo dva dny, než na to Alex v Chorvatsku přišla, že tam něco takového má. Pak už to šlo rychle. ŠOK - DOZNÍVÁNÍ ŠOKU - ÚLEVA - INSTRUKCE KAMARÁDCE...
Nakonec vše v pořádku, pohádka s dobrým koncem. A Alex má v baráku novou kamarádku.

A teď já:
V sobotu divná sms od mého táty, kde prý se u nich vzala naše Kimba? CO???
Ale pak jsme se zasmáli, protože předtím jsem mu poslala sms, že jsme dobře dojeli a počáteční písmena našich jmen dávají skoro jméno KIMBA. Ten je ale vtipný, myslela jsem si a dál to neřešila.
Včera jsem šla rodiče po návratu navšívit a mamka se hned ptala, kde se u nich vzala naše Kimba?
CO??? Už zase?
Co se stalo?

Kimbu jsem dala na hlídání exmanželovi ve čtvrtek, v sobotu nad ránem jsme odjížděli.
V sobotu odpoledne Kimba běhá kolem domu mých rodičů, 8 km daleko od místa, kde bydlí ex. Někdo ze sousedů ji uvidí běhat bez pána, volá městskou policii, ti přijíždějí, ale s Kimbou nic nesvedou, nenechá k sobě nikoho přiblížit.
Tak zase odjedou, je to jejich metoda.
Naštěstí.
Za chvíli na to jde taťka s košem do kontejneru a potká Kimbu, která s ním jde domů, jakoby se nechumelilo.
Posílají mi tu výše zmíněnou sms, ale zatímco my se úplně nepochopené zprávě chechtáme, oni čekají marně na odpověď.



Pak tedy volají exzeťovi, který není doma a je hodně překvapený, aby si pro ni přijel.
Páníček si tedy přijede a po zbytek týdne hlídá pejska více obezřetně.

Jak to asi bylo? Proč běžela Kimba zrovna k našim? Jak našla cestu? Otázek mnoho, odpověď žádná.

Kimba se na mě jen kouká, zpod těch svých dlouhých řas a nic neříká. Uvítání bylo bouřlivé, dokonce mi i olízala ruku, což nedělává.
Jako kdyby věděla, že kdykoliv jsme na procházkách kolem pobřeží potkávali lidi s pejsky, vždycky jsem si říkali, že tady mohla být Kimba s námi...  
Bohužel přepravní kapacita nestačila, ovšem jednu
kamennou Kimbu jsme potkali na procházce kolem pobřeží.