Za školou

Takový zvláštní den, ten pátek.

Probudila jsem se jen tak zlehka a pod víčky se mi odvíjel příjemný erotický sen. Honem jsem se zavrtala ještě víc do polštáře, abych ten sen nevyplašila a on se mi neztratil, to by mě fakt mrzelo.
Neztratil se, ba naopak...  příjemně demoralizační... takhle by mohl začínat každý pátek.
Úmyslně nepíšu každý den, tam by hrozilo zevšednění, ani big steak se nedá jíst pořád.

Co si dneska udělat trochu radosti, když ten den tak hezky začal?
S provinile radostným pocitem uličníka, který právě minul otevřené školní dveře a šel si zakouřit na lavičku do parku, vypínám zvonění u mobilu, ať si volají, nikdo je neuslyší, sedám do auta a jedu se toulat.
Mrňouska s dostatečnou zásobou mléka mám, a před sebou jen jednu povinnost, kterou plním během pár minut a pak jsem volná jako pták a také tak nezvěstná pro všechny, kteří by se odvážili po mně dnes něco chtít.
S chutí si dopřávám výstavu fotografií, pak hodinový pobyt v bezvadném knihkupectví, jehož měkké sedačky lákají k siestě s knihou v ruce, maličký stále spinká a tak se mnou absolvuje ještě zastávku v zahradnictví (svátek Dušiček se blíží), aniž by to vůbec tušil.

Dobře, že jsem ten mobil nevypnula úplně, odřízla bych se tak od milých sms a to bych nerada a také bych netušila, že mě Alex čeká na nádraží a potřebuje odvézt domů.
Je to pro nás teď malý svátek, když se sejdeme, většinu jejího času doma už vlastní Vetřelec2. Vždyť jsem také na její počest upekla kus masa, aby si spravila chuť po blafech "coprivátdá".
Odpoledne už jsem zase na svém místě, nebo-li "s mobilem na uchu" a zjišťuji, že se ani nic moc nestalo a žádná dodatečně přišedší jobovka mi už večer na baru nepokazí.
Naopak, radost mi udělala došlá pošta, neboť na mě z útrob schránky vypadla čestná vstupenka na Invex a tím se vyřešilo mé dilema, zda jít či nejít, no, rozhodně jít, když je součástí vstupenky i bohaté občerstvení, kdo by odolal dvěma panákům něčeho a slaným tyčinkám umně naaranžovaným ve sklenici s firemním logem.
Ač neodborník ve světě informačních technologií, mám pocit, že tenhle veletrh je za ta léta, co na něj jezdím už jaksi "můj" a chybět na něm by byla ostuda, stačilo, že jsem to vypustila loni.
Každý ten ročník byl jiný, charakteristický nějakou příhodou, koupí nebo seznámením a ačkoliv jsem normálně docela plachá osoba, jsou situace, kdy se měním v přidrzlou vtěrku a to zejména ve chvíli, kdy mám zájem o něco konkrétního, úžasného, nádherného, co jinde k vidění není. Obvykle to bývá nějaký fotoaparát, mobil nebo firemní zástupce.
Dokonce jsem jednou viděla ŽIVÉHO Ondřeje Neffa!
Jenže místo, abych se k němu vrhla a vyznala mu svoji platonickou lásku, tak jsem ztuhla a nechala ho projít okolo, aniž by o mně okem zavadil a to je celý můj zážitek, amen.
Pamatuji na roky hubené, kdy se po veletrhu uvažovalo, zda to opravdu nebyl poslední ročník, vždyť už přece není co prezentovat, "všechno už bylo vynalezeno a vymyšleno", ale pak do toho vtrhli mobilní operátoři, dali tomu novou šťávu společně s výbuchem novinek v digitálních fotoaparátech, počítačích, softwarech a spirála směrem nahoru se prudce roztočila a umlčela všechny ty, kteří Invex pohřbívali.

Ale abych se vrátila k tomu pátku... joo, byl to moc pěkný den!

$$OBR285886$$