Destruktor i já se radujeme z hezkých slunečních dnů, ale teprve včera nám vyšel čas na pořádnou dlouhou procházku.
Vytáhli jsme stříbrnou motorku Norku (dokud ji měli Modonini Gremlini, jmenovala se myslím Stříbrný šíp) a vyrazili na opuštěné parkoviště jednoho velkého zrušeného suprmarketu. Ano, už i takové jsou!
Netušila jsem, že za mrtvou placatou budovou jsou vyasfaltované velké prostory pro příjezdy k nákladovým rampám a protože je to tak lehce s kopečka a do kopečka, Destruktor s Norkou si to bezvadně užívali. Pořádně rozjet, zvednout nohy a jupííííí, 100 metrů to letí samo a pak znovu na začátek a ještě jednou, dvakrát, šestkrát...
Pak jsme se pustili ušlapanou polňačkou kousek dál od civilizace, ani jsem si nevšimla, jak pár metrů od nás dovádí dva chlapi se psem.
Mohutný bílý pitbull, jeho majitelé vypadali podobně. Velcí, svalnatí, vyholené hlavy, každý v jedné ruce plechovku s pivem a ve druhé klacek. Různě psovi klacek házeli, šermovali mu s ním před tlamou, vyhazovali ho do výšky, pes se mohl zbláznit.
Nijak jsme si jich nevšímali, já proti psům nic nemám, Destruktora zajímala jen Norka, tak co.
V jednu chvíli ten rozdováděný chlap hodil klacek, asi omylem, směrem k nám a pes se přiřítil asi na vzdálenost 5 metrů a začal vrčet na Destruktora, který se strašně lekl, ač je na psy zvyklý.
Jenže naše sedmikilová Kimba není pitbull a to už jsem se lekla i já.
Asi jsem musela mimoděk zaujmout nějaký postoj s výrazem samice bránící své mládě, protože rozesmátí svalovci hned ztuhli do vážna a lehce přiopile se začali omlouvat, že ten jejich "pejsek" je strašně hodný a má moc rád děti a jestli si s nimi nedám pivo a vytáhl z kapsy od bundy další plechovku.
Původně namračená, to gesto s plechovkou mě hodně rozesmálo. Napětí opadlo, odmítli jsme nabídku, že jestli chceme, můžeme pejskovi také hodik klacíček a raději se dekovali do bezpečné vzdálenosti.
Chce to toleranci z obou stran.
Kdysi jsem ráda chodila s kočárkem za dědinou, takovým hlubokým úvozem, je to tam moc hezké, dokonce z toho udělali chráněnou oblast, protože tam rostou květinky, které se už vidí jen málokdy.
Bohužel, tohle místo je i velmi oblíbené u pejskařů, mohou tam pustit psa z vodítka, ale v tom je právě kámen úrazu. Na rovině vidím psa daleko před sebou, máme čas se sobě vyhnout. Tady v tom křivolakém úvozu se akorát srazíme, jeden vyděsíme druhého a může to skončit i nechtěným útokem psa.
Vyřešila jsem to jednoduše. Než se bát, raději jsem tam přestala chodit. Někdo z nás musel ustoupit, nemá cenu, dělat si zle.
Jiné rozčilené maminky stejně nic nesvedly, akorát si zbytečně zvedly adrenalin.
Oba klany jsou velmi početné, jak ty psí, tak ty kočárkové. Jde jen o to, nějak si rozdělit teritoria a bude o pár vášnivých sporů méně.
jojo, touhle problematikou jsem se už taky zabývala ale je to dávno...... tady http://gleep.bloguje.cz...skari.php Zas trošku jinak :-D
OdpovědětVymazatJo, jo,na ten článek se pamatuji :-). Já to pak řešila tak, že jsem chodila jen s kočárkem a večer někdy se psem. Obojí nešlo. Když nic jiného, mojí kondičce to prospívalo :-)
OdpovědětVymazatOd tuzemskejch pejskařů nelze žádné náznaky tolerance očekávat. I když momentálně na veřejném prostranství neopruzujou, zrají tam exkrementy jejich chlupatých věcí. Takže venčící se děcka maj to swinstwo na botách... v lepšim připadku. :-i
OdpovědětVymazatTak oni někteří pejskaři exkrementy sbírají a vyhazujou do košů. Poměr sběračů a zanechávačů si netroufám odhadnout.
