Mrtvý Messi

a benátská kráska.

Firemní den pro potěchu zaměstnanců a jejich rodin.
Byli jsme potřetí a zase jsme se moc dobře pobavili. Pamatujete na orákulum a jak jsem byla u věštkyně??
Loni jsme byli za motorkáře, zachránil to náš malý na svém elektrickém Harleji, protože zbytek rodiny je v tomto směru poněkud nevybaven, ale bavili jsem se tak dobře, že si nejsem jistá, zda jsem vůbec stihla vytáhnout foťák.
Ale asi ano, kdo by nechtěl mít fotky se Železným Zekonem, stále silným a vtipným, vždyť i ze své nové zubní protézy si uměl udělat legraci a tím nám vysvětlit, proč už vyřadil triky s kousky, závislými na síle jeho skusu.
Z loňska mi také utkvěla v paměti  miniscénka u pultu s občerstvením s pekelně pálivými stejky, vždyť pro motorkáře, že jo):
"Jaký je ten dětský stejk? Je méně kořeněný?"
"Ne, paní, je menší!"

Letos si to nejvíc užily naše děti!

Hlavní nosné téma bylo fotbal. No jo, ale cos manželkami a dcerami?
Pozveme pár vizážistek a manikérek a ona se děvčata už nějak zabaví mezi tím jídlem a pitím, byla asi úvaha pořádající agentury.

Z mého pohledu vznikla zvláštní veselá situace.
Šly jsme s Alex obhlédnout nejprve ty klasické vizážistky a kosmetičky, ale trochu nás vyděsily špinavé štětce a barevná paleta líčidel a laků na nehty, jako kdyby to někde 5 let leželo a teď to vytáhly. Rychle pryč. Nebyly jsme samy, kdo to takto zhodnotil a zájem o jejich líčení byl pramalý, až nulový.

Nejlépe zmizet ke stejkům a makrele :-)

Pak nám to nedalo a šly jsme okukovat k paní, co malovala na obličej dětem.
Jééé, tady se nám líbilo!!!
Však také řada dětí nekončila, všechny stály v dlouhé frontě, každé chtělo být za zvířátko nebo vílu, kromě našeho Matesa, ten mávl rukou a zase běžel kopat do míče.

Zlom nastal, když se na Piráta nechal namalovat Matýskův kamarád a tahal Matesa, aby se nechal na Piráta zmalovat také.
Šup a už jsme stáli ve frontě!
Celou tu dobu do nás již zmalovaný kámoš hustil, jak se jako dva piráti pořádně poperou a jak on zvítězí a pořád dokola, už nám tím šel trochu na nervy, neb našeho chlapečka nemusí nikdo k ničemu dvakrát pobízet, až to musela vzít do ruky Alex.
"Matýsku budeš Zombie,"rozhodla.
"Proč?"
"Protože Zombie žerou Piráty," řekla Alex nahlas a významně se podívala na suveréna s klapkou přes oko.
Ten ztuhl a najednou se od nás ztratil a byl chvíli klid.
Přesně tolik, kolik bylo potřeba na výrobu Zombíka.

Pak už si kluci spolu zařádili, Mates Zombíkem vyrovnal handicap o hlavu menšího.

Jenže malování na obličej se nám s Alex zalíbilo také, akorát, že fronta dětí nekončila.
Daly jsme si tedy u vedlejšího stolu kávu s domácími koláčky, posunuly se tak, aby na nás svítilo sluníčko, neboť začalo trochu studeně pofukovat a koukaly jsme paní malířce pod ruku.
A ejhle, děti se vyčerpaly a najednou tam seděla místo dítěte jeho maminka.
Je třeba jednat rychle!

Další ve frontě byla Alex a pak pan ředitel se smyslem pro humor a hned se řadili další a další odvázaní dospěláci a kdyby paní malířka nepadla vyčerpáním, malovalo by se tam ještě teď.
Lepší zábavu bychom těžko našly, ani nevíme, jak skončil fotbalový mač.

Na večerní tancovačku jsme již nezůstávali, protože nás čekalo letní kino na druhé straně města. Kino skvělé akorát tenhle večer se to tam hemžilo spoustou zvířátek a jiných bytostí a jen "my modří" jsme věděli, odkud se vzali :-)

Palec nahoru pro tatínka recesistu!

A Kapitán? Ten to všechno fotil a relaxoval.