Malý taťka

Zodpovědnost k potomkovi je třeba pěstovat od mala

Byl to vždycky řev jako o život. Přišli jsme někam na píseček a tam holčička s malým barevným kočárkem. Kdo někdy trhal své dítě od cizí hračky, tak ví, o čem mluvím. Štěpánek miluje vše, co má kolečka a jezdí to, a jako ročnímu batoleti je mu samozřejmě úplně jedno, co to je a hlavně čí to je.

Pokud má svůj den, potká někoho, kdo mu svoji hračku klidně rád půjčí. Třeba jako na jedné oPÉKačce, kdy mu hodný pán domu půjčil dnes už téměř kultovní kárku, co se v ní vozí polínka ze sklepa ke grilu. S nedostižně atraktivním dvoukoláčkem byla tak náhle zábava po většinu odpoledne. Jediné smutné na tom bylo, že kárka byla neprodejná  to ani za peníz převyšující cenu zahradního malotraktorku. Věci, udělané vlasníma rukama někoho z rodiny se prostě neprodávají, ale předávají se z generace na generaci, což ovšem chápu, já bych to nedala také.

Tak se stalo, že jsme odjížděli a mně v hlavě ležela otázka, kde já vezmu něco, co by mohl mrňous vozit a líbilo se mu to a nebyl to zrovna nákupní vozík z Tesca. Nechtěla jsem ho urážet fosforově růžovým barbínkovským kočárkem, vždyť je to sakra chlap! Dřevěný vozík v Ikea byl sice pěkný, ale kromě toho, že stál osm stovek (ale i to bych dala), byl vratký a tak divně se převažoval, že když Štěpánek trochu zabral, okamžitě se ta věc převrátila a práskla ho kovovým držadlem do vratkých nožiček. Zkoušeli to vůbec s nějakým dítětem, než to dali do prodeje?!
Nechali jsme tedy vozík vozíkem a dál hráli na pískovištích tu hru na:"Půjč holčice autíčko a ona ti půjčí kočárek."

A ve čtvrtek se to stalo! Byl to doslova VELKÝ čtvrtek! Vešli jsme nezávazně do jednoho hračkářství, kam mě nalákala cedule "VÝPRODEJ" a ono ejhle, měli tam za 90 Kč něco, co jsem se už chlapovi tak moc nemusela stydět koupit.
Mrňavé golfáče jsme doma doplnili o milovaného medvěda a na světě je hračka, kterou malý taťka nedal z rukou a vozil zodpovědně své nové dítě, i když venku mrholilo.
Od čtvrtka jezdí golfáče všude s námi, na kratší vzdálenosti neberu kočár, taťka cupitá vzorně vedle mě a s přehledem zvládá i nástrahy obrubníků a různých nerovností.
Občas se mu sice nožičky zamotají, to pak vyválí sebe i medvěda, ale to je tajné, to já nesmím říkat, protože medvěd je Alexin a ona by nám ho jinak nepůjčovala.

$$OBR365191$$

$$OBR365192$$