Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 4. září 2008

Jedny z mých nejhezčích prázdnin skončily,

a před námi divoký podzim. V pondělí otvíráme bar a velekolotoč začíná!Poslední dobou jsem si hrála trochu více s mapami na počítači. Hledala jsem si hezká místečka na procházky s mazlíčkem, chodila jsem po všelijakých koutech světa, Google Earth prostě dokáže pohltit člověka na celé večery.
Nikdy mi orientace kdekoliv nedělala problémy, ale mapy na Seznamu mě dostanou skoro vždy. Jo, je to tak, ve chvíli, kdy mám v ruce normální papírovou mapu, jsem v klidu.
Pokud starý dobrý autoatlas vyměním za mapu na monitoru, jsem v háji.
Ten jeden malý výsek, který zobrazuje monitor mi neříká skoro nic, nedokážu vnímat polohu místa vzhledem k větší ploše, jsem natolik zblblá, že klidně hledám prameny řeky po proudu, udělám ze sebe úplného hňupa a to jen proto, že tahle virtualita mi nesedí stejně, jako třeba čtení knih na počítači.
V některých věcech zůstanu asi velmi konzervativní.
Dva večery jsem proseděla u mapy a hledala tu divnou Stolovou horu, co se tyčila nad vším ostatním při pohledu z okna našeho pařížského hotelu jižním směrem.
Dojmy z toho nedlouhého výletu budou ještě dlouho přetrvávat, je to zvláštní, jak i rozkrájení malého melounku Cantaloupe mi připomene malé ovocné orgie na hotelovém pokoji a sprchový gel Adidas mě vrací do sympatické koupelničky, co mě zneklidňovala svým obrovským zrcadlem...co když bylo poloprůhledné... Pečlivě vybíraný džem v malém obchůdku kousek od Notre Dame a víra ve šťastnou ruku, že sáhnu po jahodovém, i když nemám nejmenší tušení, jak se řekne jahoda v tomto, pro mě tak neznámém jazyce. Teď doma už to vím, sáhla jsem do regálu správně a marmeláda Bonne Maman Fraises mi dělá společnost při snídani už několikátý den.
Dlouho si budu pamatovat vůni cibulové polévky, kterou jsem si dala jen proto, že je tak typická pro francouzskou kuchyni a ochutnala jen pár lžiček, při vědomí toho, že večeře v útulné restauraci bude mít ještě tři chody.
Můžu teď doma prožívat ledacos, mám načerpáno hodně energie do zásoby, stačí vzpomenout na kavárnu, které vévodil velikánský, vínově zbarvený křišťálový lustr a pod nímž tak dobře chutnal Crème brûlée a káva, vedle níž náš domácí "smrťák" je jen hruškovou vodou.
A pokud by bylo ještě hůř, všechno to jistí čerstvě vyloupnutý kaštánek z Versailles, uložený s něžnou péčí v kabelce a tím pádem stále se mnou.   
  

17 komentářů:

  1. hele tys zmenila motto ;-DMoc hezkej clanek. Preju krasnej podzim a dobrej start. x

    OdpovědětVymazat
  2. spoon,:-D nooo... Díky za přání, tobě totéž v hledání nového bytu, pokud k tomu dojde.

    OdpovědětVymazat
  3. Liberté, egalité, fraternité! Ta cibulová polévka musela být parádní!! ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Já zase miluju pain de campagne namazaný slaným máslem a na to odleželý camembert... nebo paštika z husích jater je mňamka... zvlášť když se to zapíjí domácím vínem. Nebo kokosovou limonádu... jak ta se jmenovala? Francii mám obzvlášť spojenou s kávou, tequilou a touhle limonádou.

    OdpovědětVymazat
  5. Kamio, a co teprv moje koprová omáčka!!! Pek se oblizoval až za ušima a tos mi nechtěl prozradit své fígle. V neděli zkusím tu cibulačku, asi mě vaření začalo bavit, nějak mě příjemně překvapilo, že z takových protichůdných ingrediencí může vzniknout něco tak dobrého...

