Jedny z mých nejhezčích prázdnin skončily,

a před námi divoký podzim. V pondělí otvíráme bar a velekolotoč začíná!Poslední dobou jsem si hrála trochu více s mapami na počítači. Hledala jsem si hezká místečka na procházky s mazlíčkem, chodila jsem po všelijakých koutech světa, Google Earth prostě dokáže pohltit člověka na celé večery.
Nikdy mi orientace kdekoliv nedělala problémy, ale mapy na Seznamu mě dostanou skoro vždy. Jo, je to tak, ve chvíli, kdy mám v ruce normální papírovou mapu, jsem v klidu.
Pokud starý dobrý autoatlas vyměním za mapu na monitoru, jsem v háji.
Ten jeden malý výsek, který zobrazuje monitor mi neříká skoro nic, nedokážu vnímat polohu místa vzhledem k větší ploše, jsem natolik zblblá, že klidně hledám prameny řeky po proudu, udělám ze sebe úplného hňupa a to jen proto, že tahle virtualita mi nesedí stejně, jako třeba čtení knih na počítači.
V některých věcech zůstanu asi velmi konzervativní.
Dva večery jsem proseděla u mapy a hledala tu divnou Stolovou horu, co se tyčila nad vším ostatním při pohledu z okna našeho pařížského hotelu jižním směrem.
Dojmy z toho nedlouhého výletu budou ještě dlouho přetrvávat, je to zvláštní, jak i rozkrájení malého melounku Cantaloupe mi připomene malé ovocné orgie na hotelovém pokoji a sprchový gel Adidas mě vrací do sympatické koupelničky, co mě zneklidňovala svým obrovským zrcadlem...co když bylo poloprůhledné... Pečlivě vybíraný džem v malém obchůdku kousek od Notre Dame a víra ve šťastnou ruku, že sáhnu po jahodovém, i když nemám nejmenší tušení, jak se řekne jahoda v tomto, pro mě tak neznámém jazyce. Teď doma už to vím, sáhla jsem do regálu správně a marmeláda Bonne Maman Fraises mi dělá společnost při snídani už několikátý den.
Dlouho si budu pamatovat vůni cibulové polévky, kterou jsem si dala jen proto, že je tak typická pro francouzskou kuchyni a ochutnala jen pár lžiček, při vědomí toho, že večeře v útulné restauraci bude mít ještě tři chody.
Můžu teď doma prožívat ledacos, mám načerpáno hodně energie do zásoby, stačí vzpomenout na kavárnu, které vévodil velikánský, vínově zbarvený křišťálový lustr a pod nímž tak dobře chutnal Crème brûlée a káva, vedle níž náš domácí "smrťák" je jen hruškovou vodou.
A pokud by bylo ještě hůř, všechno to jistí čerstvě vyloupnutý kaštánek z Versailles, uložený s něžnou péčí v kabelce a tím pádem stále se mnou.