1 - stříhání nehtíků.
U miminka pár dnů po narození má člověk pocit, že ani nemá čím ty maličké nehtíčky ustřihnout, i sebejemnější manikůrové nůžky zdají se být jako hrom do police. Vhod mi přišla průprava, když jsem stříhávala drápky chůvičkám. Tělíčko ptáčka v levé ruce, mezi prsty vystrčenou nožičku a v pravé ruce kleštičky, nutno vystihnout ten správný okamžik chvilkového klidu a cvak. V dlani jsem cítila o překot bušíci vyděšené srdíčko, myslím, že jsem vždy byli oba rádi, že to máme za sebou. Ježyš (c), to je zdrobnělin, ale když ono je to všechno fakt tak mrňavé!
Miminko sebou tolik nešilo jako vyděšené ptáče, ale srdce zase pro změnu bušilo mně, abych mrňouska nešikovně nestřihla.
Po pár týdnech už to začalo být ještě trochu divočejší, kmitání malých ručiček nabíralo na razanci a ulovit nějaký ten prstíček bylo obtížné, nechtěla jsem mrňouskovi z toho dělat nějaké trauma, takže jsme stříhali vždy naněkolikrát, jeden, dva prstíky a rychle pryč s těmi škaredými nůžkami, co ho lekaly.
Pak mi v hloupé příručce poradili, prý ostříhat ve spánku, chvíli před probuzením.
Promiň mi to, Matýsku, ještě dnes se stydím, že jsem tu radu poslechla.
Hezky jsi spinkal a já střihla, opatrně, ale stejně ses hrozně lekl, a začal plakat, celý vyděšený, co se to děje. Sama vím, jaké to je, když člověka vzbudí leknutí. Klepu se ještě pár dalších minut, než si uvědomím, co se děje. Tys plakal také dlouho. Podruhé už jsem takovu blbinu nezkoušela, raději jsme po koupání vždy ustřihli zase jeden nebo dva nehtíky, než sis na to zvykl.
Dnes jsme v pohodě, Destruktorek sám chodí a ukazuje mi nehtíky, že ten je dlouhý a že budeme střihat.
2 - stříhání vlasů.
Ojojoj!
Říká se, že do roka se dítě stříhat nemá, šli jsme poprvé tedy až ve 13 měsících k naší milé tetě, co stříhá známé lidi v předsíni a protože tam má i pračku a protože zrovna prala, než se Destruktor vynadíval na kolotoč s prádlem, byl ostříhán a začal poprvé v životě vypadat jako chlap.
Pak jsem ho dvakrát ošmikala já, ale bylo to podobné jako s těmi nehtíky, vždy mi dovolil 2x, 3x střihnout a zdrhal pryč. Takže vlasy všude a zabralo nám to hodinu i dvě. O výsledku raději pomlčím, naštěstí byla zima a čepička to jistila.
Jenže teď přišlo to dlouho očekávané jaro a mě se nechtěla tortura s vlastnoručním stříháním zase opakovat. Inu, rozhodla jsem se, že zajdeme do regulérní oficíny, uvidíme, co to udělá.
Nějaký Destruktorův andělíček strážníček mi šeptl, že bychom mohli jít do holičství v nově zrekonstruované a zatím velmi pěkné nádražní hale a byl to opravdu dobrý nápad.
Okna oficíny totiž vedou na perón a z dětské stříhací židličky byl dobrý pohled na koleje a na projíždějící vlaky. Tady, vlaky... Jel jeden, ale i to stačilo, aby šikovná paní kadeřnice udělal fik fik a z malého Ezaua (to říkávala naše babička taťkovi, že je zarostlý jako Ezau) byl zase fešáček.
Bohužel se Destruktor těsně před koncem procedury olízl a to neměl dělat, jazýček plný vlasů ještě nikoho do radostné euforie nedostal. Takže nakonec pár slziček bylo, ale příště už stříhání nenechám náhodě, pěkně si polistuji jízdním řádem a až bude trochu více husto, půjdeme na to. Zatím to vypadá na osmou hodimu ranní, to přijedou tři vlaky, jeden červený a dva modré.
$$OBR437592$$
$$OBR437593$$
Já si nemohu pomoct, ale když se dívám na ty obrázky, v rychlosti pořízené mobilem, když vidím Matýskovu zachycenou kratičkou úzkost v jeho očích, okamžitě se mi vybaví můj oblíbený básník.
