Prší neprší,

riskli jsme to.

Tenhle víkend mi přišel takový nějaký dopředu nenaplněný.
Většinou se během pracovního týdne vyrýsuje sám od sebe nějaký program, ale tentokrát nic. Navíc se všichni ztratili z domu, manžel někam pracovně a Alex odjela už v pátek, v tom největším lijáku na Trkožraní do Vizovic. To je taková ta akce, co na ni odjede slušně vyhlížející potomek a za tři dny se vrátí nějaké cizí individuum, obaleno bahnem, na sobě cizí oblečení, smrdí jako navlhlý pes a dva dny v kuse spí. Ale to jsem odbočila.
Když tedy tak, uděláme si jednou pyžámkový den, to už jsme neměli, ani nepamatuju.
Jenže tohle příjemné rozhodnutí mi dlouho nevydrželo. Stačilo otevřít regionální přílohu MF Dnes a jako první mi padla do oka drobná reportáž ze zámku v Náměšti na Hané, hned po zprávě, že bude v noci částečné zatmění Měsíce.
Pár řádků hovořilo o tom, že celý víkend je na zámku akce "Květiny pro zámeckou paní", což znamená, že celý zámek je vyzdoben vazbami z čerstvých květin a navíc dnes odpoledne je na nádvoří módní přehlídka.
Aaach!
Takže nabalit čajíčky, ovoce a bryndáčky mrňousovi do baťůžku, já nabít foťák a hurá do Náměště.
Šedé oblaky se převalovaly akorát v takové výšce, že pršet může každou chvíli nebo vůbec ne a já pláštěnku nebrala, pokud sprchne, stejně jedem domů, na to nepotřebuji cpát kočár do igelitu, už jen proto, že mrňous to nesnáší a pláštěnku rve vší silou pryč, vždyť ta padající vodička je tak prima.
Přijeli jsme včas, jen já pod vlivem hlášky z webových stránek zámku, že v blízkosti není parkoviště, zastavila preventivně někde u nádraží a ten sice malý, ale protivně táhlý kopeček mě při tlačení kočárku docela zadýchal. Jenže od jisté doby se hned tak nedám, už mám takovou svou osobní průpovídku, kterou si vždy řeknu, když je nějaký hodně blbý antikočárkový terén:"Vylezla jsi na Lysou, tak tohle je brnkačka."
A v pohodě vyklušu kamkoliv, horší to být nemůže.
Na nádvoří zámku už to žilo. Sice jsem stále nevěděla, co vlastně za módní přehlídku to bude, ale nechám se překvapit.
No, nakonec to překvapení bylo, s lehkou nadějí očekávané dobové oblečení se nekonalo, byla to spíše prezentační akce půjčovny společenských oděvů, ale nakonec to bylo docela fajn, děvčata se snažila a bylo vidět, že to všichni připravovali s péčí, určitě stálo za to předvedeným modelům zatleskat.
Nejvíc se ovšem bavil malý Štěpánek.
Úplně se nechal unést tou atmosférou úsměvů a potlesku. Asi moc nechápal, proč všichni stále dělají paci, paci, pacičky, ale s radostí se přidal a to tak vehementně, že hodně objektivů místo na modelky bylo otočeno k nám do kočárku.
Bylo to hezké a nakonec mě ani moc nemrzelo, že s kočárkem se nedostanu na prohlídku zámku, nejsem šílená matka a vím, že v prostorách, kde to nejde si nemohu vydupávat nemožné jako někteří jiní a místo toho jsme si šli hrát do zahrady s kamínky na cestičce.
Kolem čtvrté hodiny už na nás ale dostihla docela zima, první posel blížícího se podzimu a vyhnala nás ze zahrady k horké kávě a teplému mlíčku.
Díky všem, kteří nám takové pěkné odpoledne uchystali, jen jednu výtku si nemohu odpustit. Když už to dalo tolik práce, proč je akce téměř utajená a není uvedena ani na interntových stránkách zámku, o kulturní rubrice místních novin ani nemluvě. Je to jen ke škodě samotného zámku, protože ten ve svém nynějším stavu volá zoufale po každé koruně.