Prádlo pověšené na šňůře mezi stromy, mezi domy, položené na trávě a bělené ve slunečních paprscích...
...vrací mě to do dětství, na babiččinu zahradu, kde jsem pomáhala věšet sněhobíle vyprané povlečení na šňůru namotanou mezi jabloň a třešeň, kropila jsem z konve na trávníku položené utěrky a ručníky, poskládané do pravoúhlých útvarů...
Večer, jak se prádlo sebralo, nádherně vonělo, tohle žádná sušička neumí.
Dodnes v sobě cítím jistou nostalgii při pohledu na pověšené prádlo. Mám ráda, když visí hezky úhledně, stejné kousky u sebe... na tohle jsou úžasná jihoevropská města (jinde jsem nebyla).
Jejich kolorit s prádlem pověšeným přes ulici.
Nemohu zapomenou na Neapol, kde jsou v tomto italské hospodyňky nepřekonatelné. Mimochodem, dokud jsem to nezažila na vlastní kůži, ani mi nedošlo, že může chodcům pěkně kapat na hlavu.
Včera před usnutím mi Matýsek šeptal, jak má rád, když je čistá postel, že to krásně voní a prostěradlo je takové příjemně placaté a je na něm vidět, jak bylo poskládané.
Ach, můj chlapečku! Moc se snažím, abys měl na dětství alespoň trochu takové hezké vzpomínky jako já na to svoje! Někdy je to v detailech, které oceníme až po letech.
A pak se stane, že si prostě musím vyfotit něčí trenky :-D
Nebo ponožky. Promiň Alex!
Teda ta poslední fotka - jak je to poeticky roztříděné:-))
OdpovědětVymazatTo bylo přímo v centru, tam si člověk nemůže dovolit pověsit něco neesteticky :-)))
VymazatTo jsem si užívala na Sicílii, kde jsem před čtyřmi lety fotila na černobílý film, takže ty trenky vypadaly jak z 50. let :)
OdpovědětVymazatTaky mám vzpomínky na voňavé naškrobené povlečení z dětství, mně se zase líbilo, jak ty deky v naškrobených povlacích byly "hranaté" :)
Žasnu, že jsi fotila na černobílý FILM! Obdiv! To muselo mít moc pěknou atmosféru.
VymazatJá už neškrobím, ale někdy si říkám... stále mám v prádelníku krásná damašková povlečení, kdysi jsem je dostala do výbavy... asi tu nostalgii zase oživím.
Vždycky jsem se divil, jak to ty ženské dělají, že se při věšení natáhnou tak daleko a nevypadnou z okna. Pak jsem si všiml, že ty šňůry jsou dvě a prádlo se vytahuje jako vlajka na stožár, jen vodorovně. Ovšem prádlo, sušící se pod dohledem světce, je podmanivé. :-)
OdpovědětVymazat:-))) Nabídl mi kapitán, že když mě to tak bere, domluví se se sousedem naproti přes cestu a udělají "nám holkám" také tu šňůru na kladce, ať si to prý užijeme :-D
VymazatBer dokud nabízí! Pojízdná prádelní šňůra je skvělá věc. :-) Kdysi mi jeden kamarád taky jednu postavil, u nás za domem, jenže spolužáci od Silvinky se na ní houpali, tak to nepřežila. Ten chlápek se mezitím přestěhoval jinam, a tak jsem bez šňůry.
VymazatTo jsou náhodou krásný fotky. Miluju vůni prádla usušeného na sluníčku a když se tak vleze do čerstvě povlečené postele, to je pociteček ;)
OdpovědětVymazatČerstvě povlečené postele mám moc ráda. Samotné převlékání postelí moc nemusím, ale pro ten pocit jsem ochotná to dělat docela často.
VymazatTo je suprové. Asi bych musela najít odvahu to takhle vyvěšovat, ale jiný kraj, jiný mrav. Já spoďárové prádlo věším na šňůry vždy dozadu, aby to jako nikdo neviděl. No chce to změnu. A po časech barevného ložního povlečení také začínám přemýšlet o návratu ke střídmějšímu, bílému.
OdpovědětVymazatJejda, já se po letech vracím k damašku! Uznávám, že si přidělám práci, ale ta rozkoš čistě povlečených damaškových peřin je k nezaplacení!
OdpovědětVymazatAle takoví jsme my lidé, jak jsem ho před dvaceti lety zahrabala na dno skříně a byla nadšená z téměř bezúdržbového krepu, tak dnes oceňuji všechny úžasné vlastnosti klasiky... :-)