JOSEF KAINAR: STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA
Stříhali dohola malého chlapečka
kadeře padaly k zemi a zmíraly
kadeře padaly jak růže do hrobu
Železná židle se otáčela
Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn
Jenom se dívali Jenom se dívali
Že už je chlapeček chycen a obelstěn
V té bílé zástěře kolem krku
Jeden z nich Kulhavý učitel na cello
Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli
Zasmál se nahlas A ono to zaznělo
Jako kus masa když pleskne o zem
Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět
Vešla do katakomb křesťanské sektičky
Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět
Je vždy kus masa jež pleskne o zem
Učeň se dívá na malého chlapečka
jak malé zvíře se dívává na jiné
Ještě ne chytit a rváti si z cizího
A už přece
Ráno si staví svou růžovou bandasku
Na malá kamínka Na vincka chcípáčka
A proto učňovy všelijaké myšlenky
jsou vždycky stranou A trochu vlažné
Toužení svědící jak uhry pod mýdlem
Toužení svědící po malé šatnářce
Sedává v kavárně pod svými kabáty
Jako pod mladými oběšenci
Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
nesmět se pohnouti na židli z železa
Už mu to začlo
Tahle generace má jednu obrovskou výhodu a současně nevýhodu - nemusí na vojnu. Tam to ostříhání znamenalo ztrátu svobody a do určité míry i lidské důstojnosti. Ale cosi nepojmenovatelného jsme tímhle kriminálem získali. To je však o něčem jiném... sorry. :)
OdpovědětVymazatNo, podobný fotoseriál - leč z domácího prostředí - mám taky...
OdpovědětVymazatA stříhání nehtů - u Toma totální souboj doposud, Lucka sama urguje lehce přerostlý nehtík... takže se to tak nějak nakonec srovná do neutrálna. :-)
Ale to nádražní holičství je dobrá vychytávka ;-)
Teo,to ostříhání na vojně byl regulérní akt potupy. Celá ta doba byla taková. Na druhou stranu by někteří hošánci dnes vojnu potřebovali, jako koza drbání!
OdpovědětVymazatNomi, řeklo by se, že holčičky jsou na tohle lepší, ale omyl. Já jsem byla naprosto strašná, stříhání nehtů byl boj a dodnes to mám v žebříčku hrozných zážitků na horní příčce.
Stříhání a to dodnesK parikmacherům jsem dobrovolně šel pár krát v životě. Násilím v základní službě, ne že by mi krátké vlasy nějak vadily, dodnes mě stříhá sousedka 4 x ročně na 1 cm, bytostně nesnáším a trpím, když mi otáčí hlavou nebo mi ohýbá uši. Přitom jinak háklivý nejsem a ošahávání jiných částí těla mi dělá spíš dobře, ale nesmí to být ouřadové z nejmenovaného resortu.
OdpovědětVymazatKdo čte můj bloček ví, že každou chvíli mám nějakou sádru nebo aspoň zavázané a to jsem důchodce. Když jsem ještě registrovaně pobíhal s balony /mimo fotbal/, tak jsem byl v sádře často. No a to mi cizí stříhali nehty na rukou a vždy se mi snažili vylomit prsty proti kloubu a já se vztekal.
Nedivím se Destruktorkovi, že řve. Chlupy v krku mi taky vadí, proto se neolizuji. Hezký den
Stříhat nehtíky těsně před probuzením? Který vůk to do té příručky napsal? Malé jsem stříhávala nehty okamžitě poté, co usnula - to mají totiž děti spánek obvykle nejtvrdší. Fungovalo to skvěle, popravdě s malou těsně po usnutí jsem mohla dělat psí kusy, přenášet, převlékat, neprobudilo ji nic.
OdpovědětVymazatTeď, co je větší a už tak tvrdě spát neumí, svádíme souboje na pokračování u sledování večerníčku. Vždycky počkám, když se hodně zakouká, a pak šmik šmik - dva tři prstíky a zítra zas dál.
Hlavně aby ti to s ním nedopadlo jako se mnou - já se jako dítě tak strašně bál holiče, že sem den před slíbenou návštěvou holiče radši někde udělal oheň a vlasy si opálil. Divim se, že máma nedostala infarkt.
OdpovědětVymazatNo to mě dostalo, stříhání vlasů. Taky máme pěkný zážitek z předminulého týdne (to tu byly jarní prázdniny), kdy byl Tom objednaný k holiči. On sice se holiče nebojí, ale taky mu stříhání vlasů dvakrát příjemné není. To ráno mi řekl, že půjde do města, kde bydlí jeden náš kamarád, ale je to půl hodiny autem, tak jsem myslela, že dělá prču, že se projde po našem městě a k obědu se vrátí domů. Jenže už bylo po obědě a on nikde, tak jsme ho hledali u kamaráda, tam nebyl, v parku, tam též nebyl. Pak jsem si vzpomněla, co říkal ráno, tak manžel tam zajel, jenže tam Tom taky nebyl. Pak volal holič, kde jsou naši chlapi, že jsou u něho objednaní na olepání, tak jsem se ještě musela holičovi omluvit, že se nám Tom ztratil, takže ze stříhání nic nebude.
OdpovědětVymazatNaštěstí všechno dobře dopadlo, nějaký hodný chlápek Toma našel a dovezl nám ho, uondaného a žíznivého, domů. No a k holiči Tom šel místo ve čtvrtek v sobotu.
Buteo,hodně chlapů má averzi chodit k holiči. Bohužel je to na nich pak dost vidět, stejně jako averze k zubaři :-))).
OdpovědětVymazatTy máš štěstí, že máš ochotnou sousedku, která to jistě dělá mnohem příjemněji.