    OdpovědětVymazat
  6. Báro, příští rok bude léto ještě lepší... začne to čtyřiadvacetihodinovkou v Le Mans. Už sháním mikrobus pro mes amis;)

    OdpovědětVymazat
  7. Kamio,nejhorší je, když tiněco chutná a stejně to musíš nechat na talíři, protože už se to NIKAM nevejde.čagi, s Le Mans to bude super léto! A kokosová limonáda? Úplně slyším, co by řekl Kamio :-))

    OdpovědětVymazat
  8. Kokosová limonáda?!?! Proboha, který sebevrah to pije!?!čagi, no vidíš, já ti to hned říkal, že je to super. S koprovkou z internetu slavit úspěch, to je úspěch:) Pak se zeptám Peka, jestli mu to fakt chutnalo nebo ti chtěl jen udělat radost a motivovat tě k dalším pokusům, ale co mi řekne, to se asi nedozvíš. Neva;-)))

    OdpovědětVymazat
  9. Peku,budeš mít cibulačku po francouzsku;-) Jez pomalu, ať si čagi nestěžuje, že se s tím dvě hodiny drbala a ty jsi to zhltal za deset minut, voso:)

    OdpovědětVymazat
  10. Kamio,nejlepší je vařit Tulipsovi. U něj to VIDÍŠ, jak mu chutná. A když mu nechutná, jednoznačně se zašklebí, udělá bléé, jako třeba včera s tou divnou kaší a nespolkne ani sousto, dokud nedojde k nějaké radikální nápravě. Třeba výměnou za kuřecí stejk :-)

    OdpovědětVymazat
  11. No, kuřecí stejk mu opravdu chutnal, to já vím!!! ;-)))

    OdpovědětVymazat
  12. Kuřecí stejk bych si dal taky ,-) místo nějaké divné kaše (pokud tedy nebyla vtipná)Paříž? Kir royal, l´escargot et la pomme de terre ...

    OdpovědětVymazat
  13. teda ty umíš vzbudit fantazii ;) úplně to vidím a cítím, i když jsem tam nebyla už dlouho...

    OdpovědětVymazat
  14. Kaštánek pro štěstí, také na to věřím:o) Tak přeji šťastný start do divokého podzimu!

    OdpovědětVymazat
  15. Kamio,kdybys viděl ten rachot, co udělal, když jsem mu dala mlíko ve flašce a my měli rizoto, to by ses musel smát! Snědl pak toho rizota půl talíře a ještě pak vyzobával hrášky z mé porce :-).Gombo, co je to za jazyk ?! :-DSedmi, já to také ucítím ještě dlouho!Felixo, předtím jsem měla maličký oříšek, ale kaštánek je lepší. Díky za přání.

    OdpovědětVymazat
  16. Kaštánky pro štěstí, těch jsem mívala každý podzim, a věřila že se tam zase vrátím. Z Paříže jej nemám, byla jsem tam na jaře, a strašně mne bolela záda. Cesta autobusem tomu ještě přidala, a já na Montemartru už najednou nemohla. Sedla jsem si tam na jednu proutěnou židli před restaurací a že si odpočinu. Číšník hned, že co si přeju. Byla jsem tam hnedle po revoluci, frantíků tak na přežití, a tak abych nemusela hned vstávat, tak minerálku, jednu, nic víc. Po návratu hned do špitálu a operace, jak to bylo nutné. Teď skoro vždy , když piju obyčejnou munerálku, mám nádherný pocit z posezení v proutěném křesílku a pohledu na kus Paříže přede mnou. Pocit stále trvá.

    OdpovědětVymazat
  17. Elizo,navážu na to, že píšeš, že jste tam byli hnedle po revoluci. Rodiče také jeli hned jak to šlo a jejich zážitky s těmi mými jsou úplně jiné, protože tehdy byl rozdíl mezi životem tam a tady tak propastný, že oni byli vedle úplně ze všeho. Když jsem si pak doma o tom povídali, tak oni to zažívali velmi intenzivně a na vše vzpomínají dodnes.

    OdpovědětVymazat