Plyšování

Tohle asi pro @Tea nebude, protože je to o chlupaté havěti

Ať už jsem byla krkavčí matka jakákoliv, jedna věc byla zákonem. Úderem devatenácté hodiny, po večeři a vykoupání jsem šla malou Alex uložit do postýlky a následující hodinu, do jejího usnutí, jsme trávily spolu.
Byly to bezvadné chvilky. Sedávala jsem u její postýlky, na ruce maňáska, černobílý medvídek to byl, a ten jí povídal pohádky, říkadla, různé vymyšlenosti, dokud jí nezaklaply víčka.
Časem ubylo jednoduchých příběhů a nastoupili mistři hororu Erben a Němcová, projely jsme řecké pověsti i rytířské legendy.
V době, kdy začala chodit do školy, se naše černé hodinky změnily na povídání "co přinesl den" a to nám vydrželo až do doby, kdy obvyklé "mamííí, kde jsi... pojď už" vystřídalo "mami, už běž..."

Se Štěpánkem už to pomalu zavádíme také, jen zatím to nemůže být každý den, když bar potřebuje moji přítomnost také, minimálně koncem týdne.
Samozřejmě bylo nutné sehnat pěkného maňáska a to je docela oříšek, protože v superhypermarketových hračkářstvích mají jen nesympatické předražené komerční ksichty a já chtěla milé zvířátko.
Prolezla jsem těch hračkáren dost, abych mohla zhodnotit, že prodavačky jsou zde asi hodně mizerně placené, neboť jak jinak si vysvětlit jejich neochotu, kdy největší přívětivosti jsem se dočkala v Pompu, kde dotyčná dokonce věděla, co je to maňásek a máchnutím ruky mě poslala na druhý konec prodejny se slovy:"Běžte se kouknout támhle do plyše."

V plyši jsem našla zas jen ty stejné profláknuté čumáky.

Nerezignovala jsem. věděla jsem, že to správné zvířátko, které se na dlouhou dobu stane Štěpánkovým kamarádem na mě někde čeká.
Ano, dočkala jsem se v jednom malém obchodě s kočárky, kde skoro nedopatřením měli i pár hraček a oblečků, a kde seděl na jedné polici ON, vlídný pejsek s dobráckým, hlubokým pohledem, tvářící se, že rozumí každému trápení a dobře ví, jak rozveselit a rozhladit různé malé bolístky.
Neváhala jsem s jeho přemístěním k sobě do košíku ani vteřinu.
K němu jsem přidala ještě zebru a žirafku, aby bylo doma veseleji. Zatím jsou tihle tři braši ještě schovaní ve skříňce, protože jejich čas přijde až pod vánočním stromečkem.
A protože odjakživa hlásám "přej a bude ti přáno," není mrňousek jediný, kdo bude mít své milé zvířátko, ale stalo se to včera i mně, že nečekaně zazvonila pošťačka, v ruce malý balíček s mou adresou a já se stala z ničeho nic majitelkou  rozkošného plyšového ježečka.
Teď tu sedí u mě v pracovně, kouká se korálkovýma očima a vystrkuje zvědavý čumáček, který je tak věrně udělaný z nějaké čumáčkoviny, že když ho před chvílí očuchávala Kimba, měla jsem dojem, že mají ty nosíky ze stejného materiálu.

P.S.Musím zdůraznit, že kdyby někoho napadlo, že jsem nejen infantilní matka, ale i dětinské trdlo, tak ho klidně vyvedu z omylu, protože ježeček Ježeček má na sobě cedulku "vhodné pro všechny věkové kategorie".