OdpovědětVymazatAkorát hovno, které na veřejném prostranství není, je tak nějak nenápadnější než to, které tam je.
Teo,co se týká exkrementů (též věčné téma), tak ten psí je alespoň většinou viditelný. Mnohem záludnější jsou v tomhle kočky, které si svůj poklad pěkně zahrabou v pískovišti a to je pak radosti! A to ani nemluvím o tom, že od cizího psa se mohu oddělit plotem. Cizích koček je furt plná zahrada.
OdpovědětVymazatTam jsem teda já netolerantní zuřivec!
Knihomyš, nejlepší poměr sběračů - 100% je vždy, když stojí v ulici hlídka Městské policie :-)))))
inak, drsný osobný pracovný príbeh si vymazala?
OdpovědětVymazatBára hodná odvážna tolerantná. Nie každá maminka by reagovala tak tolerantne.....
OdpovědětVymazatMy sme minule na prechádzke v lese boli opusinkovaní obrovským pitbulom, čo kto to bol, hnedobiele, samé zuby, samý sval. proste sa to prirútilo a skok do ksichtu. no mne to neva, ale kebyže som tam mláďaťom, tak sa asi na smrť vydesím.....
SV,většinou jsem v klidu, ale jak jde o bezpečnost mláděte, tak se neznám!
OdpovědětVymazatVětšinou je za agresivním psem nějaký pitomec majitel. Máme takového v dědině, jeho vlčáci už pokousali i jeho manželku, ale on je pyšný, jaké má ostré psy!
čím tupější majitel, tím ostřejší pes, bohužel...
OdpovědětVymazatzcr :)),ja si tupa neprijdu a psy jsem ostre mela.Ovsem pouze na povel.Jinak si lidi,psu a ostatni haveti nevsimali :)).
OdpovědětVymazatBaro:podle me,ten pes vrcel,protoze si branil uzemi.Chranil pana.Jeho prostor.
Chtela bych jen rict,ze se psy je to jako s detmi,za jejich vychovu a prezentaci v okoli :)) ruci majitel,rodic.
Pes by predevsim mel umet privolani,tzn.na jedno zavolani se sebrat a tryskem padit k panovi.(Jinak bude o hladu,bajecna metoda co mi vychovala 16 mesicniho bulteriera,kdyz si vzpomenul,ze poslouchat se u me nemusi). :))
Hlavne ze se malinkymu nic nestalo.Napadeni psem je vzdycky prusvih,at je maly ,nebo velky.
V zákrutech hvozdů by možná bylo fajn upevnit na oděv či zavazadlo zvonecek resp.rolničku. Tak jak se to radí na medvědy v horách :-) aby o nás věděli a nevrčeli a nerozkousali.
OdpovědětVymazatVíš, Billy, jak se pozná trus starého medvěda? Je v něm hodně malých zvonečků....:-D
OdpovědětVymazatBáro,tak tady raději bez komentáře. Psy nesnáším, jsem \"kočičkový\", a s těmi exkremety (od obojího) bych to taky viděl jinak! ;-)
OdpovědětVymazatJedno z prvnich slov , co umely moje deti ,bylo \" bacha hovno\"
OdpovědětVymazatzcr,ono je spousta rozumných majitelů ostrých psů, ale ti debilové jsou více vidět.
OdpovědětVymazatCheo, vrčet jsem měla já, on vběhl do \"našeho\" prostoru :-)))
Jak vidím velké psy, tak se vždycky klidím, jeden nikdy neví, koho potká.
