Kdo je ta žena, která sem nepravidelně přichází na kávu?
Přijde, trochu plaše se rozhlédne po ostatních hostech a sedne si vždy tak, aby viděla velkou prosklenou stěnou na auta projíždějící po dálnici. Objedná si u baru kávu, někdy i džus a pak sedí, jakoby si užívala volné chvilky v nabitém dnu, pomalu si míchá svůj horký vonící nápoj a tiše pozoruje okolí.
Je na ní vidět, že miluje místa s výhledem.
S nikým se nepouští do řeči, družným řidičům obvykle nevěnuje pozornost.
Asi je to jen obrana před tím, aby se nemusela bavit s kým nechce a užila si vzácnou pracovní přestávku způsobem, jakým chce ona sama.
Oči má upřené ven a pohledem provází rychle jedoucí auta ve směru na jih, k hranicím, k horám, k moři, kamkoliv... jen ne zůstávat zde, na jednom, tolik zoufale známém místě.
Tak, jako ji vzrušuje rychlost a cesta, kdy cíl nemusí být ani dopředu známý, tak ji ubíjí každodenní přešlapování na jednom místě, statické přežívání ze dne na den bez výhledu na změnu.
Občas se jí objeví v očích výraz ptáka chyceného do klece, co mu přistřihli křídla a on je teď bezmocný, nemůže odletět, i kdyby nechali dvířka klece otevřené.
Stačí jí alespoň nasát atmosféru místa, kde se každý zdrží několik málo minut, než bude pokračovat dál, krátce si vytvoří prchavou iluzi, že i ona patří do toho pohyblivého společenstva, které je dnes tady a za pár hodin někde úplně jinde.
Je na ní vidět s jakým potěšením se zaposlouchá do zvukomalebné francouzštiny, zvláštní španělštiny, důvěrně známé angličtiny či němčiny. Ale neotočí se po hlasech, zůstává nepohnutě sedět, aby svým projeveným zájmem nepřerušila čarovný pocit, že je právě v té které zemi a sedí v místě stovky kilometrů vzdáleném od této jedné malé bezvýznamné benzínky...
Jednoho dne přichází naposledy.
Posadí se na své oblíbené místo, mícháním silné kávy zakrývá lehkou nervozitu a rozechvělost.
Je rozhodnuta.
Dvě tašky v kufru auta, bankovní karta a doklady v kabelce.... dnes se iluze stane realitou...
$$OBR284177$$
Kam asi jede? Snad jí to výjde:-)
OdpovědětVymazatTedy Baru......ta dáma do toho řízla! Budiž jí přáno štěstí...
OdpovědětVymazatPěkné podobenství. ... Mít tak její odvahu ... stále ji mám málo.
OdpovědětVymazatsqěle napsané...být tak jako ona..já nemám prosklenou stěnu ..alewebovou kameru navíc nemám odvahy
OdpovědětVymazatJá odvahu mám, ale co pak sama někde s dvěma taškama, že:-)
OdpovědětVymazatšťastnou cestu,určitě to výjde. Odvážným přece štěstí přeje (a jestli ne, tak tam sedí dodnes)
OdpovědětVymazatUž abych také odjel...
OdpovědětVymazatMod,zatím je přesvědčená, že jí to vyjde.Galahade, vždyť to znáš - přej a bude ti přáno.Zuzi... ta odvaha...ale bez ní to nejde.Marie, na webovou kameru bych zas neměla odvahu já. Onehdá se mi nějak sama spustila, zrovna když jsem u PC obědvala a to jsem se tak lekla, že mi málem zaskočilo.Mod, i to se může stát. Ale já neřekla, že svůj původní barák zapálila, než odešla.čagi, to je velmi trefné, to se všechno ještě uvidí.sunfreedom, řekni a jedem!
OdpovědětVymazatBáro,je to focené tam kde si myslím?
OdpovědětVymazatDobrá volba, lépe se ani nedalo doufat. Pro jistotu, nemá snad zpáteční?
