Aby se nám zase vrátily úsměvy
Mamka slavila 75.narozeniny.
Veselá jako vždy, dostala nějaké dárečky a sesedli jsme se kolem ní a při kafíčku jsme si povídali.
A pak se nám pochlubila, co dostala od taťky:
Prý šel do lékárny pro léky na recept a paní magistra mu doporučila krém Vichy pro manželku.
Do hovoru se vmísil taťka a dotčeně spustil:" Víš, co mi nabízela? Něco pro výživu stárnoucí pleti! Copak mamka má nějakou stárnoucí pleť?!"
"A cos tedy koupil?" ptám se.
Mamka vytáhla krásný kelímek Lancome - krém pro rozjasnění pleti a proti POČÍNAJÍCÍM vráskám.
Krásne. :-)))
OdpovědětVymazatKdyž oni se měli tolik rádi!
VymazatNo, ono je to taká generácia...
VymazatNedávno som čítal v rozhovore s istým pánom, ktorý práve slávil tuším diamantovú svadbu, že na otázku "ako to, že ste to spolu vydržali tak dlho?" odpovedal "viete, my sme z generácie, ktorá bola zvyknutá, že keď niečo nefunguje, treba to opraviť, nie zahodiť". ;-)
To řekl velmi výstižně. Neplatí to stoprocentně, ale i tak mu dávám za pravdu.
VymazatLojzo, to je nádherné - a pán byl zjevně zručný opravář. ;-)
VymazatBáro, doufám, že tvoje maminka ten krém ani moc nepoužívala. Vždyť počínající vrásky od šťastného smíchu jsou ozdoba - ty by se ničím maskovat neměly. ;-)
Oby, sem tam se natřela, krém krásně voněl. Ale je fakt, že měla jen u očí vějířky vrásek od smíchu, jinak nic. Alespoň něco mám po ní :-)
VymazatHezke :) taky bych chtela mit takhle hezke manzelstvi po tolika letech... sedmi
OdpovědětVymazatKdo by nechtěl, že jo. Ale když chtějí oba, může se to podařit!!!
VymazatTaky doufám, kéž by se podařilo:)
VymazatMoc hezká momentka!
Po pohřbu jsme (nejbližší rodina, 9 lidí) seděli a povídali si letité historky a moc hezky vzpomínali a mně došlo, že teď jsem nejstarší "matka rodu" já. Úplně mě ta zodpovědnost zaskočila... vždyť matka rodu přece nemůže na nikoho křičet, být malicherná, nechávat nedodělané věci.... ježyš(c)!
VymazatCopak o to, být matkou rodu je věc úctyhodná, věk nevyjadřující. Co mám říkat já, když jsem od pondělka prastrýc? :-)
VymazatGratuluji k prastrýci! Věk se i u prastrýců odhaduje špatně, náš Mates, když má sestru 26 let, by klidně mohl být prastrýcem ve svých dvaceti letech :-)
VymazatBáro děkuji za komentář u mne na blogu a dodatečně -upřímnou soustrast.Vím jaké to je,já ztratila tu mou maminku před dlouhými 26 lety.Ale je pořád se mnou,i v mých letech se ptám-jak bys to asi udělala Ty,mami?V duchu,v hlavě, skoro denně.Hlavně podrž tatínka,ten můj byl tehdy o dost let starší než moje maminka a nemohl to vůbec pochopit,proč ona a ne on,když byl starší.Nyní už jsou spolu zas další řádku let.Je to smutné,ale je to život.Bud statečná!
OdpovědětVymazatMarci, děkuji. Je to přesně,jak píšeš. Já se takhle v duchu už pár let obracím k babičce, které mě vychovávala vždy o prázdninách. Vždycky přemýšlím, co by řekla a co udělala... a teď k těm poradám v duchu přiberu i mamku, ta to vždycky odlehčí :-)
VymazatPamatuji ze svého dětství rodičovské hecování, kdo bude koho vozit ve stáří na vozíčku... také jim to vyšlo opačně. To je mi líto, že ti maminka umřela tak brzy.
Prostě gentleman. :)
OdpovědětVymazatGentleman každým coulem, vždyť je jeho profese :-).
OdpovědětVymazat