Usměvavý pohodář

Někdy se mi po něm ráno stýská a těším se, až se probudí, protože jsme se hroznou dobu neviděli, naposledy den předtím večer..

4 měsíce, 7 kg a 65 cm, to je stručná bilance minulého pondělka.
Pochváleni paní doktorkou za pěkné boty (samozřejmě mrňouskovy):"Jééé, tohle se dá koupit..?"
A posléze i za to, že děťátko krásně komunikuje, usmívá se jako sluníčko a to i ve chvíli, kdy do něj sestra zezadu rve jehlu kvůli očkování proti něčemu.
Zatajila jsem všetečné paní doktorce, že také už umíme číst, protože bych mohla vypadat v jejích očích dost nevěrohodně. To proto, že se tato schopnost pravidelně opakuje zatím jen u jednoho článku z internetu, když jsme spolu nedávno surfovali po oblíbených bloggerech. Štěpánek už dokonce umí některé pasáže zpaměti, neboť byl několikrát přistižen členy rodiny, jak si opakuje celé pasáže, i když nemá monitor s textem v zorném poli.

V sobotu předtím jsme si užili vítání nových občánků, kde jsem s překvapením zjistila, že za dobu od ledna do října se v rajónu našeho matričního úřadu rodily samé holčičky, dokonce někdy i po dvou zároveň, a kluci jenom dva. Díky za takovouhle informaci, protože z toho plyne, že mrňous bude mít za pár let ve školce a posléze i ve škole, docela zajímavé složení spolužáků, neboli samé baby, dokonce hned tři Jůlinky.
Uvažuji, že ho na to budu muset začít pomalu připravovat speciální výchovou, neboť v takové sešlosti má jen dvě možnosti.

Buď bude dívkami hýčkán nebo terorizován.

Projeví-li se u něj mé geny alespoň částečně, je možnost, že by byl přehlížen, zcela vyloučena.
Není takovéhle podhoubí vhodné k vypěstování zdatného sňatkového podvodníka? Byla by škoda to hned v počátku nepodchytit a nechat si skvělou možnost protéct mezi prsty.
Vedením pečlivých zápisků o jednotlivých krocích vývoje, pak ještě nečekané zbohatnutí vydáním bestseleru Jak se stát miláčkem žen.

Šumy, probíhající naší domácností o zámečníkovi a opraváři aut a nutnosti zakoupit již co nejdříve alespoň jedny pidimontérky, nechávam bez odezvy.

Taky nesmím zapomenout na to, že konečně nebudu muset na Velikonoce
barvit padesát vajec, kupovat kilometry pentlí  a pak tahat za nohu vzpouzející se dceru z důmyslných skrýší, aby si nechala dobrovolně nabančit.
Poprvé v životě tenhle zoufalý rituál uvidím z druhé strany, jako matka toho chudáka, který se bude muset naučit nějakou trapnou rýmovačku, naparádit se do svátečního a s těžkým sebezapřením obejít po dědině své sestřenice, vlastnice a kamarádky, donese spoustu vajec, z nichž ujíme maximálně tak prvních deset, čokoládu a pentičky, což jen prvních pár let, aby za další roky dostal u každých vrat panáka a já pak budu kolem poledne obíhat autobusové čekárny, a hledat, ve které z nich společensky znemožněn usnul.
Ale to hodně předbíhám.
Zatím si užívám třeba toho, že jedl dnes poprvé bramborovou kaši, připravenou z rozmačkané půlky malého vařeného bramboru a dvou lžiček Nutrilonu.

$$OBR295044$$

$$OBR295045$$