Billy, Squire, to jste mě fakt rozesmály! Tak rolničky... :-)))
Vojto,já měla kočičky, teď mám pejska a tím asi moje \"experimentování\" a tím, co snesu končí. Také jsem měla chůvičky, pak andulku, děs a hrůza! Gratuluji ti k želvě :-)))
OdpovědětVymazatDito, proč asi, že? Destruktor už si také občas dává pozor.
[11] medvědi vítají rolničky na turistech. hned ví že jde oběd.
OdpovědětVymazatLB,medvědi jsou chytří hoši :-)
OdpovědětVymazatBaro:)) Tak priste vrc :)),nade deti vrci na sousedovic rotvajlerku a ona vzdycky zdrhne :)))))).
OdpovědětVymazatCheodoposud jsem občas vrčela na některé lidi, ale na psa jsem to ještě nezkoušela. Nevím, zda bych si nepřipadala drobátko nepatřičně :-)))
OdpovědětVymazatBáro,tohle je pro mně citlivé téma, já cizí psy nesnáším, bojím se jich a teď ještě s dětmi... Bydlíme na okraji rekreační zóny, lidi tu chodí běžně s puštěnými psy, někteří si je přivážou, když vidí malé děti, ale spousta z nich ne a ještě dělají z ostatních hlupáky, že se toho jejich báječného pejska bojí. Jsou to naprosto bezohlední pitomci, hrozně mi to vadí! Navíc chodíme s kamarádkou, která má malého pejska, vždy na vodítku, a ti cizí velcí psi se na něj často vrhají, no úplně mi to otravuje život. Začalo jaro a je to tu zas.
OdpovědětVymazatMluvila jsem o tom s vedoucím odboru živ. prostředí místní radnice (pod něj to teda zrovna nespadá:)), ještě mně vyděsil víc, protože říkal, že případů napadení psem na přestupkovém řeší spoustu, a to i dost drsných, a naprosto vždy jejich majitelé tvrdí to otřepané \"on nikomu nikdy nic neudělal, je hrozně přítulný\". To samé říkají ti majitelé venku \"nebojte se, on je hodný\", odpovídám, že já jsem zato velmi zlá.
Jednou jsem takhle měla konflikt s manžely, kteří se mi ještě smáli, že se bojím, když k dětem ten jejich čokl běží (sami měli maličké dítě, ale ještě nechodící) a když se dostali blíž, vyklubal se z pána bývalý klient, kterého jsem tahala z průšvihu. Trapně mu bylo až na půdu a dobře mu tak.
I čokl na šnůře vás může poskákat:
OdpovědětVymazathttp://lh3.ggpht.com...IMG_3999.JPG
Tom to ustál, neboť je mu deset a půl, ale když se retrívr radostně vrhne na dvou- či tří-leté dítě, může ho nechtě povalit a taky pořádně leknout. Takže vůbec ani nemusí dojít k pokousání a o trauma je vystaráno. Když jdu se psem a někdo se blíží, zkracuju vodítko, co to jen jde, nutím Amber sednout a čekat, raději i kolikrát přejdu na druhý chodník.
Ne, že bych byla svatá, též ji necháme někdy lítat bez vodítka, ale ne tu v městě, leda v parku, kde bylo v zimě na vycházkách lidí poskrovnu, tož uvidíme, co bude za situaci, až se oteplí. ;o)
Chris,já si to dřív ano moc neuvědomovala, dokud nebyl Destruktor. Když byla Alex malá, tak jsme nebyli taková psí republika. Navíc na vesnici je to celkem v pohodě, to až ti nově přistěhovaní měšťáci sem zavedli tohle.
OdpovědětVymazatAle jak se pomalu přesouvám do města, vidím, že budu asi docela trpět, v tomhle ohledu.
Oby, naše Kimba si kolikrát hrála a porazila malého, ale na trauma to nikdy naštěstí nebylo. Teď už je on větší, takže teď se \"bojí\" pes :-)