Hnízdění II.

Rekapitulace zatím bez fotek.

Chtěla jsem se zmínit o tom, jak mi ten čas velmi letí, ale Kamio to udělal naprosto vyčerpávajícím způsobem za mě, až jsem se celá zadýchala, než jsem to dočetla :-)
Mám to hodně podobné, akorát nestojím na můstku, ale spíše jako šedá eminence pro několik z kopce rozjetých podniků. Taky fofr.

Olympiáda mě docela minula, nějak jsem byla stále mimo dosah televizní obrazovky a to navzdory tomu, v jakých časech přenosy z Kanady probíhaly. Nebýt Destruktora a jeho pobíhaní s medailí kolem krku a radostného volání:"Jsem žampión, jsem žampión!", bych si to veliké sportování ani moc neuvědomila.

Rekonstrukce v pidibytě stále probíhají, člověk by neřekl, co všechno je na tom malém prostoru "špatně."
Nejvíce mě zlobilo vytmelení nově zrekonstruované parketové podlahy, bylo to jaksi špatně udělané a dokud nebyl koberec, nametla jsem každý den lopatku vydroleného. Fuj!
Pachatel této renovace (jo, ten, co si za to vzal 10 tisíc!) se na to byl podívat a dost zlomyslně mi řekl, že jo, že to opraví, ale že budu muset  zabydlený pokoj vyklidit a on to tedy ještě přelakuje, pak to bude potřebovat týden na vytvrdnutí a pak ještě jednou a mělo by to být v pořádku.
Ano, odhadl situaci velmi dobře, že tuto možnost odmítnu. V současné chvíli už je nemožné pokoj vyklidit a žít na chodbě, protože naše přestěhování je otázkou velmi krátkého času.

Koupelna.
Docela dobrá story. V umakartu se mi být nechtělo a nové jádro za 100 litrů a více se mi též budovat nechtělo, peníze budou potřeba zakrátko někde jinde.
Rozhodila jsem sítě mezi spřátelenými řemeslníky a čekala, co z koho vypadne. Nakonec zafungovala moje milá kamarádka, která mě nasměrovala na svého syna, že dělá koupelny v panelácích a že bych koukala, co se dá z té hrůzy udělat za pár korun.
Milan mě operativně pozval kouknout do jednoho bytu, který právě dodělával a bylo to moc pěkné, plácli jsme si hned. Pikantní na tom bylo, že jsme se domlouvali v pátek odpoledne a on řekl:"Tak si kup nějaké dlaždičky a já přijdu v pondělí ráno, protože pak dělám celý barák a nechci od toho sem odskakovat."
JEŽYŠ!!! (c)
Jako naivka z dívčího románu jsem si myslela, že půjdu do nejbližších stavebnin, tam si něco vyberu, odvezu a bude to.
Jo, vybrala jsem, ale NEUNESLA ! Kapitánovi zrovna lyžovali ve Vrátné dolině a já stála nad horou dlažby a neuzvedla  ani balík. Inu nakonec jsem nakoupila v obchodě, kde mi to milý mladík na paleťáku odvezl k autu a naskládal do kufru. Auto sice stálo na zadních, ale nějak jsem odjela a druhý den už jsme to v rámci oslav svátku Destruktora odnosili všichni až do bytu. Ufff, dodatečně děkuji, zejména Kapitánova Mladší je holka do nepohody!
Ona vůbec ta Destruktorova oslava byla celkem kuriózní. Po opulentním obědě v nedaleké pizzerii (ó, to je blaho bydlet zase v civilizaci) jsme si v bytečku dali dort a kafčo a Alex s Mladší se pustily do smontování další skříňky a povedlo se jim to úplně skvěle, Ikeo, díky. Pak ještě Mladší sestavila z Destruktorových nových svátkových kostek model našeho budoucího domečku a ten tu stojí stále jako připomínka toho, že nemusím šílet z pidibytu, že v něm snad nebudeme dlouho.
Zpět k obkladačovi.
Udělal zázrak. Vyčaroval mi z té ohavné místnosti elegantní prostor, kam se nemusím stydět pustit kohokoliv, třeba i odečítače stavu vody, který chodí každý čtvrtrok a až se zase příští týden zastaví, to bude čumět! Hned mi tam namontoval i háčky, poličky a zrcadlo a vzal si za práci 15 tisíc. Kachličky stály i s dlažbou na podlahu asi 4000, takže suma sumárum, za dvacku je to jako nové a já jsem moc spokojená.

Kuchyň.
Neřeším.
Přežiju v ní tak, jak je, protože já jsem maximalista a u nějaké "jen kosmetické" úpravy bych se nezastavila a to v současné situaci nejde.
Co nespraví pixla Balakrylu, to nechávám být, jediné, co udělám, bude výměna ruček na kuchňských skříňkách, protože ty mě štvou hodně. I taková drobná blbůstka (při počtu 16ti ruček) bude stát přes 15 stovek... Když se budu držet při zemi.

Předsíň.
Na tu se chystáme k vytapetování zítra, vlysové tapety z OBI se tady na mě už smějí delší dobu, ale všechny práce mají své návaznosti, nešlo tapetovat v místnosti, kde obkladač řeže sádrokarton a bloky Ytongu pod sprchový kout, že?

Lodžie.
Na tu se těším. Dlažbu přijde Milan položit hned, jak přestane v noci mrznout, je to prostor 6 m2, takže ve chvíli, kdy položí poslední dlaždičku, utíkám do obchodu pro nějaký hezký stolek s křesílky, protože snídaně na téhle lodžii, otočené na východ, budou prima.

Pár obrázků dodám, pokud najdu kabel k foťáku. Nějak mě to přetahování věcí sem tam začíná lézt na mozek. Při uklízení u rodičů hledám hadřík, který jsem si nachystala v pidibytě, ve starém domově si naskládám oblečení pro Destruktora a v pidibytě se divím, kde ty věci jsou, vždyť jsem to určitě chystala... no děsné.
Ale to se časem usadí,  ještě potřebuji dokoupit botník a nějaký příborník do kuchyně, úložných prostor teda není.
Hodně mi pomohou skříně v obýváku, jsou přes celou stěnu, momentálně mi na ně stolář dělá nové dveře a pak už zahlásím hotovo, vezmeme si dovolenu a ujedeme na chvíli z toho blázince k móři.
   

Ale nejsme v tom sami :-D

http://francova.blog.idnes.cz/c/128686/Cementova-lady.html