Squire, mně jak zaspí malý v autě, když se odněkud vracíme, tak ho můžu vytáhnout, odnést do postýlky, převléknout do pyžama a vůbec neví, že pak ještě vypije flašku mléka. :-)
Ale dobrý nápad zkusit to, když se zakouká na Kouzelnou školku! I když to není tak nutné, už drží.
Sejra, ale ve vaně s bahnem jsem si kromě tvé vypracované postavy všimla, že toho holiče již navštěvuješ, nevypadalo to oplálené :-D
Chudám maminka!
Oby, já bych zešílela. A Tomovi také asi bylo ouvej... to je tedy story!
BároVypracovaná postava je u tebe synonymem pro tlustý vykrmený přežraný polodůchodce? :-)))))
OdpovědětVymazatNo Báro, to je síla:-) Myslím, že i ty vlásky v puse jsou dobrá průprava a zkušenost. Příště se to už nestane. Je z něho šikovný klučina!! :-)))
OdpovědětVymazatNo, Báro, mě by taky braly mory. Byla jsem však v psychické výhodě, že jsem skoro celou dobu netušila, že je ztracený. A přitom, dokud nebyly na silnici ukazatele směru, pochodoval správně, jakmile asi na patnáctém kiláku zmerčil ukazatel, nějak ho to dohukalo, a místo aby zahnul doleva, postupoval pořád rovně. Přitom se pak projevilo, že to nebyla snaha vyhnout se holiči. Jen se prej nudil a chtěl si něco užít. Tož doufám, že si užil dostatečně.
OdpovědětVymazatBáro, inspiruješ, považovala jsem to za intimní téma, ale vylezu s tím ... před 14 dny byla poprvé Emma u kadeřnice ..
OdpovědětVymazat[3] Jo, Báro, souhlas - na pohlaví nezáleží. Myslím, že u nás mají z mého prvního stříhání trauma rodiče ještě teď :-)
OdpovědětVymazatse strihanim vlasu u juniora problem nemame (a ani by me tudiz nenapadlo ze nekdo muze mit) ale u nehtiku je dodnes nutne delat ty na noze ve spanku. Ruce si udelat necha, musi se vystihnout chvile kdy je tomu priznive naklonen (jako hra, legrace, tv) ale nohy jsou tabu.
OdpovědětVymazatStříhání stříhánídětem hrůzu nahání!
OdpovědětVymazatJen jednou šel synek dobrovolně a rád k holičce. Děsběs! Ač seděl velmi klidně (taky mu už bylo asi 8 nebo tak okolo), holička ho střihla do boltce ucha, krve jak z vola, kluk ani nepíp, ale dodnes k holičce nešel, nehojilo se, zůstala jizva. Dlouho jsem ho střihala já a teď vlasy řeší strojkem a nikdy si tolik neublížil, co vyučená vyškolená a praxí zocelená hlolička.
My strihame nehtiky dodnes ve lsti...za spanku a nikdy se niceho deti nelekly.Vlasky,to je vec! Holka si to uziva s Tatinkem u kadernice,ale synek...jak slysi strojek,rve a utika.Casem ho to prejde,doufam.Me na jezka bylo bajecne :)).
OdpovědětVymazatTak ja mam doma andela :)) do pul roku se nehtiky strihat nemuseji a od pul roku u toho hrajeme hry a rikame basnicky, od roka se mala tesi na to, jak po strihani dostane nuzticky a bude smet za odmenu ostrihat nehtiky mamince (rozumej rypat ji nuzkama pod nehty :)) A s vlaskama to samy, dite se nadsene tesi, ze bude zabava a radostne zkouma ufikle kadere :)
OdpovědětVymazatnehty - peklo ! Na nohou ještě dobrý, ale ruce = hysterický záchvat zaručen. A) je imobilizován, což on hrubě nerad, b) nutně, urgetně a ihned potřebuje ty nůžky a ta hnusná matka mu je odmítá dát :-))
OdpovědětVymazatSejra,za to si můžeš sám, exhibici v bahně ti už nikdo neodpáře :-)))))
OdpovědětVymazatKamio, vše, co nás nezabije nás posílí, takže příště už bude mrňousek vědět, že olizovat NE!
Oby, já myslela, že šel jen tak kousek, ale 15 kilometrů, to je síla!
zuzi,nebyla jsem teď přes svátky v dosahu počítače, takže se půjdu mrknout až se značným zpožděním.
OdpovědětVymazatSpoon, vždycky mě udivuje, jaké jedinečné osobnosti jsou děti už od toho nejútlejšího věku. Každé chce něco trochu jinak, mají své rituálky, je na nás to respektovat a nevnucovat jim své postupy. Alespoň tak to vidím já.
Wicky,tak tohle je opravdu průšvih! Vůbec se synovi nedivím. Holka by to celý život bez kadeřnice asi nedala.
OdpovědětVymazatCheo, malý si určitě zvykne, asi to chce čas, on je ještě začátečník :-)))
Lauro, tak to je tedy andílek, to koukám! U nás se to třeba časem také trochu zlomí.
Terrynko, na to jsem nějak pozapomněla, ano, o nůžky se také často pereme!