OdpovědětVymazatMotoneználku,samozřejmě!Buteo, neuvažovala jsem nad tím, že je to cesta bez návratu.
OdpovědětVymazatJejda,to je hezké! I když tomu moc nerozumím. Ale to se patrně spraví, až si přesednu. :) Připomnělo mi to však příjemný zážitek ze včerejška, když jsem se k večeru zastavil cestou z práce za Prostějovem na benzince na kafe a klobásku. Seděl jsem u prosklené stěny a koukal na světla projíždějících aut a bylo mi tak nějak hezky. Ani nevím, jestli proto, že jsem mezi nimi nemusel být, nebo proto, že se k nim za chvíli zase připojím... No jo, jsem magor. Já vím. :)
OdpovědětVymazatSharkane,no vidíš a takhle je to tam brzy ráno.Tam je vždycky hezky.
OdpovědětVymazatBáro,brzy ráno jezdím na snídani k pumpě na druhé straně dálnice, kousek za Vyškovem. A tam hezky není, bo jedu do práce. Budu se muset někdy brzy ráno zastavit u tebe. :)
OdpovědětVymazatBárono tak zapalovat co už jsem jednou vybudovala, to by mě ani ve snu nenapadlo:-))
OdpovědětVymazatSharkane,ne abys skákal přes svodidla! Ale ať nedojde k nějaké mýlce, to není \"u mě\"!
OdpovědětVymazatMod, takže jak nejsou za námi spálené mosty a domy, je možné to auto otočit a s těmi taškami se zase pěkně vrátit.
OdpovědětVymazatJá skáču jen přes kaluže, svodidla jsou moc vysoká. :) A k mýlce málem došlo. Ale to nevadí, tak já se teda nezastavím u tebe. :)
OdpovědětVymazatNo teda!Teď jsi to tak zamotal, že si budu muset poposednout já! *veselý smích*
OdpovědětVymazatChceš říct:\"Popletl.\" To jo, v poslední době se mi daří opravdu dobře popletat... :(
OdpovědětVymazat\"Popletl\"jsem vůbec říct nechtěla. jen jsem se musela smát tomu nejapnému slibu, který jsi mi dal: že se teda u mě nezastavíš!To mám blbý...
OdpovědětVymazatNo dyť. Dělám věci, které dělat nechci. Ale pokud jde o tebe, tak ti rozhodně nechci neslibovat, že se u tebe nikdy nezastavím. :)
OdpovědětVymazatTak to už je lepší,vždyť to pořád říkám, že se těším na jaro!
OdpovědětVymazatJo!Už aby bylo. Dobrou noc. Při troše štěstí se vzbudím až v březnu. :)
OdpovědětVymazatTak jo, dobrou noc a v březnu se domluvíme na duben.
OdpovědětVymazatBárone, tak jsem to nemyslela, protože nikdy jsem se odnikud nevrátila, moje rozhodnutí bývají nevratná:-)
OdpovědětVymazatBároještě se mi divíš?
OdpovědětVymazatMod,ani já se nikdy nevrátila v \"osudovém\" významu, ale z cest se zase vracívám úplně v pohodě. Osvěžená a na chvíli nabitá. Ale to jsou dvě rozdílná témata, zaleží, kam vlastně jela ta dotyčná *mrk*Buteo, mně \"chatuje\" na bloguje nevadí.
OdpovědětVymazatBároproto jsem se ptala v prvním komentáři kam asi jede, protože věta \"Jednoho dne přichází naposledy \" dodává textu na dramatičnosti a já myslela, že teda mluvíme pořád víceméně o tom textu, byť přeneseně:-).Doufám teda, že to nevadí, že vůbec něco říkám.
OdpovědětVymazatMod,to máš pravdu, já někdy nakonec do sebe zapletu napsaný text a skutečnost a matu sama sebe *rozpačitník*A doufáš správně!
OdpovědětVymazat