Kino? Kino... KINO!!!

Stará láska nerezaví.

Kino, kino, kino
Miluji filmy a miluji se na ně dívat v kině. Dokonce ani multikina mi nevadí, když se stihnu nerozhlížet a tudíž nevidět, kolik lidí kolem mě něco žere, drobí a nahlas křoupe.
Už mocktát se mi stalo, že stejná věc mě pak v televizi vyloženě zklamala. Chyběla tomu atmosféra a někdy to pokazil dabing, ne že by byl špatný, ale originál ja originál.
Jenže to vše má jeden háček.
Někdy nedávají film, který chci vidět, ale mám čas jít do kina, někdy nedávají nic, co bych chtěla vidět a jindy zase je na programu několik atraktivních titulů, jenže já mám práce nad hlavu.
Z takového stavu mohla vzejít jen jedna myšlenka. Pořídit si "domácí kino".
Úmyslně to dávám do úvozovek, protože to, co se mnohdy jako domácí kino prezentuje je akorát důvod ke křivému úsměvu.
Začalo moje pátrání, po tom,co vlasně chci, aby mě to dostatečně uspokojilo a nebyl to jen zbytečný krám do baráku.
Začala jsem sice od konce, ale někde se začít musí. Televizí.
Klasickou bednu jsem vyloučila jako první, i když tato má podle mě stále ještě nejlepší obraz, ale ve velikosti v jaké bych ji chtěla je to obrovská almara a asi i krok zpět proti vývoji. Plazma taktéž neprošla a po prostudování LCD televizorů a projití mnohých elektoobchodů, mi doba odezvy a s ní i děj bohatý na různé šmouhy nijak neučaroval. Navíc ty obří placky nejsou z nejlevnějších a já nemám doly na prachy. Logicky jsem musela začít uvažovat o videoprojektoru a bílé zdi.
Tam mi začaly hody. Poslední dobou se trh docela naplnil a ani náhradní methalhalogenidová výbojka už nestojí ty závratné sumy, co dřív, šetří ji i různé úsporné režimy, takže hurá do výběru.
Jaké rozlišení zvolit je také otázkou peněz, ale Full HD už začíná být dostupné i pro normální peněženky, tak proč se bránit kvalitě. Nebudu zabíhat do detailů, to by bylo na několik stran, ale podařilo se mi v úvahách vyřešit, kde by mohl být videoprojektor umístěn, aby nebyl za hranicemi korekčních možností přístroje, což byl v našem nešťastně řešeném obýváku docela problém. Vítězem mých úvah se stal Epson EMP-TW700 za nějakých 37 tisíc Kč, což je polovina ceny televize, na kterou se stejně moc nedívám.
Postupme dále, obraz je vyřešen, zbývá "jen" DVD přehrávač, AV receiver a reprosoustava.
DVD přehrávač v tuto chvíli může být i nějaký hodně jednoduchý, jen ne natolik, aby svou primitivností neokleštil 90% funkcí kvalitního AV recieveru. Já bych ovšem raději DVD rekordér, zvyklá nahrávat si sem tam něco na video, tahle funkce by mi asi scházela. Z nabídky současného trhu mi učaroval Panasonic DMR-EX87 (pevný disk 250 GB/430 hodin zápisu).
Velkou péči jsem věnovala výběru AV receiveru, protože bude srdcem celé hifi sestavy a musí mít nutně i možnost připojení takové archaické věci, jako je klasický gramofon. Tenhle požadavek zároveň s nutností automatické mikrofonní kalibrace mi pěkně zúžil výběr. Počet kanálů by mi bohatě stačil 5.1, vždyť v 7.1 je na DVD v celosvětové produkci zatím asi pět filmů. Protože na Marantz nemám, zůstal ve výběru Denon AVR-2307 za nějakých 25 tisíc, s hodnocením jako vynikající.
Už zde jsem musela uhájit svůj výběr v plamenné debatě na téma "jak je nejlepší mít vše od jedné značky", a to dotyčný diskutér ještě ani netušil, jaké chci reproduktory. 
Kdo mě zná, tak ví, jak moc už dlouho toužím po Aqéčkách (AQ Kentaur set 11), ale to jen proto, že nemám na Béwéčka (B&W).
Moc to rezebírat nebudu, bedny AQ a vůbec poslech všeho, si zaslouží, abych jim v nejbližší době věnovala samostatný příspěvek.

A k čemu jsem tedy, suma sumárum, došla, po návštěvě několika poslechových studií a mnoha hodinách studia parametrů všeho možného?
Že dál budu ráda chodit do kin či multikin, protože doma stále hrozí neustálé místní pracovní rušení a proto udělat si hezké odpoledne či večer výletem do kina mi stojí za to.

P.S. Jen tak mimochodem, když jsem to sečetla, hodilo mi to 98 tisíc... sakra! Za to mohu jít 816x do multikina nebo 1400x do jednokina, což by při mé frekvenci chození stačilo na 280 let.

$$OBR287809$$